Indie připravuje národní program na podporu technologií na zachytávání a ukládání uhlíku (CCS). Iniciativa by mohla nabídnout 50% až 100% financování pro vybrané projekty, oznámil to Rajnath Ram, energetický poradce z vládního think tanku NITI Aayog na summitu organizovaném indickou hospodářskou komorou.
CCS je pro indickou vládu cestou, která jí má zajistit dodržení klimatických dohod a cílů. Proto také tento nárůst financování. CCS nabírá novou vlnu a v posledních letech se tento sektor dočkal několika oznámení o projektech, které s technologií a její implementací pracují v různých koutech světa.
Také Indie v posledních letech postoupila. Britská společnost Carbon Clean letos v Indii otevřela jeden z největších výzkumných hubů zkoumajících právě CCS. Dalším příkladem může být společnost Shell, která v prosinci 2022 spolu s indickou společností Oil and Natural Gas Corporation (ONGC) spustila studii o možných vhodných lokalitách pro ukládání.
Indický kontext
Indie je jedním ze států, které CCS stále více propagují a pracují na jeho implementaci. Důvod je prostý: Indie je stát silně závislý na uhelných elektrárnách. V současnosti podle IEA zajišťují více než 45 % indických dodávek elektřiny a narozdíl od evropských zemí je většina těchto elektráren relativně nových. Velká část indických uhelných elektráren byla postavena mezi lety 2007 a 2015.
Zároveň se očekává, že poptávka po elektřině v Indii bude stoupat meziročně zhruba o 6 %. Hlavními faktory růstu jsou průmyslová poptávka a nárůst vlastnictví klimatizací, u nichž se očekává, že v roce 2030 budou tvořit až třetinu spotřeby elektřiny během hodin odběrové špičky. Toto vše samozřejmě souvisí s celkovým hospodářským rozvojem země.
Indie očekává, že uhlí zůstane klíčovou součástí indického elektroenergetického systému minimálně další dvě dekády. Rostoucí poptávka vede k celkovému nárůstu plánů na expanzi výroby elektřiny. Indie plánuje do roku 2030 rozšířit instalovaný výkon nefosilních zdrojů na 500 GW, ovšem zároveň plánuje do roku 2035 přidat 95 GW výkonu v uhelných zdrojích. To by znamenalo, že instalovaný výkon v uhlí dosáhne 307 GW. CCS je tak jediným způsobem, jak může Indie udržet své tempo růstu a zároveň splnit své klimatické závazky a eventuálně dosáhnout net zero v roce 2070.
Budoucnost ukládání uhlíku je nejistá. Na jedné straně jde o možné řešení pro státy, jejichž energetický mix je silně závislý na fosilních palivech, na straně druhé má CCS problémy, na které se nejeví žádné jednoduché řešení. Indie však na tuto technologii silně sází a je pravděpodobné, že její výsledky budou důležité pro budoucnost CCS/CCUS.
Energetický a průmyslový holding (EPH) podnikatele Daniela Křetínského v prvním pololetí letošního roku zaznamenal čistý zisk 2,1 miliardy eur (zhruba 51,4 miliardy Kč). Meziročně si tak polepšil z loňských 602 milionů eur (přes 14,63 miliardy Kč). Do letošních hospodářských výsledků se už promítla nová akvizice společnosti Slovenské elektrárne. ČTK o tom informoval mluvčí EPH Daniel Častvaj.
Bratislava 17. září (zpravodaj ČTK) – Slovensko bude podle ministryně hospodářství Denisy Sakové připraveno nahradit dodávky ruské ropy a plynu, až bude mít k dispozici náhradní přepravné trasy s dostatečnou kapacitou. Saková to dnes řekla novinářům v reakci na výzvy amerických politiků, aby se země zbavila dovozu uvedených ruských energií rychleji.
„Musíme nejdříve mít podmínky k tomu, abychom nezařezali náš průmysl a naše hospodářství. Po neobnovení dodávek plynu přes Ukrajinu jsme země, která je na konci každého potrubí. Chceme diverzifikovat, ale musíme spoléhat na přenosové kapacity tras. Jsme odkázáni na milost a nemilost okolních zemí. To samé se týká i ropy,“ uvedla Saková.
Ministryně řekla, že svůj uvedený názor tlumočila v pondělí na schůzce s americkým ministrem energetiky Chrisem Wrightem ve Vídni. Wright minulý týden podle agentury Reuters v Bruselu řekl, že Evropská unie by se mohla zbavit dovozu ruského plynu a ropy rychleji. Americký prezident Donald Trump pak o víkendu uvedl, že je připraven uvalit zásadní sankce na Rusko, pokud tak učiní všechny státy Severoatlantické aliance a pokud přestanou kupovat ruskou ropu.
Ze zemí NATO je výrazným dovozcem ruské ropy Turecko. Nadále závislé na ruské ropě je kromě Slovenska také Maďarsko. Slovenská rafinerie Slovnaft z maďarské skupiny MOL dříve začala dovážet jinou než ruskou ropu přes ropovod Adria, který vede z chorvatského přístavu Omišalj.
Plynový sporák. Zdroj: Unsplash
Provozovatel Adrie dříve tvrdil, že by dokázal plně pokrýt potřeby rafinerií MOL v Maďarsku a na Slovensku. MOL dříve vyjádřil pochybnosti ohledně toho, zda by uvedený jadranský ropovod dokázal dodat dostatek ropy v případě, že by se dodávky ropovodem Družba zcela zastavily. MOL také tvrdil, že doprava ropy prostřednictvím ropovodu Adria je kvůli tranzitním poplatkům příliš nákladná.
Dodávky ropovodem Družba v srpnu opakovaně narušily ukrajinské útoky na ruskou energetickou infrastrukturu. Ukrajina se od února 2022 brání ruské vojenské invazi.
Ukrajina loni neprodloužila smlouvu s Ruskem ohledně přepravy plynu přes své území na Slovensko. Rusko pak začalo dodávat plyn Bratislavě jinou trasou, jejíž přepravní kapacita je omezena. Slovenský premiér Robert Fico zase vystupuje proti iniciativě Evropské komise ukončit dovoz ruského plynu do EU.
Akcie dánského energetického giganta a jednoho z globálních lídrů v rozvoji offshore větrných elektráren (VtE) zažily během srpna letošního roku volný pád. Důvodem bylo zejména oznámení o zamýšleném úpisu nových akcií, který je nicméně vynucen více okolnostmi, v hodnotě až 9,4 miliard USD. Nové akcie Orsted vypisuje s významnou slevou oproti trhu.
Orsted se aktuálně potýká s mnoha problémy, které ve své kombinaci představují velmi významnou překážku a tím i vysokou míru rizika pro investory. Mezi problémy lze jmenovat růst úrokových sazeb, který prodražuje financování projektů, výpadky v dodavatelských řetězcích zpožďující projekty, významný nárůst nákladů spojených se samotnou výstavbou větrných parků a v neposlední řadě změnu v přístupu americké administrativy pod taktovkou Donalda Trumpa k větrným elektrárnám. Ten se totiž netají svým odporem k tomuto sektoru.
V kontextu poslední věty minulého odstavce se skloňují zejména dva projekty, ve kterých má Orsted majetkovou účast. Jedná se o projekty Sunrise Wind a Revolution Wind. Prvně jmenovaným je projekt s celkovým zamýšleným výkonem 924 MW ve státě New York. V dubnu americká administrativa nařídila zastavit práce sousedícímu projektu od norského Equinoru a začaly panovat obavy, že by stejný osud mohl potkat i Sunrise Wind. Příkaz k zastavení prací byl v květnu zrušen, ale obavy, byť podstatně zmenšené, přetrvaly. Na konci minulého měsíce byl ovšem zaslán obdobný příkaz k zastavení prací na projektu Revolution Wind o celkovém výkonu 704 MW u Rhode Islandu. Ten má být navíc již z 80 % dokončen.
