Zásobníky plynu v Česku jsou v listopadu naplněny na 93 procent, meziročně o několik procent více. Česká republika tak plní pravidla EU. Vyplývá to z údajů ministerstva průmyslu a obchodu (MPO). Na konci předchozí zimy naopak bylo v zásobnících nejméně plynu za poslední roky.
Česko se tak na letošní zimu podle ředitele sekce Energo společnosti Kalkulátor.cz Lukáše Kaňoka připravilo poměrně rychle. Na přelomu března a dubna totiž podle něj bylo v zásobnících nejméně plynu za poslední roky. Oproti stejnému období roku 2023 to bylo o polovinu méně, meziročně pak dokonce třikrát méně. „Kdyby zima trvala jen o chvíli déle, dost možná bychom je zcela vyčerpali,“ uvedl.
Už v říjnu byla podle Kaňoka hladina tuzemských zásobníků na nejvyšších hodnotách za poslední čtyři roky. „Zásobníky byly zaplněné z 93 procent, což je vysoko nad evropským průměrem a také nad povinnou hranicí,“ podotkl Kaňok. Stejné číslo zásobníky vykazovaly podle posledních dostupných dat MPO i 6. listopadu.
V této souvislosti Kaňok připomněl, že EU se začátkem války na Ukrajině zavedla povinnost mít zásobníky zaplněné alespoň z 80 procent, od roku 2023 pak minimálně z 90 procent. Zprvu musely státy toto pravidla splnit k začátku listopadu, nyní stačí kdykoli od začátku října do začátku prosince. Česko tak nařízení plní už od října.
Česko podle Kaňoka patří v EU mezi premianty. V evropských zásobnících přitom podle něj bylo na začátku topné sezony mnohem méně plynu než v předchozích dvou letech.
„Teď to vypadá, že jsme na zimu mnohem lépe připraveni. Nakonec ale stejně rozhodne počasí. Pokud nebudou dlouhodobě panovat teploty hluboko pod bodem mrazu a topná sezona nebude delší než loni, pak to skutečně vypadá na mnohem příznivější výsledek,“ řekl Kaňok.
Zároveň ale upozornil na rostoucí spotřebu plynu.
V současnosti teče do Česka plyn pouze přes hranice z Německa. V minulosti dominantní dodávky z Ruska byly zastaveny na začátku roku poté, co Ukrajina ukončila dodávky ruského plynu přes své území. Česko tak nyní podle úřadů čerpá plyn například z Norska, LNG z terminálu v Nizozemsku nebo z Alžírska.
Hlavním provozovatelem zásobníků zemního plynu v Česku je státem vlastněná společnost Gas Storage CZ. Provozuje šest podzemních zásobníků, konkrétně v Dolních Dunajovicích, Tvrdonicích, Lobodicích, Štramberku a Třanovicích na Moravě a také v Hájích u Příbrami. Jejich celkový provozní objem je víc než 2,7 miliardy metrů krychlových zemního plynu, což odpovídá asi třetině tuzemské roční spotřeby. Další zásoby spravuje energetická společnost MND, která je součástí investiční skupiny KKCG podnikatele Karla Komárka.
Česká republika se stejně jako ostatní členské státy EU připravuje na rozvoj vodíkového hospodářství. Podle nedávno zveřejněného rozvojového plánu pro českou přepravní soustavu plynu, který připravil její provozovatel NET4GAS, nebude však domácí výroba vodíku v EU stačit na pokrytí předpokládané spotřeby, a velká část této komodity proto bude do EU dovážena. Klíčovou roli mají sehrát připravované vodíkové přepravní koridory a navazující vodíková infrastruktura, která by měla být připravena do roku 2040.
Evropská unie a spolu s ní řada členských zemí vkládají vysoké naděje do vodíkového hospodářství, které má pomoci dekarbonizovat místní energetiku. Kromě sezónní akumulace pro obnovitelné zdroje by měl vodík rovněž nabídnout cestu k dekarbonizaci průmyslových procesů, které využívají vodík běžně vyráběný ze zemního plynu.
Podle poslední verze výhledu poptávky po vodíku vypracované v rámci Evropského desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy by se poptávka po vodíku v EU měla v roce 2030 pohybovat na úrovni 484 TWh, v Německu by to mělo být 127 TWh a v ČR zhruba 5 TWh. Výroba vodíku by v tomto období měla na úrovni EU činit 307 TWh, v Německu 61 TWh a v ČR 0 TWh. Pro srovnání, spotřeba zemního plynu v EU činila v roce 2024 zhruba 3 560 TWh.
Současně je vhodné připomenout, že plánovaná výroba obnovitelného vodíku v EU v roce 2030 může být podstatně nižší s ohledem na poslední vývoj v oblasti vodíkových aukcí EU. Téměř polovina úspěšných projektů z druhé vodíkové aukce EU, ve které si podporu vysoutěžily elektrolyzéry o celkovém příkonu 2,3 GW, totiž byla stažena. Projekty stažené z aukce měly celkový příkon 1,9 GW, což představuje zhruba 80 % příkonu všech úspěšných projektů. Stažen byl i největší úspěšný projekt Zeevonk o příkonu 560 MW.
Z uvedeného je patrné, že bude v budoucnu zapotřebí dovážet poměrně velké množství obnovitelného vodíku z míst s vhodnějšími podmínkami pro jeho výrobu. O zajištění přepravy obnovitelného vodíku z těchto míst do regionů s očekávanou budoucí spotřebou se má postarat připravovaná evropská vodíková páteřní síť (European Hydrogen Backbone – EHB), která má po svém dokončení v roce 2040 dosahovat celkové délky 58 tisíc kilometrů.
Iniciativa EHB, která byla založena evropskými provozovateli plynárenské infrastruktury, identifikovala vhodné oblasti pro výrobu obnovitelného vodíku pro potřeby EU. Jedná se například o severní Afriku, Pobaltí, Řecko, Turecko, Blízký východ či Ukrajinu. Tyto oblasti byly sdruženy do celkem pěti vodíkových koridorů, z nichž většina vede přes Českou republiku.
Identifikované vodíkové koridory pro přepravu obnovitelného vodíku do EU. Zdroj: NET4GAS
ČR je zapojena do 4 konkrétních projektů
Jak uvádí NET4GAS ve zveřejněném finálním návrhu Desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy 2026-2035, jeho cílem je nabídnout budoucímu trhu s vodíkem v ČR maximální propojenost s významnými místy výroby. V návaznosti na iniciativu EHB proto ve spolupráci s dalšími partnerskými provozovateli přepravních soustav začal rozvíjet čtyři konkrétní vodíkové koridory, které povedou přes Českou republiku.
