Německo čeká jeden z největších silničních transportů jaderného odpadu za několik posledních desetiletí, spolkový úřad pro bezpečnost nakládání s nukleárním odpadem (BASE) vydal souhlas s přepravou 152 kontejnerů s vyhořelým palivem do meziskladu v Ahausu v Severním Porýní-Vestfálsku. Dnes o tom informovala agentura DPA. Německo se zcela vzdalo vlastní jaderné energetiky, poslední reaktory odpojilo od sítě v roce 2023.
Prozatím není jasné, kdy převoz začne. Podle BASE by se tak mohlo stát už na konci letošního roku. Povolení je platné do konce srpna 2027. Ve zmíněných 152 kontejnerech je celkem uloženo asi 300.000 palivových článků v podobě grafitových koulí o velikosti přibližně tenisového míčku. Vozidla určená k dopravě těchto kontejnerů pak pojmou vždy jen jeden kus.
Jaderný odpad pochází z výzkumného reaktoru v Jülichu na západě Severního Porýní-Vestfálska, asi 170 kilometrů od meziskladu v Ahausu. Německo dosud nemá trvalé úložiště jaderného odpadu, proto zatím podle DPA využívá 16 prozatímních úložišť.
DPA poznamenala, že o odpad z reaktoru v Jülichu se vedly roky spory. Povolení skladovat v tomto jaderném komplexu palivo vypršelo už v roce 2013 a následně ministerstvo hospodářství Severního Porýní-Vestfálska z bezpečnostních důvodů nařídilo vyklizení tamního skladu. Ve hře byly tři možnosti – vedle prozatímního uložení v Ahausu převoz do USA, případně vybudování nového meziskladu v Jülichu. Úřady se nakonec rozhodly pro Ahaus, což následně potvrdily i soudy. Město dnes ale podle DPA uvedlo, že proti transportům podnikne právní kroky.
Očekává se, že převozy budou doprovázet demonstrace ekologických aktivistů, jako tomu bylo v minulosti u jiných transportů vyhořelého nukleárního paliva.
Německo stále hledá místo, kde trvale uloží radioaktivní odpad z reaktorů. Výběr vhodného místa formálně začal v roce 2017 a podle původního harmonogramu potrvá do konce roku 2031. Již nyní se ale podle médií očekává značné zpoždění, takže konkrétní místo by země mohla vybrat až po roce 2045. Propočty ministerstva životního prostředí uvádějí, že na milion let bude třeba uložit zhruba 600.000 metrů krychlových vysoce radioaktivního materiálu.
Fotovoltaické panely vydrží v průměru 25 let. Jejich recyklace je podobně jako u elektrospotřebičů ze zákona povinná. V Kralupech nad Vltavou od loňského podzimu běží linka, která umí fotovoltaiky poslat zpátky do oběhu.
V malé hale uprostřed průmyslového areálu v Kralupech nad Vltavou funguje jedna z prvních českých recyklačních linek na fotovoltaické panely. Mají do ní proudit stovky tun solárů ročně. Minulý rok v říjnu ji spustila česká společnost Dekonta, která se věnuje enviromentálnímu poradenství, sanačním technologiím a likvidaci nebezpečného odpadu. Letos se projekt zapojil do soutěže E.ON Energy Globe a dostal se do finálové šestky.
Soláry se skládají z tenkých křemíkových polovodičových článků. Ty obsahují kovy jako cín, měď a stříbro a jsou zakryté ochranou plastovou vrstvou. Povrch tvoří tvrzené sklo a rám je z hliníku. Díky lince je možné panely rozebrat a materiály vytřídit k opětovnému použití.
Nejdříve rozstřihnout
Do areálu přicházejí panely v klasických velkých kontejnerech nebo je sem přivážejí kamiony. Zatímco některé jsou poškozené viditelně, na jiných opotřebení není poznat.
„Dostávají se k nám zejména starší kusy, ale umíme zpracovat i později vyrobené panely s různými specifiky daných modelů, vysvětluje jednatel společnosti Dekonta IC Vojtěch Musil.
V Kralupech zpracovávají klasické křemíkové panely. Méně rozšířené kadmiové a tenkovrstvé typy putují do specializovaných provozů. Vyžadují totiž odlišný postup kvůli toxicitě a jiným vlastnostem.