Rostoucí obavy investorů s ohledem na výše popsané problémy pak jdou ruku v ruce s odlivem kapitálu. Ten hodlá Orsted vyřešit úpisem nových akcií v hodnotě až 9,4 miliard USD, což odpovídá více než dvěma třetinám současné tržní kapitalizace společnosti.
Podle informací agentury Reuters z 15.09.2025 Orsted nacenil nově upisované akcie na 66,6 DKK (10,46 USD), přičemž cena akcie Orstedu se na trhu pohybuje okolo 200 DKK. Na trhu se aktuálně obchoduje 420 mil. akcií, nový úpis se plánuje v objemu 901 mil. akcií.
„Dnes zahajujeme emisi akcií, prostřednictvím které chceme získat kapitál na pokrytí dodatečných finančních potřeb souvisejících s projektem Sunrise Wind a vytvořit si pevný finanční základ, aby Ørsted mohl naplnit potenciál našeho podnikání,“ uvedli v prohlášení zástupci Orstedu.
Norský Equinor vyjádřil Orstedu svou podporu a společnosti nabídl 1 miliardu USD ve snaze poskytnout nový kapitál pro další development projektů.
Program Bezúročný úvěr FVE otevírá tuzemským podnikatelům cestu k dostupnějším investicím do vlastní výroby čisté energie i zařízení pro její akumulaci. Úvěry až do výše 3 miliony korun jsou dostupné pro firmy všech velikostí a doplněné dotační složkou. Z tříletého horizontu je za první rok fungování zasmluvněna polovina alokované částky projektu.
Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) spustilo v červenci minulého roku ve spolupráci s Národní rozvojovou bankou (NRB) nový projekt s cílem podpořit energetickou soběstačnost a využívání čisté energie. Program Bezúročný úvěr FVE s alokovanou částkou 3 miliardy Kč běží do roku 2027.
Podnikající subjekty mohou získat úvěr ve výši 0,5 až 3 miliony Kč, a snížit tak negativní vlivy na životní prostředí. Jeho splatnost je stanovena na 15 let s možným odložením splátek o 3 roky. Dále mohou podnikatelé v rámci úvěru získat dotační složku. Ta se vztahuje na 30 % způsobilých výdajů u fotovoltaické elektrárny a až 50 % způsobilých výdajů na akumulaci energie.
Úvěr slouží k financování výstavby fotovoltaické elektrárny na podnikatelských objektech s instalovaným výkonem od 1 kWp do 50 kWp včetně. Druhou variantou je výstavba FVE i se systémy pro ukládání elektřiny do baterií. Akumulace není nutnou podmínkou, zároveň se ale program nevztahuje na její samostatné pořízení. Způsobilými výdaji jsou kromě částí samotných zařízení například i služby projektantů v rámci přípravy dokumentace.
Na konci srpna ohlásila NRB úpravu podmínek, které tak mohou zjednodušit podávání žádostí. Žadatelé o bezúročný úvěr nově nemusejí dokládat stavební povolení při rozšiřování stávající FVE o nové panely, pokud celkový výkon instalace nepřesáhne 100 kWp a současně výkon nově podporované části nepřekročí 50 kWp.
Největší zájem je u živnostníků a malých firem, finance mohou čerpat během 4 týdnů
Program je určen širokému spektru podnikatelů – od živnostníků přes malé a střední podniky až po velké firmy. V praxi podle bankovní instituce mezi žadateli převažují zejména živnostníci a menší podniky – především pak z výrobního a obchodního sektoru.
Za 13 měsíců uzavřela NRB více než tisíc smluv se zájemci o zvýhodněné financování a zasmluvněné prostředky představují již téměř polovinu vyčleněné částky.
„Naším záměrem je, aby se podařilo celou alokovanou částku vyčerpat do konce letošního roku,“uvedl v tiskové zprávě MPO Michal Nebeský, člen představenstva NRB zodpovědný za úsek Řízení obchodu
Největší zájem o tento typ podpory zaznamenává především v regionech Hradecko a Jižní Morava. Proces od podání žádosti po čerpání prostředků může být poměrně rychlý.
„Pokud nám žadatel předloží kompletní a správně vyplněné podklady, čerpání je možné do čtyř týdnů. I pro čerpání však žadatel musí doložit podklady dle Výzvy, např. protokol o připojení nebo revizní zprávu,“ sdělil Milan Vodička, PR manažer z NRB.
Ne všechny žádosti jsou ovšem úspěšné. NRB zhruba 30 % žádostí zamítá, nejčastěji z důvodu nesplnění podmínek nebo neakceptovatelného stavu hospodaření firmy. Aby se chybovost snížila, nabízí instituce možnost konzultací. Její pracovníci jsou se žadateli v kontaktu a pomáhají jim s kompletací žádostí. S cílem informovat žadatele o správné přípravě žádosti navázala NRB spolupráci se Solární asociací. Podle Michala Nebeského se tak správnost a kompletnost předkládaných žádostí výrazně zvýšila.
Evropská komise navrhne dřívější ukončení dovozů ruských fosilních paliv do zemí Evropské unie, uvedla dnes na X šéfka Komise Ursula von der Leyenová. Oznámila to po telefonátu s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, jehož obsahem bylo zesílení společného tlaku na Rusko kvůli válce na Ukrajině.
„Komise brzy představí svůj 19. balík sankcí zaměřený na krypto, banky a energetiku. Ruská válečná ekonomika, udržovaná zisky z fosilních paliv, financuje krveprolití na Ukrajině. Abychom to zastavili, navrhne komise urychlení postupného ukončování ruských fosilních dovozů,“ napsala von der Leyenová, která telefonát s Trumpem označila za dobrý.
S jakým konkrétním datem teď von der Leyenová počítá, zatím není jasné. Červnový návrh Evropské komise zmiňoval konec roku 2027.
Pokládka potrubí plynovodu Nord stream 2 v Německých vodách. Zdroj: Nord Stream 2
Trump v sobotu uvedl, že je připraven uvalit zásadní sankce na Rusko, pokud tak učiní všechny státy Severoatlantické aliance a pokud přestanou kupovat ruskou ropu. Pokud NATO neudělá, jak Trump chce, tak podle něj jen plýtvá jeho časem.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na to reagoval výzvou spojencům, aby přestali hledat výmluvy, proč na Rusko neuvalit sankce, které jsou podle něj součástí cesty od války k míru.
Ze zemí NATO je výrazným dovozcem ruské ropy Turecko, které ji odebírá nejvíce po Číně a Indii. Nadále závislé na ruské ropě jsou také další členské země aliance, konkrétně Slovensko a Maďarsko.
Předpokládaný rozvoj projektů zaměřených na výrobu nízkoemisního vodíku do roku 2030 se snížil téměř o čtvrtinu. Tuto informaci prezentovala Mezinárodní energetická agentura (IEA) ve své nedávno publikované analýze. Příčinou má být intenzivní vlna rušení projektů, tlak na náklady a nejistota v nastavování nových politik.
Podle zprávy IEA Global Hydrogen Review se do roku 2030 očekává nízkoemisní výroba přibližně 37 milionů tun tohoto vodíku ročně, což je pokles oproti 49 milionům tun v předchozím roce, protože developeři odložili nebo zpozdili některé své plány. Agentura zároveň dodává, že skutečná produkce bude pravděpodobně ještě o něco nižší, protože se předpokládá, že ne všechny oznámené projekty budou úspěšně dokončeny.