Tím prvním je Česko-německé vodíkové propojení (Czech German Hydrogen Interconnector – CGHI), které umožní přepravu vodíku ze severního Německa, oblasti Severního a Baltského moře a Pobaltí do České republiky a dále do jižní části Německa. Iniciativa byla založena v roce 2022 a první fáze projektu by měla být zprovozněna v roce 2030.
Česko-německé vodíkové propojení. Zdroj: CGHI
Druhým projektem je Středoevropský vodíkový koridor (Central European Hydrogen Corridor, CEHC), jehož cílem je umožnit přepravu obnovitelného vodíku vyráběného na Ukrajině do míst spotřeby na Slovensku, v České republice a Německu. Po dokončení v roce 2032 by měl mít celkovou délku 1351 km.
Středoevropský vodíkový koridor. Zdroj: CEHC
Dalším projektem, do kterého je NET4GAS zapojen, je SunsHyne koridor (SunsHyne Corridor), který umožní dopravovat vodík ze Severní Afriky do Itálie, Rakouska, Slovenska, České republiky a Německa. Celková délka koridoru po jeho dokončení v roce 2032 by měla činit 3400 km.
Posledním koridorem, který má vést přes Českou republiku, je Jihovýchodní evropský vodíkový koridor (South-East European Hydrogen Corridor – SEEHyC). Tento koridor otevře cestu vodíku z Blízkého východu a jihovýchodní Evropy do Řecka, Bulharska, Rumunska, Maďarska, Slovenska, České republiky a Německa. Jeho zprovoznění je plánováno taktéž na rok 2032.
Jihovýchodní evropský vodíkový koridor. Zdroj: SEEHyC
Z uvedeného je patrné, že Česká republika má díky své geografické poloze a existující přepravní infrastruktuře pro zemní plyn velký potenciál stát se významnou tranzitní zemí pro vodík. NET4GAS proto připravuje tři projekty vodíkové infrastruktury, které propojí největší hraniční propojovací body se sousedními státy. Konkrétně se jedná o projekty Česká vodíková páteřní infrastruktura ZÁPAD (HYD-N-1034), Česká vodíková páteřní infrastruktura SEVER (HYD-N-1251) a Česká vodíková páteřní infrastruktura JIH (HYD-N-990).
První z projektů – ZÁPAD, by měl být zprovozněn v roce 2030. Následovat má SEVER s uvedením do provozu v roce 2032 a posledním je JIH s očekávaným dokončením v roce 2035.
Projekty české vodíkové páteřní infrastruktury. Zdroj: NET4GAS
Zpoždění může být komplikací při plnění taxonomie EU
Včasné dokončení evropské páteřní vodíkové sítě a všech navazujících projektů je klíčové pro plánovanou náhradu zemního plynu či vodíku vyráběného z fosilních paliv v průmyslu a energetice jednotlivých členských států EU pomocí obnovitelného vodíku.
V případě energetiky je často skloňovaným pojmem v této oblasti takzvaná taxonomie EU, jejímž cílem je poskytnout jasná pravidla pro rozhodování o tom, zda je hospodářská činnost udržitelná z hlediska životního prostředí. Doplňkový akt, který se soustředí na činnosti v oblasti jaderné energie a plynárenství, totiž stanovuje poměrně přísné požadavky pro zařízení spalující zemní plyn. Mimo jiné požaduje, aby zařízení spalující zemní plyn, která získají stavební povolení před rokem 2030, přešla do konce roku 2035 kompletně na spalování obnovitelných plynů. To by se mělo týkat i řady plynových elektráren a tepláren budovaných ve vybraných členských státech EU včetně České republiky.
Konkrétní případy zpoždění v projektech rozvoje vodíkové infrastruktury lze ukázat na Dánsku či Nizozemsku. V případě dánské vodíkové sítě bylo loni v říjnu oznámeno zpoždění o tři roky s tím, že klíčová propojení v rámci Dánska mají být nově zprovozněna do konce roku 2033. Tříleté zpoždění bylo na konci loňského roku oznámeno také v případě nizozemské vodíkové sítě, jejíž zprovoznění bylo původně plánováno na rok 2030 a nově se počítá s rokem 2033.
Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) nemůže ověřit stav íránských zásob uranu potenciálně určeného pro výrobu zbraní. Důvodem je červnový izraelský útok na íránská jaderná zařízení. Uvedla to agentura AP s odvoláním na důvěrnou zprávu OSN.
Podle poslední zářijové zprávy MAAE si Írán udržuje zásoby 440,9 kilogramu uranu obohaceného na 60 procent. K výrobě jaderné zbraně je potřeba uran obohacený na 90 procent. Obohacení uranu z 60 na 90 procent už představuje relativně malý technologický krok. Írán však dlouhodobě tvrdí, že o jadernou zbraň neusiluje a že jeho jaderný program slouží pouze mírovým účelům.
Generální ředitel MAAE Rafael Grossi varoval, že současné zásoby uranu by Íránu mohly umožnit vyrobit až deset jaderných bomb, pokud by se rozhodl svůj program přeměnit na zbrojní. To však podle něj neznamená, že Írán jadernou zbraň skutečně vlastní, uvedla AP.
Zpráva rovněž uvádí, že Írán s agenturou pozastavil veškerou spolupráci po dvanáctidenní válce, kdy Izrael v polovině června podnikl rozsáhlý vojenský úder na íránská jaderná zařízení, včetně cílů poblíž obytných oblastí. Írán odpověděl raketovými a dronovými útoky, které rovněž zasáhly civilní infrastrukturu. Do konfliktu se na stranu Izraele přidaly i USA, které zasáhly několik íránských jaderných zařízení. Teherán reagoval útokem na americkou základnu Al-Udajd v Kataru.
Americký prezident Donald Trump nakonec 24. června vyhlásil příměří. Izrael i USA tvrdí, že cílem útoků bylo zabránit Íránu získat jadernou zbraň.
Írán má podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní povinnost spolupracovat s MAAE. Po skončení války Teherán agentuře umožnil prověřit nepoškozená zařízení, avšak nepovolil jí přístup k místům zasaženým boji.