„Jako první musí zaměstnanci manuálně odstranit ovládací krabičku, která je nalepená zezadu. Poté na řadu přichází hliníkový rám,“ popisuje Musil. Pracovníci linky odstraní s ovládacím modulem i kabely. S kabeláží se zachází jako s běžným elektroodpadem, využívá se z ní měď.
Instalace střešní solární elektrárny. Zdroj: GW Solar Institute / Creative Commons / Public Domain Mark 1.0
V průměru dvacetikilové panely dále zaměstnanci manuálně oddělují od rámu. Hliník z nich je pro recyklaci ideální, protože si i po opětovném použití zachovává tutéž kvalitu. Zbytky mohou v hutích spolu s dalšími kovovými odpady posloužit k výrobě nových produktů, a to s výrazně nižší spotřebou energie než při výrobě hliníku z primárních surovin.
Posledním polomanuálním krokem je „rozstřihnutí“ panelu velkými hydraulickými nůžkami tak, aby se jednotlivé části vešly do linky. Do Kralup se dostávají modely různých velikostí, proto je nutné je předem upravit.
Rozemlít na sklo, plast a stříbro
Dále už recyklace probíhá přímo na lince. Tu tvoří sestava sedmi přístrojů, které vyrobily české strojírenské firmy. Ke zpracování putuje jenom tenká plastová deska s natištěnými články a sklem.
Kralupská linka funguje na fyzikálně mechanickém principu, přičemž znovu použít je možné až 85 procent původní hmotnosti panelu. Nevyužívají se žádné chemikálie. Ty naopak vyžaduje jiný typ zpracování, pro který se v Kralupech nerozhodli.
Fotovoltaická, solární elektrárna
„Nejprve odstraňujeme vrchní vrstvu skla,“ vysvětluje Musil. Skleněný povlak tvoří téměř dvě třetiny hmotnosti panelu. „Drť z něj je dobře znovupoužitelná v různých průmyslových odvětvích,“ dodává.
Provoz linky má na starosti šest zaměstnanců. V hale je velký hluk a při třídění se ze strojů práší, všichni proto musí mít na sobě bílé obleky a další ochranné pomůcky, jako jsou masky s filtry a sluchátka.
Materiály se postupně oddělují na sérii třídiček a padají do velkých bílých pytlů. Až na směs plastů, kterou nelze oddělit a používá se jako alternativní palivo, lze všechny získané materiály znovu vrátit do oběhu.
Nejcennější je získaný prášek obohacený o stříbro, křemík a další kovy. Ty z něj získává ale až konečný zpracovatel, Dekonta je sama neodděluje.
Roční kapacita linky činí dva tisíce tun panelů. Na získané suroviny má společnost nasmlouvanou širokou paletu odběratelů, každá část původního soláru nakonec putuje jinam.
Panelů na odpis bude přibývat
Jenom za minulý rok se na český trh uvedlo podle dat ministerstva životního prostředí 52 tisíc tun nových solárů. Zpětně se jich odebralo 570 tun a na recyklaci putovalo přes 580 tun.
S největším množstvím vyřazených panelů se Česko prozatím potýkalo kvůli zničení slunečních elektráren na Hodonínsku. Tornádo tam v roce 2021 poničilo dvě větší instalace.
Zdroj: Trina Solar
Dnes se recyklují například mechanicky poškozené panely, kusy s vadnou instalací nebo ty, kterým se výrazně snížil výkon. Vypořádat se je třeba také s vyhořelými soláry.
Zatímco v současnosti se vyřazuje jen menší množství kusů, v následujících letech bude jejich objem postupně narůstat. Nejvíce panelů se v tuzemsku připojilo během solárního boomu v letech 2009 až 2010, takže jsou těsně za polovinou své udávané životnosti. Výzkumníci České zemědělské univerzity nicméně zjistili, že fotovoltaické panely často již po deseti let fungování začínají mít vážné problémy a vyplatí se je nahradit.
Každý výrobce panelů musí zařídit jejich správnou likvidaci a recyklaci. Pro starší fotovoltaiky před rokem 2013 platí ale jiná pravidla – za likvidaci zodpovídá provozovatel elektrárny.