Nízkoemisní výroba vodíku v projektech, které jsou dnes v provozu nebo dosáhly konečného finančního rozhodnutí (FID), by měla do roku 2030 dosáhnout 4 milionů tun ročně, což představuje pětinásobný nárůst oproti roku 2024. Dalších 6 milionů tun nízkoemisní výroby by mohlo být do té doby k dispozici, pokud vlády zavedou účinné politiky na podporu poptávky a urychlí výstavbu infrastruktury.
Pravděpodobnost dostupnosti výrobní kapacity nízkoemisního vodíku do roku 2030. Zdroj: iea.org
Vysoké vstupní náklady a malá poptávka
V roce 2024 dosáhla výroba vodíku téměř 100 Mt, ale méně než 1 % bylo založeno na technologiích s nízkými emisemi. Hlavní překážkou zůstává zhoršující se cenová konkurenceschopnost kvůli dlouhodobému trendu poklesu cen zemního plynu, což hrálo ve prospěch vodíku vyráběného z fosilních paliv, zatímco vyšší ceny elektrolyzérů zatěžují nízkouhlíkové projekty.
IEA však očekává, že se rozdíl v nákladech do roku 2030 sníží, protože náklady na technologie klesají a regiony s výrazným růstem obnovitelných zdrojů energie a novými předpisy zlepšují nákladové struktury.
Čína je hlavním developerem vodíkových elektrolyzérů, na které připadá 65 % celosvětové kapacity, která je nainstalována nebo se nachází ve fázi konečného investičního rozhodnutí, a téměř 60 % celosvětové výrobní kapacity elektrolyzérů.
Výrobci v jiných zemích čelí finanční zátěži kvůli rostoucím nákladům a pomalému přijímání této technologie, zatímco čínské firmy mohou také čelit budoucím výzvám, protože stávající výrobní kapacita přesahující 20 GW ročně převyšuje současnou poptávku.
Využití čínských technologií
Může se tak zdát, že využití čínských elektrolyzérů má potenciál snížit počáteční investice. Tyto elektrolyzéry však bojují s nízkou účinností a výkonností a je třeba je přizpůsobit místním normám. To může zvýšit provozní náklady, což může následně prodražit celkovou výrobu vodíku a snížit případné výhody investičních nákladů.
To v současné době omezuje globální využívání čínských elektrolyzérů, spolu s nejistotami souvisejícími s údržbou a opravami po dobu životnosti zařízení. Čínští výrobci však nyní mnohé z těchto překážek řeší prostřednictvím inovací a zkoumají možnosti rozšíření výroby v zahraničí.
Česká společnost Rezolv Energy posiluje svou pozici v oblasti obnovitelných zdrojů elektřiny v jihovýchodní Evropě. Díky zajištěnému financování ve výši 331 milionů eur rozšíří větrný parkVIFOR v Rumunsku na celkový instalovaný výkon 461 MW. VIFOR se díky tomu stane jedním z největších onshore větrných parků v Evropě.
Projekt za více než 800 milionů eur bude po dokončení v roce 2027 schopen zásobovat elektřinou přes 700 000 domácností. Na to, jak příprava projektu probíhá, jsme se zeptali Alastair Hammonda, jednatele společnosti Rezolv Energy.
Společnost Rezolv Energy nedávno oznámila, že zajistila financování druhé fáze větrného parku VIFOR v Rumunsku. Projekt se rozšíří na celkový instalovaný výkon 461 MW a bude jedním z největších onshore větrných parků v Evropě. Jak významný je tento milník pro vaši společnost?
V červenci byla uzavřena smlouva o dodatečném projektovém financování v objemu až 331 milionů eur, určeném k podpoře realizace druhé etapy projektu VIFOR. Na financování této fáze se podstatným způsobem podílejí rovněž věřitelé z první etapy, v jejímž rámci bylo zajištěno úvěrové krytí ve výši až 291 milionů eur.
Výstavba větrného parku VIFOR. Zdroj: Rezolv Energy
Schválení druhého balíčku financování představovalo důležitý milník. Jak ukazuje velikost obou balíčků, projekty v oblasti obnovitelné energie této úrovně jsou mimořádně kapitálově náročné. Celkové investiční náklady na obě fáze projektu VIFOR přesahují 800 milionů eur.
Díky tomuto financování můžeme plynule navázat na první etapu a posunout se do fáze druhé, čímž využijeme plný potenciál projektu VIFOR. To je významný krok i pro Rumunsko, protože projekt bude schopen vyrobit dostatek elektřiny pro více než 700 000 domácností.
V jaké fázi se projekt VIFOR nyní nachází?
Výstavba první etapy s instalovaným výkonem 192 MW úspěšně pokračuje. Nedávno byla nainstalována první turbína o výkonu 6,4 MW, která je zároveň největší turbínou v Rumunsku. Celkem bude v této fázi uvedeno do provozu 30 turbín, jejichž spuštění je plánováno na jaro roku 2026.
Druhá etapa zahrnuje instalaci dalších 42 turbín. V současné době jsme vybrali klíčové partnery, kteří se podílejí na její realizaci. Zakázku na Balance of Plant (BOP), zahrnující stavební a elektrotechnické práce v oblasti vysokého a středního napětí, získala rakouská infrastrukturní skupina PORR. Dodávku turbín zajistí společnost Vestas, a to ve stejném modelu jako v první etapě. Třetím strategickým partnerem je společnost Ganz Transformers and Electric Rotating Machines Plc., která dodá 400kV síťový transformátor nezbytný pro připojení k přenosové soustavě.
Zahájení výstavby druhé etapy je plánováno na konec letošního léta, přičemž její uvedení do provozu se předpokládá v létě 2027.
Jak složitá byla příprava celého projektu? Jak dlouho trval celý proces schvalování této elektrárny?
Práva k rozvoji projektu jsme získali v roce 2022 a v červnu 2024 byla zahájena výstavba. Plného provozu dosáhneme v roce 2027, takže celý proces od začátku do konce potrvá pět let, což je na větrnou farmu této velikosti poměrně krátká doba.
Projekt VIFOR získal podporu v rámci prvního rumunského aukčního systému smluv o rozdílu (CfD). Jak obecně vnímáte význam smluv CfD pro úspěšnou realizaci velkých projektů?
Naše nabídka na 240 MW instalovaného výkonu z větrné farmy VIFOR uspěla v první rumunské aukci CfD a nyní jsme získali také tři CfD v rámci druhé aukce. Tyto nabídky pokrývaly celkem 731,2 MW intalovaného výkonu, zahrnující náš projekt Dama Solar PV na západě Rumunska a větrnou farmu Dunarea East na jihovýchodě země, kde jsme opět podali nejnižší nabídku v kategorii větrné energie.
Výstavba větrného parku VIFOR. Zdroj: Rezolv Energy
Druhá aukce nám umožnila být ambicióznější a nabídnout větší instalovaný výkon, protože rumunská vláda nastavila pravidla způsobilosti, která usnadňují podporu rozsáhlých projektů, jako jsou Dama Solar a Dunarea East. To ukazuje, že vláda chápe zásadní roli velkých větrných a solárních projektů v energetické transformaci – nejen z environmentálního hlediska, ale i z ekonomického.
Díky CfD nyní můžeme rychle přejít do fáze výstavby obou projektů, což znamená další významný milník pro Rezolv Energy. Zavedení obdobného schématu v České republice by bylo velmi přínosné, jelikož by umožnilo efektivní realizaci velkých projektů.