Evropské mocnosti se rozhodly znovu zavést takzvaný princip snapback, mechanismus pro obnovení sankcí OSN, poté, co Írán odmítl vstoupit do přímých rozhovorů se Spojenými státy, neobnovil plnou spolupráci s MAAE a nevysvětlil stav svých zásob uranu.
Evropské aerolinky a Unie se dohodly na nových pravidlech pro environmentální tvrzení. Dohoda následovala po sérii kontroverzí, kdy některé aerolinky nadhodnocovaly dopad svých opatření na životní prostředí a klima.
Dle Evropské unie bylo jejím cílem omezit rostoucí praxi používání vágních nebo nepodložených environmentálních sdělení v marketingu letecké dopravy. Nyní se s firmami dohodla na jasnějších pravidlech pro tzv. environmentální tvrzení, jak uvedl server ESGNews.
Na dohodě se budou podílet nejvýznamnější evropské aerolinky, jako například Air France, KLM, Lufthansa, easyJet, Ryanair, SWISS či TAP Air Portugal. Firmy by nyní neměly propagovat konkrétní lety jako „uhlíkově neutrální“ ani tvrdit, že dobrovolné příspěvky cestujících prostřednictvím kompenzací mohou plně neutralizovat emise z letů.
Další součástí dohody je pravidlo, že jakýkoli odkaz na „udržitelné letecké palivo“ nebo budoucí klimatické cíle společnosti musí obsahovat dodatečné informace a kontext, aby zákazníci byli plně informováni o dopadu těchto kroků. Společnosti mohou propagovat opatření, která jsou jasně měřitelná, a publikovat transparentní metodiku pro výpočet emisí a kompenzací.
Podnětem pro tuto iniciativu byla zjištění Evropské spotřebitelské organizace a národních orgánů v oblasti ochrany spotřebitele, že mnoho marketingových praktik leteckých společností porušuje směrnici EU o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům. V rámci sítě Evropské komise pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitelů stanoví tato dohoda monitorování ze strany vnitrostátních regulačních orgánů a dává jim pravomoc vymáhat dodržování těchto předpisů.
Dohoda je také obecně odkazem na to, jak se mění chápání a kontrola komunikace udržitelnosti obecně. Evropská legislativa a soudy se snaží o nastolení nového trendu, kdy nestačí pouze oznamovat obecné aspirace nebo platit za kompenzace a zároveň pokračovat ve vypouštění emisí. Letecké společnosti budou muset sladit marketing s reálným pokrokem – například s trendy v oblasti nákupu paliva či efektivity letadlového parku.
Pro investory a spotřebitele tento krok signalizuje, že rizika greenwashingu rostou, ale zároveň se proti nim Evropská unie vybavuje – pravidlem je, že pokud se společnosti spoléhají na vágní nebo do budoucna orientovaná tvrzení o udržitelnosti, mohou čelit riziku poškození reputace a regulačním rizikům.
Ačkoli se závazky v oblasti environmentálních tvrzení v současné době vztahují na jednotný trh EU, lze dle některých očekávat, že jiné jurisdikce nakonec přijmou podobná opatření. A to především v situaci, kdy letecká doprava jako odvětví přispívá k přibližně 2–4 % celosvětových emisí skleníkových plynů.
Nadnárodní energetická skupina Shell oznámila, že opouští dva projekty offshore větrných parků ve Spojeném království. Shell, stejně jako někteří další giganti ze sektoru těžby ropy a zemního plynu, v posledních letech přehodnocuje svou strategii a po předchozích ambiciózních plánech na poli rozvoje obnovitelných zdrojů se opět vrací k těžbě ropy a zemního plynu.
Vedení společnosti Shell se po revizi své strategie rozhodlo opustit projekty offshore větrných parků MarramWind a CampionWind. Shell tak prodal svůj 50% podíl v projektu MarramWind společnosti ScottishPower Renewables, v případě projektu CampionWind vrátil práva k pronájmu společnosti Crown Estate Scotland, která spravuje královský majetek. Podle agentury Reuters zatím není jasné, zda bude projekt CampionWind pokračovat v jiné formě. Oba projekty měly dohromady nabídnout zhruba 5 GW instalovaného výkonu.
Ukončení účasti na těchto projektech offshore větrných parků souvisí se změnou strategie společnosti, která počítá s nižšími výdaji a naopak s postupným zvyšováním objemu peněz určených na výplatu dividend. Společnost rovněž plánuje navýšit aktivity na trhu se zkapalněným zemním plynem (LNG), u kterého očekává značnou expanzi.
„Po komplexním přezkoumání a v souladu s dříve oznámeným přeorientováním energetické strategie společnosti Shell na využití jejích silných stránek v oblasti obchodu a maloobchodu bylo rozhodnuto v projektu CampionWind nepokračovat,“ uvedl mluvčí společnosti Shell.
Shell není zdaleka prvním ropným a plynárenským gigantem, který v nedávné době přehodnotil svou strategii. Návrat k vyšším investicím do těžby ropy a plynu na úkor rozvoje obnovitelných zdrojů oznámila rovněž britská společnost BP. Podobné kroky přitom činí například i francouzská TotalEnergies, která od začátku roku zvýšila těžbu plynu a více se zaměřuje na výnosnost svých rafinérií.
Společnost projekt pozastavila již loni v létě, nicméně po dalším technickoekonomickém zhodnocení jej zcela ukončí. EU sice plánuje v budoucnu využívat více biopaliv, v současné době je však poptávka omezená a ceny těchto paliv dále stlačuje dovoz ze třetích zemí.
Projekt propojení vodíkových plynárenských přepravních soustav Česka a Německa bude koordinovat nová pracovní skupina. Tu obě země ustavily s cílem posílit vzájemnou spolupráci na vybudování společné vodíkové infrastruktury. První schůzka skupiny se v tomto týdnu uskutečnila v Berlíně. Dnes o tom informovalo ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO).
Založení pracovní skupiny navazuje na deklaraci obou zemí o spolupráci ve vodíkové infrastruktuře, kterou oba resorty podepsaly letos v dubnu.
„Vodík může významně přispět k energetické transformaci a posílit naši energetickou bezpečnost. Společně s Německem chceme vybudovat infrastrukturu, která propojí naše průmysly, posílí regionální soběstačnost a umožní využívat čisté zdroje energie napříč Evropou,“ řekl ministr průmyslu a obchodu v demisi Lukáš Vlček (STAN).