Recyklace funguje podobně jako u ledniček nebo praček. Součástí ceny každého kusu je od roku 2013 recyklační poplatek. Ten činí minimálně 8,50 koruny za kilogram. Běžné panely váží okolo dvaceti kilogramů. Ve výsledku se tak částka pohybuje okolo 170 korun.
Solární panel. Zdroj: Pixabay
U nových i starých panelů mají celý proces na starosti kolektivní systémy. Ty jsou financované právě z recyklačních poplatků. Patří mezi ně například Asekol, Elektrowin, Retela a ČEZ Recyklace.
Spolupráce s kolektivními systémy je pro kralupskou linku klíčová, smlouvu mí Dekonta s většinou z nich. „Oslovují nás i provozovatelé napřímo, ale velká část zakázek pochází právě z kolektivních systémů, které si u nás recyklaci napřímo objednávají,“ přibližuje Vojtěch Musil.
Zájem z Litvy
Linku vyvíjela společnost Dekonta několik let s podporou Evropského fondu pro regionální rozvoj a ministerstva průmyslu a obchodu. Celkové náklady se pohybovaly mezi patnácti a dvaceti miliony korun.
„Naším cílem bylo, aby vyvinutá linka byla co nejefektivnější, nejjednodušší a energeticky úsporná, abychom se vešli do výšky recyklačního poplatku, doplňuje Musil.
Před spuštěním linka běžela v testovací fázi několik měsíců, v Kralupech čekali na potřebná povolení. Do ostrého provozu ji uvedli loni v říjnu. V první polovině léta pak byla linka vypnutá a procházela potřebnou údržbou. „Do konce roku máme již nasmlouvané zakázky a budeme v kontinuálním provozu,“ dodává Musil.
Dekonta počítá s tím, že panelů k recyklaci bude postupem času přibývat. Výzkumné oddělení společnosti proto aktuálně pracuje na optimalizaci a větší automatizaci linky, mimo jiné chce využít strojové učení.
„Navýšení kapacity u nás v této hale není možné z hlediska prostoru i vydaného povolení od úřadů. Do budoucna uvažujeme nad dalším provozem. Letos také naši technologii dodáváme klientovi do Litvy, upozorňuje Musil.
Nejvíce recyklačních linek je v USA a Číně
Vyřazené panely se dříve převážely do zahraničí. První evropskou specializovanou linku spustila v roce 2018 na jihu Francie společnost Veolia. V množství recyklačních provozů vedou Spojené státy americké a Čína.
V Česku prozatím funguje jen jedna další podobná linka. Letos v červnu společnost Technoworld uvedla do provozu japonskou metodu, která umožňuje odstranit sklo z panelů vcelku.
Česko má nicméně v oblasti recyklace solárních panelů v porovnání Mezinárodní energetické agentury dobře rozvinutou infrastrukturu. V dalších letech tak bude podobných linek pravděpodobně přibývat.
Převzato z internetového portálu EkoNews.cz, webu o byznyse a udržitelnosti.
Polská energetická skupina Orlenoznámila, že ve druhém čtvrtletí letošního roku zvýšila čistý zisk téměř o tři čtvrtiny. Zatímco rafinérské marže (tzv. downstream) oslabily a firma musela odepsat část hodnoty svých aktiv, silný výkon v oblasti těžby ropy a plynu (tzv. upstream) tyto ztráty více než vyrovnal.
Provozní zisk (EBITDA LIFO) dosáhl 7,7 miliardy zlotých (přes 47 miliard korun), a to i přes odpisy ve výši 1,5 miliardy zlotých. Výrazně se zlepšila těžební divize, která se vrátila do zisku po loňské mimořádné dani (tzv. windfall tax).
Lépe si vedla také energetická a spotřebitelská část podniku díky vyšším prodejům plynu a elektřiny. Naopak rafinérské a petrochemické operace vykázaly pokles zisku.
Arbitráže a pozice v ČR
Orlen musel navíc vytvořit rezervu přes 200 milionů zlotých kvůli arbitráži, která rozhodla ve prospěch ruského Gazpromu a umožnila mu zpětně zvýšit ceny plynu. Společnost je od roku 2022, kdy převzala polský plynový monopol PGNiG, zapojena do několika arbitrážních sporů právě s Gazpromem. Ty se týkají cen ruského plynu z období 2017–2022. Orlen však argumentuje, že nemůže Gazpromu platit kvůli mezinárodním sankcím. Další arbitráže o ceny plynu za následující období stále probíhají.