Smlouvy PPA s korporátními zákazníky hrály klíčovou roli v první fázi projektu. Jak důležitá jsou tato ujednání pro finanční strukturu projektů a jaký je zájem korporací v regionu o nákup elektřiny prostřednictvím PPA?
Pro první fázi projektu VIFOR jsme podepsali pět smluv PPA. Tři z nich byly uzavřeny se skupinou Deutsche Telekom, konkrétně s T-Mobile Czech Republic, Slovak Telekom a CE Colo, které společně budou odebírat 100 GWh energie ročně po dobu 12 let. Další smlouvy PPA jsme podepsali s firmou Bekaert na 100 GWh ročně po dobu 10 let a s italskou energetickou společností A2A na 150 GWh ročně po dobu sedmi let.
Kromě rumunských smluv jsme rovněž uzavřeli PPA pro náš solární projekt St. George v Bulharsku – smlouvu s Ardagh Glass Packaging-Europe na 110 GWh ročně po dobu 12 let.
Celkově tyto smlouvy představují největší objem obnovitelné energie, jaký si zajistil jakýkoli developer v jihovýchodní Evropě. Byly také zásadní pro finanční strukturu projektů VIFOR i St. George.
Pokud jde o zájem firem o nákup elektřiny prostřednictvím PPA, letos jsou objemy v celé Evropě nižší. Neznamená to však pokles zájmu, spíše to odráží obezřetnost v kontextu náročných ekonomických podmínek, ve kterých se nacházíme.
Rezolv Energy je sice česká společnost, ale nejaktivnější je v Rumunsku. Čím se rumunské prostředí liší od českého a proč je pro Rezolv Energy tak atraktivní?
Společnost Rezolv Energy byla založena investorem Actis, předním globálním hráčem v oblasti udržitelné infrastruktury, s cílem realizovat velmi rozsáhlé energetické projekty. Doposud se naše příležitosti soustředily na Rumunsko a Bulharsko. Projekt VIFOR je sice naším menším projektem v Rumunsku, ale po dokončení se stane největší větrnou farmou postavenou v této zemi za posledních deset let a jednou z největších onshore větrných farem v celé Evropě. Naším největším projektem je Dama Solar, který bude mít výkon přes 1 GW a po spuštění se stane největší solární elektrárnou v Evropě.
Výstavba větrného parku VIFOR. Zdroj: Rezolv Energy
Není náhoda, že tyto projekty vznikají právě v Rumunsku. Země totiž nabízí obrovský potenciál pro větrnou a solární energii. Například v okrese Constanța, kde vznikají naše větrné farmy Dunarea East & West, jsou mimořádné přírodní zdroje větru. V okrese Buzău, kde se staví VIFOR, pak blízkost Karpat zajišťuje vysokou větrnou produkci.
Velmi důležitým faktorem je také dostupná půda. Rozsáhlé projekty, jako ty naše, vyžadují velké a rovné pozemky, které se nám v Rumunsku podařilo najít.
Posledním klíčovým prvkem je pak zájem o realizaci projektů obnovitelné energie. V Rumunsku jsme zjistili, že tento pozitivní zájem je na všech úrovních, od vládních institucí až po místní komunity, které oceňují ekonomický přínos, který obnovitelné zdroje energie přinášejí.
Česká republika má v současné době instalovaný výkon větrných elektráren pouze asi 400 MW, ale po dlouhé době se očekává vznik nových větrných farem. Nové projekty oznámila například společnost ČEZ v Ralsku. Plánuje společnost Rezolv Energy využít své zkušenosti z Rumunska a aplikovat je také v České republice? Máte v České republice nějaké projekty v plánu?
V České republice máme zkušenosti, zejména díky vybudování a provozu větrného parku Horní Loděnice nedaleko Olomouce, který byl v době svého vzniku největší větrnou farmou v zemi.
V současnosti nemáme žádné české projekty ve výstavbě, ale pokud by se objevila vhodná příležitost, rozhodně bychom ji zvážili. Muselo by se však jednat o rozsáhlý projekt, protože naším cílem je mít skutečný dopad a aktivně podporovat energetickou transformaci ve střední a jihovýchodní Evropě.
Podle Národního energetického a klimatického plánu České republiky by do konce roku 2030 mělo v České republice být celkem 1,5 GW větrných elektráren. Je to podle vás v současné době reálné?
To bude možné pouze s velkými projekty, jejichž vývoj a výstavba vyžadují čas, a to i v zemích s velmi příznivým regulačním prostředím. Jak již bylo zmíněno, v případě naší větrné farmy VIFOR bude časový rámec od získání práv na výstavbu po uvedení celého projektu do provozu pět let.
Zdroj: Rezolv Energy
Od dneška do konce roku 2030 zbývá přibližně pět let, takže realizace je teoreticky možná, vše se však bude muset odehrávat velmi rychle, což klade velký důraz na efektivitu a rychlost schvalovacích procesů.
Ve svých projektech kladete důraz nejen na výkonnost, ale také na ESG a dopad na komunitu. Jak důležitá je pro vás tato sociální odpovědnost z hlediska dlouhodobé strategie a investorů?
Jádrem obchodního modelu společnosti Rezolv, stejně jako společnosti Actis, je udržitelnost. Naše strategie v této oblasti odpovídá nejvyšším ESG standardům a přesahuje pouhou souladnost s předpisy.
Z komerčního hlediska je tato strategie klíčová, umožnila nám například získat financování od institucí, jako jsou Mezinárodní finanční korporace (IFC), finanční pobočka Světové banky pro soukromý sektor, a Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD). S IFC navíc úzce spolupracujeme na společných iniciativách v oblasti udržitelnosti a účastníme se jejich programu Just Transition Accelerator.
Silná strategie udržitelnosti je přínosná také pro naše partnery v rámci PPA, kteří se chtějí podílet na projektech, jež stanovují nové standardy v oblasti obnovitelné energie v regionu.
Uvažujete o integraci dalších technologií v budoucnu, například bateriových úložišť?
Naším cílem je začlenit bateriová úložiště do všech našich projektů. Například solární elektrárna St. George o instalovaném výkonu 225 MW, kterou budujeme na bývalém letišti v severovýchodním Bulharsku, bude zahrnovat systém ukládání energie o výkonu 90 MW / 240 MWh.
Správa úložišť radioaktivního odpadu (SÚRAO) zahajuje s Českou geologickou službou geologické a hydrogeologické mapování lokalit, které připadají v úvahu pro stavbu hlubinného úložiště jaderného odpadu. V první fázi jde o dvě ze čtyř území, a to Březový potok v Pošumaví na Horažďovicku a Janoch u Temelína. Na lokalitách Horka a Hrádek na Vysočině se ještě čeká na schválení projektu geologických prací krajským úřadem, což by mělo být do několika měsíců, řekl ČTK ředitel SÚRAO Lukáš Vondrovic na Jaderných dnech v Plzni. S hlubinnými vrty podle něj správa začne ve druhé polovině příštího roku, teď v soutěži hledá dodavatele.
Zahajované geologické mapování, které provádí pro SÚRAO Česká geologická služba, jsou podle Vondrovice mapovací túry, kdy geologové dokumentují všechny dostupné fenomény ve velmi podrobném měřítku, a to jak horninového prostředí, tak stavy povrchových a podzemních vod. „Tato úvodní fáze potrvá asi dva roky. A mezitím už budou spuštěny i práce se zásahem do pozemků,“ uvedl. Stav geologického prostředí už v minulých měsících zjišťovala firma GeoTec, s níž SÚRAO podepsalo smlouvu loni.