Pracovní skupina vznikla z iniciativy českého MPO a Spolkového ministerstva hospodářství a energetiky. Kromě jejich zástupců sdružuje také představitele provozovatelů plynárenských soustav a energetických regulátorů. Řešit budou projektové, legislativní, regulatorní i ekonomické aspekty přepravy vodíku mezi oběma státy.
„Dovoz vodíku přes Německo může významně přispět k dekarbonizaci českého chemického průmyslu i dalších segmentů. Plánované propojení české a německé vodíkové sítě představuje důležitý krok k propojení hlavních evropských vodíkových koridorů,“ uvedl vrchní ředitel sekce jaderné energetiky a nových technologií Tomáš Ehler.
Celosvětová poptávka po ropě a plynu může růst ještě dalších 25 let. Pokud se nic nezmění, světu se nemusí podařit dosáhnout klimatických cílů. Ve svém výhledu světové energetiky to dnes uvedla Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Výrazně se tak odchýlila od předchozích prognóz, kdy počítala s rychlým přechodem na čistší paliva.
Všechny modely IEA až do letošního roku předpokládaly, že spotřeba fosilních paliv dosáhne vrcholu v tomto desetiletí. Tento předpoklad ale ostře napadal ropný a plynárenský průmysl a také Bílý dům.
Ve své nejnovější zprávě nyní IEA uvedla, že pokud svět bude pokračovat současným tempem, poptávka po ropě a plynu bude i nadále růst a nedojde k žádnému významnému poklesu emisí oxidu uhličitého.
Zpráva představila scénář, který zohledňuje změny postojů jednotlivých zemí ke klimatickým cílům. Věnuje pozornost i rostoucí poptávce po bezpečné a cenově dostupné energii a zpomalení růstu prodeje elektromobilů.
Ocean Star Offshore Drilling Rig and Museum (Galveston, Texas).
Agentura předpověděla, že při zachování současné politiky dosáhne poptávka po ropě do poloviny století 113 milionů barelů denně. To představuje nárůst o 13 procent proti spotřebě v roce 2024.
Globální trh se zkapalněným zemním plynem (LNG) se podle IEA zvýší z přibližně 560 miliard metrů krychlových v roce 2024 na 880 miliard metrů krychlových v roce 2035 a na 1020 miliard metrů krychlových v roce 2050. Stane se tak v důsledku sílící poptávky v odvětví energetiky poháněné růstem datových center a umělé inteligence (AI).
Zpráva obsahuje i scénář nulových emisí, který popisuje cestu ke snížení globálních emisí z energetiky na nulovou úroveň do roku 2050. Na pařížských klimatických jednáních v roce 2015 se více než 190 zemí zavázalo, že se pokusí zabránit oteplení světa o více než 1,5 stupně Celsia. IEA však ukazuje, že v téměř všech scénářích oteplení přesáhne 1,5 °C a k poklesu dojde pouze v případě scénáře nulových emisí. Ten by nastal, pokud bude nasazena technologie k odstranění oxidu uhličitého z atmosféry.
Zatímco ve Spojených státech a do menší míry i v EU je trh se zelenými finančními instrumenty pod stále větším tlakem, v Číně jde naopak o rostoucí část finančního sektoru. Tento rok je tak Čína poprvé největším emitentem těchto dluhopisů.
Podle serveru Financial Times, který analyzoval data skupiny londýnské burzy London Stock Exchange Group (LSEG), bylo v Číně letos vydáno „zelených” dluhopisů v rekordní hodnotě 70,3 miliardy dolarů. Dluhopisy byly buď certifikovány přímo čínskou vládou, nebo ve spojení s mezinárodní organizací Climate Bonds Initiative (CBI). Tento rok tak podle deníku čínský trh tvoří zhruba 17 % všech vydaných „zelených“ dluhopisů, zatímco USA pouze 3 %.
Co jsou zelené dluhopisy
Tzv. zelené dluhopisy jsou jednoduše dluhopisy vydávané firmami či státy, které jsou věnovány investicím do environmentálně šetrných projektů. Může však jít o relativně širokou škálu věcí, od osobní dopravy (vlakové trasy, metra) přes elektrárny až po ochranu přírody. Staly se velmi populární během poslední dekády.
Jejich hlavními uživateli byly asset-management firmy, které je používaly k „očištění“ své reputace z hlediska environmentálních, sociálních a governance (ESG) kritérií. Od nástupu Donalda Trumpa je však entuziasmus pro tyto finanční instrumenty v západním světě velmi utlumený a ve Spojených státech navíc dochází k právním výzvám pro ESG jako koncept.
V Číně však jde o rozvíjející se sektor. Po loňském zpomalení tak v červenci tohoto roku byly v Číně sjednoceny standardy pro zelené dluhopisy, půjčky a další finanční instrumenty, které mimo jiné umožňují těmito instrumenty financovat i export udržitelných technologií. I tento faktor pravděpodobně ještě více urychlí současný čínský „zelený“ exportní sektor.
Čínská centrální banka (Lidová banka Číny (People’s Bank of China)) spustila trh s těmito dluhopisy zhruba před dekádou. Důvodem byl problém s financováním dlouhodobějších projektů, hlavně v infrastruktuře vyžadují některé projekty dlouhodobé financování. Banky se ale obávaly půjčovat na delší časové horizonty.
„Rozhodli jsme se pro vytvoření trhu se zelenými dluhopisy, hlavně z důvodu problémů s nesouladem splatnosti v bankovním systému,“ uvedl pro Financial Times Ma Jun, bývalý hlavní ekonom LBČ a zakladatel v Pekingu sídlícího institutu financí a udržitelnosti.
Důvodem úspěchu těchto instrumentů v Číně je mimo jiné to, že LBČ tyto instrumenty přímo podporuje, což zvyšuje jejich atraktivitu pro investory. V západních zemích se i přes různé snahy centrální banky drží dále od preferování jedněch instrumentů před druhými, protože se snaží udržet svou apolitičnost.
Budoucnost
Přestože jde v Číně o rostoucí sektor, je třeba myslet na to, že stále se i v Číně většina projektů platí spíše z půjček než z emisí dluhopisů. Hlavním důvodem je, že mnoho projektů je budováno menšími firmami, které nemají rating, a tím pádem důvěru na rozdíl od velkých hráčů.
Čína se stále snaží nalákat na investice do těchto dluhopisů i zahraniční investory, to se jí ale z velké části nedaří. Většina investorů jsou čínské domácí instituce, převážně banky, pojišťovny či asset-manageři.