Na českém trhu působí Orlen prostřednictvím společnosti Orlen Unipetrol. Ta provozuje rafinerie v Litvínově a Kralupech a je největším dodavatelem pohonných hmot v zemi. Unipetrol však loni vykázal výraznou ztrátu, a to zejména proto, že zisky v jeho segmentu, tedy ve zpracování a rafinaci zpomalují. Navíc byl Unipetrol negativně zasažen nedávným výpadkem dodávek elektřiny. Český trh je spolu s Litvou jedním z klíčových pilířů mezinárodní expanze skupiny.
Výhled do budoucna
Společnost očekává, že její celoroční provozní zisk v roce 2025 překoná výsledky roku 2024. Orlen zároveň pokračuje v dlouhodobé strategii, která kromě tradiční těžby a rafinérství zahrnuje i rozvoj nízkouhlíkových a obnovitelných zdrojů.
Cílem je například zvýšit výkon v obnovitelných zdrojích na 12,8 GW, rozšířit kapacity pro ukládání energie a spustit malé modulární reaktory (SMR) o výkonu 0,6 GW.
Firma zároveň pracuje na modernizaci distribuční soustavy v centrálním a severním Polsku na kterou si zajistila spolufinancování od Evropské investiční banky. V českém kontextu byl také nedávno dokončen rebranding čerpacích stanic Benzina na značku Orlen. Podle Seznam Zpráv vyšel tento krok na zhruba 450 milionů korun.
Role české diplomacie bude důležitá i v energetice, v otázce energetické transformace, řekl na poradě českých velvyslankyň a velvyslanců v pražském Černínském paláci ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN). Hovořil též o nutnosti otevírat nové trhy. Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) v projevu k velvyslancům ocenil jejich aktivní přístup při podpoře českých firem v zahraničí.
Podle Vlčka se podařilo v posledních letech dosáhnout toho, že Česko není energeticky vydíratelné Ruskem, modernizovalo či uskutečnilo projekty v dodávkách plynu, ropy či jaderného paliva. Role české diplomacie bude důležitá i v energetické transformaci, míní. Významný modernizační proces považuje za cestu ke stabilním, bezpečným a cenově udržitelným dodávkám energie.
Za nutné považuje otevírat nové trhy v situaci, kdy nelze předvídat přístup Spojených států. V souvislosti s obchodem Vlček zmínil také nutnost omezit vnitřní regulace v Evropské unii, které kladou bariéry pro rozvoj obchodu. Do Česka je podle ministra nutné také přivádět novou kvalifikovanou pracovní sílu ze zahraničí.
Kupka vidí příležitosti v oblasti dopravy vedle Evropské unie také například v zemích západního Balkánu ale i Severní Americe, Africe či Asii. Aktuální geopolitická situace podle Kupky ukazuje, že čím víc pilířů pro spolupráci si ČR vytvoří, tím odolnější bude do budoucna. „Na vás opravdu bude záležet, jak se podaří otevírat příležitosti pro českou ekonomiku,“ řekl diplomatům.
Větrná elektrárna a vedení Zdroj: Unsplash
Kupka považuje ministerstvo dopravy v oblasti zahraniční spolupráce za velmi aktivní. Jako příklady uvedl podnikatelské mise do Itálie, Maroka či Senegalu, kde připomněl roli diplomatů na propuštění obchodního ředitele firmy Transcon Electronic Systems Ilji Mazánka. Ten byl v Senegalu ve vazbě sedm měsíců, tamní úřady firmu Transcon i Mazánka obvinily z nezákonných finančních převodů v zahraničí a z nezákonného importu materiálu a zařízení. Výše způsobené škody podle nich činila 100 milionů eur (necelé 2,5 miliardy Kč).
Ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek (TOP 09) hovořil o nutnosti přilákat do Česka a vynakládat prostředky na tři strategické technologie – polovodiče, umělou inteligenci a kvantovou fyziku.
Porada vedoucích zastupitelských misí v zahraničí potrvá i nadále v tomto týdnu. V úterý velvyslance na Pražském hradě přivítá prezident Petr Pavel, v plánu mají také setkání se senátory.