SÚRAO, které má ministerstvem životního prostředí (MŽP) pravomocně stanovené průzkumné území, teď v soutěži vybírá dodavatele průzkumných prací, jednak na hlubinné vrty, jednak na geofyziku. „Po vysoutěžení začnou technické práce,“ uvedl ředitel. Doufá, že dodavatel bude vybrán co nejdříve. „Nejpozději na podzim bychom měli dostat nabídky a pak záleží na tom, zda budeme v soutěži úspěšní,“ řekl. Zahájení vrtů neodhadl, protože SÚRAO si ještě musí vyřídit vstupy na pozemky a další. „Viděl bych to ve druhé polovině příštího roku,“ řekl. Informace o tom, že jen málo firem umí hlubinné vrty až do 1200 metrů, nechtěl ředitel komentovat kvůli soutěži. Tendr se odehrává podle režimu zadávání veřejných zakázek v EU, hlásit se tedy mohou všechny evropské firmy.
Lokalita, kde se úložiště postaví, má být podle aktualizované koncepce pro nakládání s radioaktivním odpadem vybrána do roku 2030. „Pro nás je ale nejdůležitější, aby byly práce vykonány s náležitou kvalitou a pečlivě. Takže ten termín spíše bereme jako orientační. Základní je získat data a v okamžiku, kdy budeme zodpovědně vědět, že víme o lokalitách vše a můžeme vybrat, tak řekneme, která je nejlepší,“ řekl Vondrovic. Když půjde vše podle plánů SÚRAO, tak je rok 2030 splnitelný. Taxonomie EU nařizuje ČR mít hotové úložiště do roku 2050.
Povolení vstupů na pozemky je podle něj podmínkou pro provádění geologických prací, zásahy do pozemků vyžadují i některé monitorovací práce. Ale třeba obce v lokalitě Březový potok, na jejichž katastrech by mohlo úložiště vzniknout, shodně tvrdí, že geology na své pozemky nepustí. „Na každé lokalitě je více majitelů pozemků. Někteří to neumožní, jiní ano. Dokážeme si poradit,“ řekl ředitel.
Obce v Pošumaví, které úložiště už 22 let odmítají a proti povolení geologického průzkumu podaly letos v květnu na MŽP žalobu, by chtěly termín výběru finální lokality posunout co nejdále, aby se mohlo například prozkoumat možné další využití odpadů z jaderných elektráren. „Žádná technologie není bezodpadová. Vždy i po přepracování vznikne radioaktivní odpad, který je potřeba uložit v hlubinném úložišti, byť ho bude méně. Ale myslet si, že se najde technologie, která je zcela bez radioaktivního odpadu, tak taková možnost není. Slýcháme to posledních 50 let. A říká se, že za dalších 50 let tu technologii vyvineme, tak uvidíme,“ řekl Vondrovic.
Technicky je přepracování možné, ale podle ředitele správy je to na rozhodnutí producenta vyhořelého paliva, což je v ČR skupina ČEZ. „A jakmile ČEZ rozhodne o přepracování, tak se tomu samozřejmě přizpůsobíme. Ale tyto informace zatím od ČEZ nemáme,“ dodal. Podle Vondrovice se od přepracování upouští, třeba ve Švýcarsku ho zakazuje zákon. A i taková země jako Japonsko, které přepracování chce a má, tak 30 let proces vyvíjejí. „Takže to rozhodně není technologie, která by byla jednoduchá, zvládnutelná a bez rizika. A navíc současné bloky neumí přepracované palivo spálit,“ dodal. Přepracování umí podle něj Francie, Rusko a Británie.
Těžba uhlí v České republice letos i přes budoucí plánovaný útlum roste. V první polovině roku firmy vytěžily téměř 13,2 milionu tun hnědého a černého uhlí, což je proti stejnému období loni o desetinu více. Produkci táhla tradičně zejména těžba hnědého uhlí, které tvořilo přes 95 procent vytěženého nerostu. Vyplývá to ze statistik ministerstva průmyslu a obchodu (MPO). V předchozích letech těžba naopak prudce klesala.
Za celý loňský rok se v českých dolech vytěžilo přes 25 milionů tun hnědého a černého uhlí, což bylo meziročně o téměř 17 procent méně. Útlum souvisel zejména s plánovaným odklonem od spalování uhlí a přechodu na jiné zdroje.
Hnědého uhlí se v prvním pololetí vytěžilo skoro 12,55 milionu tun, což bylo meziročně o skoro deset procent více. Drtivá většina byla použita jako průmyslové uhlí. Klíčová ložiska hnědého uhlí jsou v Česku v Podkrušnohoří v okolí Mostu, Chomutova a Teplic. Nejvýznamnější lokality jsou lomy ČSA a Bílina. Těžba hnědého uhlí pokračuje také na Sokolovsku.
Černého uhlí, které nyní v Česku tvoří malou část z celkové těžby, v prvních šesti měsících roku těžaři vytěžili 614.000 tun, meziročně o skoro sedm procent méně. Výraznou většinu, konkrétně 415.000 tun, tvořilo koksovatelné uhlí, které může být využíváno na výrobu koksu a následně například k výrobě surového železa. Výrazně ubylo černého uhlí využívaného k energetickým účelům.
Poslední činný důl s černým uhlí v Česku je ČSM na Karvinsku. I v něm bude brzy těžba definitivně ukončena. Společnost OKD plánuje vytěžení posledních porubů na první čtvrtletí 2026. Podle původních plánů měla těžba skončit v roce 2022, následně se ukončení těžby několikrát posunulo.
Spolu s poklesem těžby černého uhlí klesla i výroba koksu. V první polovině roku činila 685.000 tun, což bylo proti loňsku o čtyři procenta méně.
Energetické firmy v Česku zatím definitivně o odstavování svých uhelných elektráren nerozhodly. Podle expertů se ovšem dá očekávat v následujících letech. Například společnost ČEZ v minulých měsících uvedla, že bude rozhodovat o odstavování uhelných zdrojů z roku na rok. Akcionářům to v červnu řekl místopředseda představenstva Pavel Cyrani. Klíčový podle něj bude vývoj cen na burze a emisních povolenek. Podle současného vývoje lze podle Cyraniho odhadovat, že výroba elektřiny z uhlí přestane být rentabilní kolem roku 2028. Tento odhad se ale podle něj může ještě kdykoliv změnit.
Stát do budoucna počítá, že český energetický mix postaví na jaderných a obnovitelných zdrojích. Ty však bude nutné nejprve vybudovat. Do té doby by přechodným hlavním palivem měl být plyn.
Americký solární průmysl instaloval v první polovině roku 2025 téměř 18 gigawattů nového instalovaného výkonu. I když Trumpova administrativa zavedla řadu opatření proti rozvoji obnovitelných zdrojů energie, solární elektrárny a bateriové systémy stále představovaly 82 % veškerých nově připojených výrobních a skladovacích kapacit.
Čtvrtletně publikovaný Report o trhu se solární energií, který připravuje americká Asociace solárního průmyslu a poradenská společnost Wood Mackenzie, uvádí, že 77 % veškerého instalovaného výkonu solárnách elektráren v USA v první polovině roku 2025 bylo vybudováno ve státech, ve kterých zvítězil prezident Trump. Jedná se například o Texas, Indianu, Arizonu, Floridu, Ohio, Missouri, Kentucky a Arkansas.
To je paradoxní vzhledem k tomu, že právě Trumpova administrativa zavádí řadu opatření proti obnovitelným zdrojům energie.