Čínští představitelé ale stále doufají ve změnu: čínská zelená taxonomie je už na úrovni globálních standardů, což by mělo zvýšit důvěru ze strany zahraničních investorů. V současném geopolitickém kontextu je však otázkou, jaká bude po těchto instrumentech do budoucna poptávka.
Írán má zájem o mírovou dohodu se Spojenými státy ohledně svých jaderných zařízení. Cílem je ukončit desetiletí trvající napětí mezi oběma zeměmi. Teherán však zdůrazňuje, že takový krok nesmí ohrozit jeho národní bezpečnost, informovala dnes agentura Reuters s odvoláním na íránského náměstka ministra zahraničí Saída Chatíbzádeha.
Spojené státy spolu se svými evropskými spojenci a Izraelem dlouhodobě obviňují Írán, že pod záminkou jaderného programu usiluje o vývoj jaderných zbraní. Írán však tvrdí, že jeho jaderný program má pouze mírové účely.
V říjnu americký prezident Donald Trump řekl, že Spojené státy jsou připraveny zahájit rozhovory s Teheránem, jakmile o to bude mít Írán zájem.
Chatíbzádeh dnes podle Reuters řekl, že Washington prostřednictvím třetích zemí Teheránu vysílá protichůdné zprávy ohledně jednání o jaderném programu. „Teherán neusiluje o jaderné bomby a je připraven o tom svět ujistit,“ řekl Chatíbzádeh.
Mezi oběma stranami přetrvává zásadní rozdíl. Spojené státy chtějí, aby Írán snížil obohacování uranu na nulu, což Teherán odmítá.
Naposledy se vztahy mezi Washingtonem a Teheránem vyostřily letos v polovině června, kdy Izrael podnikl rozsáhlý vojenský úder na íránská jaderná zařízení, včetně cílů poblíž obytných oblastí. Írán odpověděl raketovými a dronovými útoky, které rovněž zasáhly civilní infrastrukturu. Do konfliktu se zapojily i USA, které s Íránem vedly dvanáctidenní válku. Teherán reagoval útokem na americkou základnu Al-Udajd v Kataru. Trump nakonec 24. června vyhlásil příměří. Izrael i USA tvrdí, že cílem útoků bylo zabránit Íránu získat jadernou zbraň.
USA a Írán dosud uskutečnily pět kol rozhovorů o jaderném programu, avšak po červnovém konfliktu se jednání pozastavila, přičemž Chatíbzádeh obvinil Trumpa z podkopávání diplomatických snah.
Během Trumpova prvního mandátu USA odstoupily od mezinárodní dohody o íránském jaderném programu z roku 2015 (JCPOA), která počítala s rozsáhlým zmírněním protíránských sankcí výměnou za omezení jaderných ambicí Teheránu a záruky, že Írán nebude vyvíjet jaderné zbraně.
Po vypovězení dohody Trump sankce proti Íránu obnovil a Teherán začal výrazně porušovat limity na obohacování uranu. Uranové obohacování je proces, který v přírodním uranu zvyšuje koncentraci štěpitelného izotopu.
Rychlý růst projektů bateriových úložišť v Německu vyvolává obavy provozovatelů přenosové soustavy z hrozícího zahlcení připojovací kapacity. Investoři aktuálně žádají o připojení projektů o výkonu přesahujícím 250 GW. Provozovatelé přenosové soustavy proto žádají změnu legislativy, aby se zabránilo nevratným „lock-in“ efektům, které by mohly ohrozit přístup průmyslu, datových center i nových elektráren k síti. Vláda také zvažuje stanovení horního limitu pro rozvoj baterií.
Podle německých provozovatelů přenosové soustavy aktuální žádosti o připojení do sítě zahrnují bateriová úložiště o celkovém výkonu přesahujícím 250 GW. Provozovatelé varují, že současná pravidla zaručují přednost projektům, které podají žádost dříve, bez ohledu na jejich přínos pro síť.
Výsledkem může být situace, kdy nebude prostor pro připojení nových průmyslových provozů, datových center nebo elektráren. Tato situace by dle provozovatelů mohla trvat až do konce 30. let.
Provozovatelé podle agentury Montel zveřejnili dokument, ve kterém žádají zavedení nového systému přidělování připojovací kapacity, který bude klást větší důraz na kompatibilitu projektů s potřebami přenosové soustavy.
Důvodem rychlého růstu bateriových projektů je rostoucí podíl větrných a solárních elektráren na výrobě elektřiny, což vede k nárůstu výkyvů cen elektřiny. Nadprodukce v době nízké poptávky vede k poklesu cen až do záporných hodnot, zatímco večerní špičky ceny prudce zvyšují. Baterie tak dokážou nakupovat elektřinu velmi levně a prodávat ji v obdobích vysoké poptávky, což z nich činí atraktivní investici.
V debatě se objevuje i návrh, aby německý síťový regulátor Bundesnetzagentur nebo samotná vláda stanovili horní limit pro rozvoj velkokapacitních bateriových úložišť. Ačkoli jsou počty žádostí o připojení úložišť extrémní, aktuálně je dle údajů Energy Charts v Německu instalováno 15,7 GW velkých bateriových úložišť s kapacitou 23,3 GWh.
Evropská unie oznámila uvolnění prostředků ve výši 3 miliard eur na investice do zavádění technologií s nulovými emisemi. Peníze rozdělí v rámci třetí výzvy Inovačního fondu pro velké projekty v 18 členských státech EU.
Jak informoval server ESGNews, cílem iniciativy, oznámené v rámci třetí výzvy Inovačního fondu pro velké projekty, je podpořit dekarbonizaci průmyslu a posílit technologické vedoucí postavení Evropy v oblasti čisté energie. Finanční prostředky poputují do 26 inovativních projektů v odvětvích, jako jsou vodík, obnovitelné zdroje energie, zachycování a ukládání uhlíku (CCS) a udržitelná průmyslová výroba.
Mezi klíčové iniciativy patří rozsáhlé projekty v oblasti obnovitelného vodíku ve Španělsku a Finsku, vývoj v oblasti zachycování uhlíku ve Francii a Belgii a moderní zařízení na výrobu biopaliv ve Švédsku a Itálii. Evropská komise uvedla, že tyto investice pomohou v příštím desetiletí snížit emise CO2 o více než 200 milionů tun, což podpoří cíl EU dosáhnout do roku 2050 nulových emisí.