Poptávka vs. podpora
„Velký krásný zákon“ a nedávná opatření Trumpovy administrativy zaměřená na solární energii výrazně snížila střednědobé prognózy rozvoje instalovaného výkonu fotovoltaických elektráren a skladovací kapacity.
Proti tomu krátkodobě má zpřísňování legislativy spíše opačný účinek. Firmy pohybující se v solárním průmyslu se záměrem budovat další solární elektrárny se snaží kvůli omezení daňových úlev, které Trumpův zákon přináší, připojovat elektrárny co nejrychleji.
Silná poptávka po nových dodávkách energie a rostoucí ceny elektřiny dlouhodobě navíc posilují tržní fundamenty pro nové solární projekty.
V první polovině roku, se tak výkon solárních zdrojů a baterií zvýšil téměř o 18 GW. Obnovitelné zdroje obecně také představovaly více než 90 % nových instalací.
Spojené státy v první polovině roku 2025 také zvýšily výrobní kapacitu solárních panelů o 13 GW ročně díky novým nebo rozšířeným továrnám v Texasu, Indianě a Minnesotě. V současné době mají USA celkovou roční výrobní kapacitu solárních panelů dosahující 55 GW.
Pesimistický výhled
Report navíc uvádí, že do roku 2030 přibude dalších 246 GW solárních elektráren a baterií. Právě přísnější legislativní prostředí, včetně nařízení Ministerstva vnitra (DOI), které ukládá solárnímu průmyslu projít přísnějším povolovacím řízením, může výsledný rozvoj solárníCZ elektráren snížit přibližně o 44 GW, přičemž nejvíce budou postiženy státy Arizona, Kalifornie a Nevada.
„Solární průmysl již v důsledku HR1 prochází dramatickými změnami politiky. Další nejistota vyplývající z federálních politických opatření činí podnikatelské prostředí pro solární průmysl neuvěřitelně náročným. Pokud federální povolovací prostředí vytvoří více omezení pro solární projekty, solárnímu průmyslu hrozí značné riziko poklesu,“ uvedla k tématu Michelle Davisová, vedoucí solárního výzkumu ve společnosti Wood Mackenzie.
I výrobní kapacity jsou však v ohrožení, což už se projevuje. Ve druhém čtvrtletí roku nedošlo k žádným novým investicím v segmentu, protože federální politika ohrožuje odvětví v USA a riskuje miliardy dolarů soukromého kapitálu.
Ceny ropy dnes na světových trzích rostou. Investoři podle agentury Reuters vyhodnocovali dopad víkendových útoků ukrajinských dronů na ruské rafinérie a tlak amerického prezidenta Donalda Trumpa na země NATO, aby přestaly kupovat ruskou ropu.
Severomořská ropa Brent kolem 17:40 SELČ vykazovala nárůst o 0,7 procenta na 67,46 dolaru za barel. Americká lehká ropa WTI ve stejnou dobu přidávala téměř procento a obchodovala se za 63,30 dolaru za barel.
Cena se nadále pohybuje v rozmezí 65 až 70 USD, k čemuž přispívají rizika narušení dodávek v důsledku úspěšných zásahů ruské energetické infrastruktury ukrajinskými drony a dalšími Trumpovými výzvami k zavedení přísnějších sekundárních sankcí vůči odběratelům ruské ropy, sdělil agentuře Reuters analytik Saxo Bank Ole Hansen.
Ropná plošina, autor: Berardo62, flickr
Ukrajinské drony v noci na neděli zasáhly rafinérii ve městě Kiriši v ruské Leningradské oblasti. Závod patří k největším v zemi a podle různých zdrojů ročně zpracuje 17,7 milionu tun až 21 milionů tun ropy. O noc dříve se cílem ukrajinského dronového útoku stala rafinérie v Ufě.
Spojené státy a Británie budou spolupracovat na urychlení vývoje atomové energie a na výstavbě nových jaderných elektráren. Podpis příslušných smluv se očekává tento týden, v době státní návštěvy amerického prezidenta Donalda Trumpa v Británii. Vzniknou tisíce pracovních míst, pro Británii by to mělo znamenat i posílení energetické bezpečnosti, informovala dnes BBC. Obě strany také předpokládají, že dohoda povede k miliardovým investicím.
Britský premiér Keir Starmer prohlásil, že obě země budují zlatý věk jaderné energetiky, díky němuž se Británie a Spojené státy postaví do čela globálních inovací. Vláda v Londýně uvedla, že výroba většího množství jaderné energie může domácnostem snížit účty za elektřinu a zároveň bojovat proti změně klimatu.
Nová dohoda, označovaná jako Atlantické partnerství pro pokročilou jadernou energii, si klade za cíl umožnit firmám rychleji stavět nové jaderné elektrárny v Británii i v USA. Zjednodušit by měla schvalování na regulačních úřadech a zkrátit průměrnou dobu vyřizování licencí pro jaderné projekty na dva roky z nynějších až čtyř let.
Cílem dohody je také posílit obchodní partnerství mezi americkými a britskými společnostmi, oznámena tak zřejmě bude řada smluv. Mezi klíčovými plány je návrh americké jaderné skupiny X-Energy a britské energetické společnosti Centrica na výstavbu až 12 pokročilých modulárních jaderných reaktorů v Hartlepoolu s potenciálem zásobovat elektřinou 1,5 milionu domácností. Tento projekt by mohl vytvořit až 2500 pracovních míst.
Očekává se, že širší program bude mít hodnotu až 40 miliard liber (více než 1,1 bilionu Kč), z čehož 12 miliard liber by mělo směřovat na severovýchod Anglie. Generální ředitel společnosti Centrica Chris O’Shea v pořadu Today na BBC řekl, že rozšíření jaderné energie by podle něj mohlo britským spotřebitelům v dlouhodobém horizontu přinést stabilní ceny elektřiny. „Díky tomu bude mít více lidí větší jistotu ohledně nákladů na energie a umožní jim to lépe plánovat,“ řekl.
BBC v této souvislosti zmiňuje malé modulární reaktory (SMR), které fungují na stejném principu jako velké reaktory. Využívají jadernou reakci k výrobě tepla, které produkuje elektřinu, jsou ale menší a jejich výkon dosahuje až třetiny generovaného výkonu typického velkého reaktoru. Modulární prvek znamená, že by se vyráběly na zakázku v továrnách – jako sada dílů – a pak by se přepravovaly a sestavovaly dohromady. Odvětví SMR je však stále mladé a zatím se zkoumá více různých návrhů.
Další plány v rámci dohody mezi USA a Británií zahrnují spolupráci nadnárodních firem, jako je Last Energy a DP World, na mikromodulárním reaktoru v přístavu London Gateway. Tento projekt má podporu soukromých investic v objemu 80 milionů liber (2,2 miliardy Kč).
Firmy Holtec, EDF a Tritax také plánují přeměnu bývalé uhelné elektrárny Cottam v hrabství Nottinghamshire na datové centrum s jadernou energií. Odhaduje se, že hodnota tohoto projektu bude 11 miliard liber (310 miliard Kč) a že plán vytvoří tisíce vysoce kvalifikovaných pracovních míst ve stavebnictví, stejně jako stálá pracovní místa v dlouhodobých provozech. Kromě produkce energie zahrnuje nové partnerství i spolupráci na výzkumu energie z fúze a ukončení závislosti USA a Británie na ruském jaderném materiálu do roku 2028.
„Jaderná energetika bude zásobovat naše domovy čistou energií z domácích zdrojů. Soukromý sektor ji buduje v Británii, což zajistí růst a dobře placená a kvalifikovaná pracovní místa pracujícím,“ řekl britský ministr energetiky Ed Miliband.
Americký ministr energetiky Chris Wright uvedl, že dohoda přinese ‚jadernou renesanci‘. Posílí podle něj energetickou bezpečnost a uspokojí rostoucí globální poptávku po energii, zejména v oblasti umělé inteligence (AI) a datové infrastruktury. Britský premiér Starmer už dříve uvedl, že si přeje, aby se Británie vrátila mezi světové lídry v oblasti jaderné energie.
Jaderná energie se v 90. letech v Británii podílela na výrobě elektřiny zhruba 25 procenty, postupně tento podíl klesl k 15 procentům. Od té doby se tam žádné nové elektrárny nepostavily a mnoho stárnoucích reaktorů bude v příštím desetiletí vyřazeno z provozu.
Loni v listopadu Británie a dalších 30 zemí podepsaly globální závazek, že do roku 2050 své jaderné kapacity ztrojnásobí. Začátkem tohoto roku britská vláda oznámila, že se dohodla se soukromými investory na výstavbě jaderné elektrárny Sizewell C v Suffolku. Její jaderný program zahrnuje také první malé modulární reaktory v Británii, které postaví britská firma Rolls Royce.
Energetické společenství Jihomoravského kraje je jedním z průkopníků komunitní energetiky v Česku. Elektřinu už vyrábějí panely na dvanácti budovách záchranné služby.
Již rok mezi sebou čeští zákazníci mohou sdílet elektřinu. Hybateli komunitní energetiky jsou zatím hlavně lidé v místních samosprávách. Na vysoce centralizovaném energetickém trhu ale není rozvoj neziskových alternativ k výrobě a distribuci elektřiny jednoduchý.
Situaci komplikuje právní, ekonomická a dotační nejistota i neochota distributorů a obchodníků s elektřinou. Průkopníci komunitní energetiky tak vědí, že si rozjezd musí odpracovat. A přes všechny překážky věří, že to bude stát za to.
Polovina základen produkuje elektřinu
Sanitka zaparkovaná v depu záchranné služby ve Slavkově u Brna se zrovna napájí ze sítě. Energii pro sanitní přístroje či modré blikačky si v nové, nízkoenergetické budově slavkovské výjezdové základny vyrábějí ze střešních solárních panelů. V teplém květnovém dni, kdy depo navštěvujeme, dokážou panely vyrobit dostatek energie pro sanitky i běžný provoz budovy a ještě nějakou přeposlat dalším stanicím Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje.
„Projekt našeho energetického společenství se rozběhl v říjnu loňského roku. Spočítali jsme si, že díky sdílení z dvanácti fotovoltaických střech jsme zatím na elektřině ušetřili 150 tisíc korun,“ vysvětluje Tomáš Jagoš, který mě depem provází. Pracuje v krajské příspěvkové organizaci Cejiza, kde koordinuje vznik energetického společenství pro Jihomoravský kraj.
Do sdílení elektřiny v rámci tohoto společenství by se postupně mělo zapojit až 250 členů z řad krajských příspěvkových organizací, kam patří školy, domovy pro seniory, vzdělávací a volnočasová centra, muzea či nemocnice. V pilotním projektu zatím elektřinu sdílejí právě depa jihomoravské záchranné služby. Z celkem 24 základen v kraji se elektřina vyrábí na dvanácti budovách, osmnáct jich je do sdílení zapojeno.
„Odtud se posílá naše energie do sítě,“ ukazuje technik slavkovské budovy pan Halamíček rozvaděč nainstalovaný v technické místnosti. Protože si energetická společenství těžko vybudují vlastní elektrické vedení, využívá jihomoravská záchranná služba i ostatní sdílející k rozvodu energie běžnou distribuční síť. Na povinně nainstalovaných chytrých elektroměrech pak výrobci zaznamenávají, kolik energie do sítě poslali, a příjemci, kolik jim přiteklo.
Investice na tekutých píscích
Vznik energetických společenství a dalších forem komunitní energetiky v Česku od loňského července umožňuje novela energetického zákona, známá jako Lex OZE II. Díky tomu mohou české domácnosti, firmy, obce i spolky vyrábět elektřinu, především z obnovitelných zdrojů, a následně ji mezi sebou sdílet. Za rok se do sdílení zapojilo přes 25 tisíc odběratelů a 17 tisíc výrobních míst.
Rozvoj komunitní energetiky v Česku má podpořit decentralizaci a demokratizaci energetiky, boj s energetickou chudobou i s klimatickou změnou. Má také navýšit odolnost komunit proti globálním cenovým šokům v energetice, jako byl například ten způsobený ruským útokem na Ukrajinu.
„V tuto chvíli vidíme největší zájem ze strany obcí. V tom jsme trošku speciální, jinde v Evropě jsou to spíše aktivní lidé,“ komentuje Tomáš Jagoš složení energetických společenství. Že obce, případně svazky obcí či městské části, patří k tahounům komunitní energetiky v Česku, ukazuje i statistika příjemců zmíněné dotační podpory na zakládání energetických společenství.
Komunitní energetika přesto v tuzemsku čelí řadě právních, ekonomických i politických překážek.
Nastavit sdílení tak, aby se vyplatilo, není jednoduché. Návratnost prodlužuje už fakt, že sdílená elektřina pouze doplňuje elektřinu odebíranou od standardních dodavatelů. Sdílející si fakturu snižují o tu část silové elektřiny, kterou jim dle elektroměru vykryla energie sdílená. Distribuční a další poplatky však platí nadále. A právě ty tvoří většinu ceny a mají navíc tendenci se zvyšovat.
Výhodnost sdílení snižují i nutné počáteční investice – typicky například do rekonstrukce rozvodných skříní, aby se do nich vešly povinné elektroměry. „Pokud jste třeba domácnost a uvažovali jste, že díky sdílení ušetříte nižší tisíce ročně, tak vás investice 30 tisíc odradí,“ komentuje Tomáš Jagoš. Staré rozvodny mohou sdílení prodražit i samosprávám a dalším větším organizacím, které spravují více rozvaděčů.
Jagoš poukazuje i na měnící se právní prostředí, které komplikuje vytváření dlouhodobě konkurenceschopných podnikatelských modelů. „Můžeme si říct, budeme sdílet za takovou cenu a splatíme náklady za takovou dobu. A pak dojde k nějaké změně. Energetika je přitom investice na roky dopředu,“ vysvětluje.
Aby se provizorní režim neprotáhl
Elektroenergetické datové centrum, které sbírá data o sdílení energie v Česku, aktuálně funguje v provizorním režimu. To omezuje způsoby, jak elektřinu rozdělovat mezi jednotlivé členy společenství, a také geografický rozsah sdílení.
Dle zákona Lex OZE II by měl provizorní režim platit do července 2026, existují však pochyby, zda nebude platit déle. To by plány společenství mohlo opět narušit. „Harmonogram je dán legislativně a zapojené instituce se snaží tento harmonogram plnit,“ reaguje na obavy ministerstvo životního prostředí.
Problémy energetickým společenstvím mohou působit i obchodníci s elektřinou. „Říkají, vy nás stojíte více peněz a my to musíme promítnout do ceny a nabídnou dražší elektřinu,“ popisuje Jagoš zkušenost agentury Cejiza, která pro Jihomoravský kraj vybírá dodavatele elektřiny. Co hůře, někteří obchodníci ve smlouvách přímo zakazovali výrobcům energií se do sdílení zapojovat.