Inovační fond, financovaný z příjmů systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS), představuje jeden z největších programů financování opatření v oblasti klimatu na světě. EU očekává, že vybrané projekty přilákají další soukromé investice ve výši 15 miliard EUR, což podpoří udržitelné inovace a zároveň udrží průmyslovou konkurenceschopnost bloku. Evropský komisař pro klima Wopke Hoekstra zdůraznil, že toto kolo financování představuje rozhodující krok k rozšíření technologií, které mohou přinést výrazné snížení emisí, zejména v odvětvích, kde je obtížné emise omezit, jako jsou ocelářství, cementářství a chemický průmysl.
Jednou z hlavních podmínek financování z Inovačního fondu je mimo jiné to, aby projekty vytvořily nová pracovní místa v udržitelných odvětvích a stimulovaly tak regionální hospodářský růst. Projekty také musí být inovativní, v minulosti se o financování přihlásil například český projekt gravitačního úložiště energie.
Současné již třetí kolo Inovačního fondu navazuje na předchozí výzvy, v rámci kterých bylo podpořeno více než 80 projektů v oblasti dekarbonizace v celé Evropě. Rozšířením podpory na nové technologie a přeshraniční iniciativy si EU klade za cíl posílit svou pozici globálního lídra v oblasti opatření v oblasti klimatu a inovací v oblasti čistých technologií.
Těžba uranové rudy, její zpracování a následná výroba jaderného paliva jsou vše nezbytné součásti dodavatelských řetězců v sektoru jaderné energetiky. Samotná těžba uranu zažívala v Evropě v posledních desetiletích značný útlum, podobně jako i výstavba jaderných reaktorů. Poslední roky nicméně ukazují, že řada evropských zemí přehodnocuje svůj přístup k jaderné energetice, přičemž tyto změny se netýkají pouze výstavby nových jaderných zdrojů.
Příkladem může být Švédsko, kde tamní vláda činí nové kroky napříč jaderným sektorem. Přestože většinu výroby elektřiny v zemi pokrývají obnovitelné zdroje, konkrétně voda a vítr, jaderná energetika stále přispívá značným dílem – v loňském roce se jednalo o zhruba 30% podíl. Švédská ministryně energetiky a průmyslu se nechala k počátku letošního roku slyšet, že k zajištění energetické bezpečnosti Evropy by měly přispět i nové zdroje základního zatížení, včetně těch jaderných.
Těžba uranu má opět zelenou
Švédská vláda rovněž delší dobu diskutovala o možnosti obnovení těžby uranu v zemi. Například v loňském roce tamní ministryně pro klima a životní prostředí uvedla, že „možnost těžit uran je naprosto zásadní pro práci v oblasti změny klimatu, pro snížení emisí a závislosti na fosilních palivech a zdrojích energie“. Na začátku listopadu nicméně tamní zákonodárci podnikli konkrétní kroky, kdy odhlasovali vládní návrh rušící zákaz těžby uranu z roku 2018.
„Parlament hlasoval pro návrh vlády týkající se těžby uranu ve Švédsku,“uvádí se podle serveru World Nuclear News v prohlášení parlamentu společně s tím, že uran bude klasifikován jako koncesní nerost, tedy nerost obzvlášť užitečný pro společnost. „Toto rozhodnutí také znamená, že činnosti, při nichž se manipuluje s malým množstvím uranu, nebudou podléhat povolovací povinnosti a nebudou podléhat vetu obcí. Veto znamená, že obce mohou na základě místního politického rozhodnutí určit, zda takové činnosti povolí, či nikoli,“ stojí dále v prohlášení.
Rozhodnutí švédských zákonodárců přivítala například australská společnost Aura Energy, která se zabývá těžbou nerostů. Podle společnosti bude uran od příštího roku regulován jako koncesní nerost podle zákona o nerostných surovinách, čímž se stane součástí běžného povolovacího procesu. Tím se potenciálně zvýší hodnota těžebních projektů, jakým je například její projekt Häggån na těžbu vanadu, uranu či dalších prvků.
„Toto hlasování znamená, že od nynějška má uran potenciál stát se důležitým přínosem pro švédskou ekonomiku a energetickou bezpečnost. Vzhledem k tomu, že Švédsko má ve svém podloží 27 % známých zásob uranu v Evropě, je komerční potenciál značný,“ uvedl výkonný ředitel společnosti Aura Energy Phil Mitchell.
Dalším příkladem může být projekt Viken, který rozvíjí kanadská firma District Metals Corp, společnost zaměřená na průzkum a těžbu polymetalických ložisek. Ten by kromě značných zásob uranové rudy měl rovněž nabídnout zdroje vanadu, molybdenu, niklu, mědi, zinku a dalších důležitých a kritických surovin.
Vláda činí kroky i v dalších oblastech
Kromě těžby uranu se současná švédská vláda zaměřuje i na další oblasti jaderné energetiky. Podobně jako těžební projekty jsou i projekty nových jaderných zdrojů běžně spojovány s investičními horizonty v řádu desítek let. Švédská vláda tak začala zkoumat možnosti, jak investorům zajistit vyšší jistotu a ochranu před případnou změnou politik v budoucnosti.
Začíná klimatická konference COP30 v brazilském Belému. Podle šéfa Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje energie (IRENA) Francesca La Camery by měla na konferenci hlavní roli hrát udržitelná biopaliva. Diskuse se zaměří také na sociální dopady energetické transformace. Státy navíc představí nové klimatické závazky a zhodnotí dosavadní pokrok v rozvoji obnovitelných zdrojů energie.
Summit se koná 10.–21. listopadu 2025 v brazilském městě Belém. Státy se tam chystají představit aktualizované klimatické závazky a zhodnotit pokrok v oblasti obnovitelné energie od předchozích jednání.
Mezinárodní agentura pro obnovitelné zdroje energie (IRENA) označila udržitelná biopaliva za jeden z hlavních nástrojů přechodu od fosilních paliv k čistým zdrojům energie, informoval o tom server Reuters. La Camera upozornil, že tato technologie má potenciál dekarbonizovat sektory, které nelze snadno elektrifikovat, například dopravu, letectví a těžký průmysl.
Nákladní vozidlo s biomasou. Zdroj: EP Resources
„Naším cílem je, aby energetická transformace nebyla jen technická, ale také sociálně spravedlivá,“ uvedl šéf IRENA. Organizace zdůrazňuje, že přechod k nízkouhlíkové ekonomice musí být inkluzivní. Musíme brát ohled na pracovníky, regiony a rozvojové země, které jsou na fosilních palivech ekonomicky závislé.