Vyšší ochranu energetických společenství proti diskriminaci má zajistit další novela energetického zákona OZE III, schválená letos na jaře. Ta obchodníkům zákazy nedovolí. „Pokud bychom dostávali informace o pokračujících problémech diskriminace energetických společenství a sdílení obecně, může se uvažovat o úpravě legislativy,“ ujišťuje ministerstvo životního prostředí.
Podle Tomáše Jagoše budeme v budoucnu o využívání elektřiny muset mnohem více přemýšlet. Energetická společenství v tomto ohledu fungují i jako osvěta. „Vnímám to jako motivaci pro změnu chování. Člověk si potom daleko více uvědomuje, jak elektřina funguje, čemuž se do budoucna nevyhneme,“ věří. Jak se cesta prošlape, začne být sdílení jednodušší. „Je to teprve začátek. My jsme první a musíme to odpracovat,“ komentuje Jagoš.
Článek vznikl ve spolupráci s Centrem pro dopravu a energetiku.
Převzato z internetového portálu EkoNews.cz, webu o byznyse a udržitelnosti.
Státní provozovatel přenosové soustavy ČEPS plánuje v příštích deseti letech investovat do rozvoje energetických sítí více než 80 miliard korun. Zaměřit se chce na zdvojování stávajícího vedení, výstavbu rozvoden a obnovu staršího vedení. Investice mají českou soustavu připravit na velký růst spotřeby a předpokládaný rozvoj obnovitelných zdrojů, elektromobility a útlum výroby z uhlí. Vyplývá to z desetiletého plánu rozvoje soustavy, kterou dnes ČEPS představil novinářům. V předchozích deseti letech investice činily přibližně 60 miliard korun.
Plánem rozvoje soustavy pro období 2025 až 2034 firma navazuje na evropské i národní strategie v oblasti energetiky. Popisuje v něm klíčové kroky, které mají připravit síť na budoucí rozvoj energetického sektoru, kdy se předpokládá růst spotřeby a zatížení sítě. V dokumentu zároveň ČEPS reaguje na trendy, které v příštích letech výrazně ovlivní podobu české energetiky.
„V důsledku změn energetiky poroste spotřeba elektřiny, a to nejen v domácnostech, ale i v průmyslu a dopravě, v nichž se uskutečňuje dekarbonizace. Současně se zvýší význam přeshraničních propojení. Česká republika musí být schopna exportovat i importovat elektřinu. Přenosová soustava je už dnes propojena se všemi sousedními státy a tyto vazby bude proto nutné i nadále posilovat,“ řekl místopředseda představenstva ČEPS Svatopluk Vnouček.
Jak se zvýšené investice projeví v regulovaných cenách elektřiny ČEPS nekomentoval. Regulovanou složku cen určuje Energetický regulační úřad (ERÚ), který desetiletý plán schvaloval. ERÚ už v minulých měsících oznámil, že podle nové metodiky by regulované ceny měly v příštích pěti letech vzhledem k potřebě investic ročně růst zhruba o inflaci.
Provozovatel soustavy se při investicích zaměří zejména na zdvojování vedení ve stávajících trasách, výstavbu rozvoden včetně transformátorů a obnovu starších tras vedení, především těch ze 70. let. Dokument v této souvislosti upozorňuje, že části soustavy jsou už blízko své plánované technické životnosti. Bez zásadní modernizace by tak podle ČEPS neutáhly budoucí provoz.
Mezi klíčové projekty v plánu patří výstavba transformovny Praha Sever včetně vedení, která má spolu se zdvojením vedení Čechy Střed – Chodov zajistit napájení Prahy. Na Vysočině připravuje ČEPS pro vyvedení výkonu z temelínské elektrárny výstavbu nového dvojitého vedení Kočín – Mírovka a transformovny Leskovice.
Součástí plánů jsou i zařízení pro kompenzaci napětí, které mají stabilizovat síť v době, kdy obnovitelné zdroje dodávají elektřinu nepravidelně. Další částí připravovaných investic jsou přeshraniční projekty. Půjde například o nové vedení mezi Českem a Slovenskem nebo posílení přenosové trasy mezi západními a jižními Čechami.
ČEPS v dokumentu upozornil také na hlavní bariéry chystaného rozvoje sítě. Tou největší jsou povolovací procesy, které nyní často trvají i více než deset let. Přitom samotná stavba vedení zabere jeden až dva roky. Dalším rizikem jsou podle firmy nestabilita evropské legislativy, což komplikuje přípravu projektů.
Na potřebu investic do českých elektroenergetických soustav upozorňují odborníci v souvislosti s předpokládaným výrazným nárůstem spotřeby. Ta loni činila kolem 58 terawatthodin, podle některých predikcí by však v příštích letech měla postupně růst až o desítky procent. Zvýšené investice do sítí proto plánují také tuzemští distributoři.
Nový slovinský jaderný blok v elektrárně Krško by mohl disponovat tlakovodním reaktorem od společností EDF nebo Westinghouse. Podle studie proveditelnosti jsou tlakovodní reaktory EPR a AP1000 pro vybranou lokalitu vhodné. Slovinsko i přes zrušení referenda o výstavbě nového jaderného zdroje pokračuje s jeho přípravami. Současný plán počítá s finálním investičním rozhodnutím v roce 2029. Očekávaný začátek stavby je předpokládán v roce 2033 s uvedením do provozu o osm let později.
Slovinská energetická společnost GEN Energia zveřejnila výsledky analýzy technické proveditelnosti dvou typů reaktorů pro nový blok jaderné elektrárny Krško (JEK2). Konkrétně společnost nechala analyzovat francouzský reaktor EPR1200 od společnosti EDF a americký reaktor AP1000 od společnosti Westinghouse. V obou případech země počítá s životností tlakovodního reaktoru v délce minimálně 60 let s možností prodloužení na 80 let.
„Oba návrhy reaktorů, EPR nebo EPR1200 nabízený společností EDF a AP1000 od společnosti Westinghouse, se prokázaly jako technicky proveditelné pro danou lokalitu,“ uvádí GEN Energia skrze projekt JEK2.
Technické studie zpracovaly samotné dodavatelské společnosti, načež experti z JEK2 provedli jejich revizi a souhrn. Výstupy potvrzují, že lze nový reaktor umístit bezpečně a efektivně ve stávající lokalitě elektrárny s ohledem na požadavky týkající se ochrany před povodní a zemětřesením.
Jak americký, tak francouzský blok počítá s vybudováním chladicí věže s výškou 180, respektive 195 metrů tak, aby chlazení nebylo závislé na vodní situaci v řece Sávě. Původně se očekávalo, že do soutěže o nový slovinský blok vstoupí i jihokorejská KHNP, ta se ovšem z projektu stáhla.
Očekávané investiční rozhodnutí se v nyní zveřejněných plánech posunulo z roku 2028 na rok 2029. GEN Energia pak předpokládá, že oficiální stavbu zahájí v roce 2033 a blok dosáhne komerčního provozu v roce 2041.
„Projekt bude mít pro region i širší ekonomické přínosy: integraci domácích firem do dodavatelských řetězců, vytváření nových pracovních míst, modernizaci infrastruktury a rozvoj služeb, což přispěje k udržení obyvatelstva a přilákání odborníků,“ vyjmenovává GEN Energia přínosy projektu.
Slovinsko v současné době provozuje na svém území jediný jaderný blok o výkonu 696 MW (netto) v elektrárně Krško. O vlastnictví se dělí i se sousedním Chorvatskem – v době zprovoznění v roce 1983 byly oba státy součástí bývalé Jugoslávie. V roce 2015 prodloužil provozovatel životnost z původních 40 na 60 let.