IRENA uvádí, že svět zatím naplnil méně než polovinu tempa potřebného k trojnásobnému zvýšení instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů energie do roku 2030, stanoveného na konferenci COP28 v Dubaji. Francesco La Camera varoval, že svět bez výrazného zrychlení investic do čisté energie, sítí a infrastruktury nedokáže udržet oteplení pod hranicí 1,5 °C.
Sociální rozměr energetické transformace
Podle IRENA se COP30 zaměří nejen na technické a investiční cíle, ale také na sociální aspekty energetické transformace.
Diskuse se zaměří na otázky zaměstnanosti, rozvoje komunit, dostupnosti energie a rovnosti mezi regiony. La Camera připomněl, že bez spravedlivého rozložení nákladů a přínosů klimatických opatření může transformace narazit na odpor a ztratit veřejnou podporu.
„Spravedlivý přechod není vedlejším, ale klíčovým prvkem úspěchu,“ dodal.
Brazílie jako hostitel a symbol Amazonie
Organizátoři záměrně vybrali město Belém v severní Brazílii jako dějiště COP30. Město leží na okraji amazonského pralesa, který patří mezi nejdůležitější klimatické oblasti světa.
Brazílie chce na summitu využít své postavení předního producenta bioetanolu a biopaliv z cukrové třtiny. Plánuje představit návrhy na širší využívání udržitelných paliv a zdůraznit propojení klimatické politiky s ochranou biodiverzity.
Země se tak snaží profilovat jako lídr v oblasti klimatických řešení, přestože čelí kritice za rozšiřování těžby ropy u ústí Amazonky.
Očekávání od COP30
Země mají aktualizovat své klimatické plány. Budou také jednat o tom, jak lépe sladit politiky v oblasti obnovitelných paliv, investic a přenosu technologií mezi rozvinutým a rozvojovým světem.
„Na COP30 musíme ukázat, že energetická transformace je nejen nezbytná, ale i proveditelná – a že může být spravedlivá pro všechny,“ uzavřel La Camera.
Národní protikorupční úřad Ukrajiny (NABU) oznámil, že ve spolupráci s protikorupční prokuraturou (SAP) provádí rozsáhlý zátah zaměřený na odhalení úplatkářství v ukrajinském energetickém sektoru. Podle poslance Jaroslava Železňaka je vyšetřován také bývalý ministr energetiky a současný šéf resortu spravedlnosti Herman Haluščenko.
„Patnáct měsíců práce a 1000 hodin audiozáznamů. Byla zdokumentována činnost vysoce postavené zločinecké organizace,“ uvedl NABU s tím, že členové skupiny vybudovali rozsáhlé korupční schéma pro ovlivňování strategických podniků státního sektoru.
Podle NABU se jedná zejména o společnost Energoatom, která provozuje ukrajinské jaderné elektrárny.
V příspěvku na telegramu přidala protikorupční agentura fotografie tašek s velkým množstvím bankovek různých měn. Podrobnosti slíbila zveřejnit později.
Železňak na telegramu uvedl, že NABU provádí prohlídku také u Haluščenka a v Energoatomu a že podnět k vyšetřování podal on a jeho kolegové poslanci v ukrajinské Nejvyšší radě. Napsal také, že navrhl Haluščenkovo odvolání.
Informaci o vyšetřování Haluščenka potvrdily deníku Ukrajinska pravda dva nezávislé zdroje. Sama NABU zjištění nekomentovala.
Minulý týden NABU oznámila zadržení náměstkyně ředitele společnosti Atomenerhomaš, která spadá pod Energoatom, v souvislosti s braním úplatků.
V jednom týdnu se v USA odehrály hned dvě události, které mohou zásadně ovlivnit rozvoj jaderné energetiky. New York Power Authority (NYPA) vypsala první výzvy k podání návrhů na rozvoj pokročilých jaderných reaktorů na severu státu New York. Ve státě Illinois zákonodárci schválili normu, která od 1. ledna 2026 ruší více než třicet let trvající moratorium na výstavbu velkých jaderných elektráren.
NYPA nyní zveřejnila dvě samostatné výzvy (Request for Information, RFI). První výzva cílí na obce a regiony v severní části státu, které mají zájem o projekt výstavby pokročilého jaderného bloku. Zájemci mají vybrat alespoň jednu lokalitu se „silným potenciálem pro nový jaderný zdroj“ – tedy s dostatečnou rozlohou, přístupem k vodě a odpovídající ochranou proti vnějším vlivům – a doložit podporu místní komunity a klíčových aktérů.
Guvernérka Hochul se připojila k New York Power Authority, odborovým předákům a představitelům pracovních sil k diskusi u kulatého stolu o rozšiřování pokročilých jaderných pracovních sil v New Yorku. Zdroj: NYS Governor
Druhá RFI je určena potenciálním developerům a partnerům s praxí v oblasti výstavby, provozu či údržby jaderných elektráren. NYPA od nich žádá návrhy životaschopných projektových konceptů včetně doporučení k technologiím, úvah o vhodném umístění, předpokládaných nákladech a harmonogramu, stejně jako návrhů vlastnické struktury.
Očekává se věrohodná a uskutečnitelná cesta k dodání alespoň 1 GW instalovaného výkonu z pokročilé jaderné technologie „co nejdříve“, s plánovaným zahájením výstavby do roku 2033. Termín pro podání odpovědí v obou výzvách je stanoven na 11. prosince.
„V NYPA si uvědomujeme, že úspěch této transformační iniciativy v oblasti pokročilé jaderné energetiky stojí na naší schopnosti spolupracovat s komunitami, státními i federálními orgány a soukromým sektorem,“ uvedl prezident a generální ředitel NYPA Justin Driscoll.
Podle něj obě RFI umožní shromáždit podněty od developerů i místních samospráv, sladit výběr lokalit a modely spolupráce s potřebami území a maximalizovat přínos pro stát – od bezpečných dodávek elektřiny přes tvorbu pracovních míst až po podporu přechodu k bezuhlíkové energetice.
Illinois ruší třicetileté moratorium na velké bloky
Zcela jiným, ale stejně významným směrem se vydal stát Illinois. Tamní zákonodárné shromáždění 30. října schválilo návrh zákona Senate Bill 25, který od 1. ledna 2026 ruší moratorium na výstavbu nových velkých jaderných reaktorů platné od roku 1987. Norma prošla Senátem poměrem hlasů 37 ku 22 a Sněmovnou reprezentantů 70 ku 37 a míří nyní k podpisu guvernéra.
Illinois už dnes vyrábí více než polovinu své elektřiny v jaderných elektrárnách, přesto pro velké nové bloky platil zákaz. Ten byl částečně uvolněn koncem roku 2023, kdy stát povolil od roku 2026 výstavbu malých modulárních reaktorů (SMR) do instalovaného výkonu 300 MWe. Aktuální legislativa otevírá dveře i velkým reaktorům a zároveň obsahuje opatření na posílení akumulace, rozšíření programů energetické účinnosti a nové plánovací nástroje pro lepší řízení elektrizační soustavy a snižování nákladů pro spotřebitele.
Jaderná elektrárna Quad Cities ve státě Illinois. Zdroj: Nuclear Regulatory Commission
„Illinois stojí v čele ambiciózního úsilí o čistou energetiku, které posílí odolnost naší elektrické sítě, podpoří ekonomiku a přispěje k dostupnějším cenám pro všechny,“ uvedl guvernér Pritzker s tím, že se těší na podpis zákona.
Fenomén takzvaných Dunkelflaute, tedy období nízké výroby větrných a solárních elektráren, je s rostoucím instalovaným výkonem obnovitelných zdrojů stále patrnější. Takovéto situace se vyskytly v Německu i ke konci loňského roku, kdy ceny na denním trhu zamířily až k tisíci eur za MWh. Zástupci německého síťového regulátora a antimonopolního úřadu nyní uvedli, že jejich vyšetřování zatím neodhalilo žádné nezákonné manipulace s trhem. Extrémní ceny elektřiny tak byly v těchto situacích adekvátní.
Podporované solární a větrné elektrárny v posledních letech z trhu vytlačují konvenční tepelné elektrárny, což vede k větší nestabilitě na krátkodobých trzích s elektřinou. Zatímco při vhodných podmínkách ceny elektřiny často klesají k nule nebo do záporu, v opačném případě atakují stovky až tisíce eur. Takové situace, v němčině nazývané Dunkelflaute, přilákaly ke konci roku 2024 i pozornost německých regulačních orgánů.
V listopadu a prosinci loňského roku se německý spotový trh potýkal se situací, kdy ceny vystoupaly na násobky běžných hodnot. Příčinou byl právě fenomén Dunkelflaute. Vzhledem k vysoké koncentraci značné části výrobních kapacit mezi několik společností se do vyšetřování zapojil kromě síťového regulátora i tamní antimonopolní úřad.
Německý regulátor během vyšetřování zkoumal situaci na trhu s využitím dat o výrobě elektřiny, dostupných výrobních kapacitách a rovněž o aktivitě společností na trhu s elektřinou. Detailní analýza dat o výrobě podle regulátora ukázala, že dostupné řiditelné zdroje byly využity více, než ukazovala prvotní data.
„Během období nízké výroby větrných a solárních zdrojů byla flotila řiditelných zdrojů využívána, jak to jenom šlo. Bezpečnost dodávek elektřiny byla přitom zajištěna v každou chvíli skrz výkonové rezervy. Zatím jsme nenašli žádné důkazy o manipulaci trhem. Stále je zde několik izolovaných incidentů, které stále vyšetřujeme do větší hloubky. Pro budoucí období nízké výroby větrných a solárních elektráren nadále vidíme urgentní potřebu nových řiditelných zdrojů a mnohem větší flexibility na straně nabídky i poptávky,“ uvedl prezident německého síťového regulátora Klaus Müller.
Hnědouhelné i černouhelné elektrárny, které byly pro danou dobu hlášeny jako dostupné, byly intenzivně využívány během hodin s cenovými špičkami 6. listopadu i 12. prosince 2024. Některé plynové či přečerpávací elektrárny neběžely na plný výkon, nicméně podíl nevyužitých zdrojů byl výrazně nižší, než čemuž nasvědčovaly prvotní předpoklady.
Regulátor zkoumal i chování společností na krátkodobých trzích s elektřinou, přičemž ani v tomto případě neshledal žádná pochybení. Několik individuálních případů nicméně regulátor nadále podrobněji prošetřuje.
Tržní koncentrace je sice vysoká, k jejímu zneužití však nedošlo
Vzhledem k vysoké tržní koncentraci mezi výrobci elektřiny se do vyšetřování zapojil i německý spolkový antimonopolní úřad. Ten vyšetřoval pět největších výrobců elektřiny v Německu: společnosti EnBW, LEAG, RWE, Uniper a Vattenfall.
Úřad prvně vyšetřoval, zda byly elektrárny hlášené jako dostupné skutečně využity. V druhé fázi poté zkoumal, zda byly zdroje hlášené jako nedostupné skutečně nedostupné. V tomto případě by totiž nevyužití ziskové dostupné výrobní kapacity za účelem navýšení cen elektřiny bylo typickým znakem neoprávněného zadržování výrobních kapacit.
Podle zástupců antimonopolního úřadu nicméně nedošlo k žádnému neoprávněnému zadržování kapacit. Některé zdroje sice nebyly využity, nicméně podle úřadu se vesměs jednalo o vysoce flexibilní zdroje s vyššími marginálními náklady. Tyto zdroje jsou často využívány spíše na základě signálu z vnitrodenního trhu, přičemž v těchto případech byly ceny na vnitrodenních trzích pro odpovídající hodiny často nižší než ceny z denního trhu.
„Naše vyšetřování neodhalilo žádné důkazy o tom, že by pět největších společností vyrábějících elektřinu manipulovalo trhem během dvou období nízké výroby elektřiny z větrných a solárních zdrojů na konci roku 2024 tím, že by zadržovali výrobní kapacity. Vysoké ceny elektřiny v průběhu těchto období tedy nevznikly z důvodu nekonkurenčního chování,“ říká Andreas Mundt, prezident spolkového antimonopolního úřadu.
Podle Mundta je nicméně jasné, že nadměrným cenám lze předcházet mnohem účinněji skrz fungující konkurenční prostředí než tou nejpřísnější kontrolou zneužívání trhu. Z tohoto důvodu tedy podle něj musí být nadcházející aukce pro řiditelné zdroje využity pro snížení vysoké tržní koncentrace na trhu s výrobou elektřiny.