Tento týden vám opět přinášíme pečlivě vybraný seznam deseti nejvýznamnějších článků, které jsme publikovali na webu oEnergetice.cz. Pokud jste kterýkoliv článek nestihli, zde je výběr článků, které zaujaly naše čtenáře nejvíc. Hodně štěstí do nového týdne!
V srpnu 2024 spustila společnost Mingyang Smart Energy u čínského pobřeží kolos, který posunul hranice větrné energetiky, ale který zároveň přináší negativní environmentální dopady. Společnost instalovala 20MW větrnou turbínu, největší svého druhu na světě. Zařízení měří 242 metrů a má lopatky dlouhé 128 metrů. Při průměrné rychlosti větru 8,5 m/s vyrobí ročně 80 GWh.
Nová turbína překonala dosavadní rekord 16MW zařízení spuštěného v červnu 2023 v čínské provincii Hainan. Její lopatky mají plochu větší než dvě fotbalová hřiště, což jí umožňuje zachytit více větrné energie než kdykoli předtím. Konstruktéři použili modulární design s uhlíkovým vláknem. Navrhli ji pro oblasti se středními až vysokými rychlostmi větru. Turbína odolá i extrémním tajfunům s rychlostí přes 280 km/h.
Ruskými firmami vlastněná indická rafinerie Nayara ve čtvrtek oznámila, že jedná s vládou i dalšími partnery o možnostech, jak udržet provozní stabilitu v reakci na zařazení na sankční seznam EU minulý měsíc. Situace na indickém ropném trhu se tak dále vyvíjí.
Soukromá společnost, kterou většinově vlastní ruský Rosněft, prodává zhruba 70 % své zpracované ropy na indickém trhu prostřednictvím sítě 6 600 čerpacích stanic. Ve veřejném prohlášení firma uvedla: „Naše prodejní stanice fungují beze změny, zatímco pracujeme na zajištění nepřerušovaných dodávek paliva napříč Indií.“
Emise skleníkových plynů v zemích Evropské unie vzrostly v letošním prvním čtvrtletí meziročně o 3,4 % na 900 milionů tun. Růst byl zaznamenán u 20 členských států, zatímco zbývajících 7 členských států zaznamenalo pokles. Informoval o tom evropský statistický úřad Eurostat.
Eurostat uvedl, že za růstem emisí skleníkových plynů v EU v prvním čtvrtletí roku 2025 stojí dva sektory, a to energetika (meziročně + 13,6 %) a domácnosti (meziročně +5,6 %). Ve třech sektorech naopak došlo k poklesu, a to ve zpracovatelském průmyslu (meziročně -0,2 %), dopravě (meziročně -2,9 %) a zemědělství, lesnictví a rybolovu (meziročně -1,4 %).
V letošním roce proběhla v březnu další aukce Evropské vodíkové banky, historicky druhá v pořadí. V aukci si nakonec podporu zajistilo 15 projektů na výrobu zeleného vodíku. Nicméně minimálně jeden z nich nebude realizován. Developeři projektu elektrolyzéru Zeevonk totiž oznámili, že projekt není možné za stanovených podmínek v současné době dokončit. Na provozní podpoře si přitom měl obří elektrolyzér během 10 let přijít na téměř čtvrt miliardy eur.
Na vodík je v posledních letech nahlíženo jako na jedno z možných médií pro akumulaci přebytečné elektřiny z obnovitelných zdrojů. Podobně by měl zelený vodík sloužit k dekarbonizaci průmyslových procesů, kde by nahradil vodík vyráběný konvenční cestou ze zemního plynu. Výroba zeleného vodíku je nicméně finančně i technologicky náročná, což vede k zavádění různých forem podpory na úrovni EU či jednotlivých členských zemí.
Trh s lithiem prochází v posledních letech dramatickými výkyvy. Po rekordním růstu cen v roce 2022, kdy se cena uhličitanu lithného vyšplhala nad 80 000 USD za tunu, následoval pád na úrovně kolem 10 000 USD/t v roce 2025. Hlavním důvodem není oslabení poptávky, ale prudký nárůst nabídky, zejména z Číny, který převážil nad tempem růstu elektromobility a akumulačních technologií. Výsledkem je přebytek na trhu, jenž může trvat až do roku 2027 a ohrožuje ekonomiku řady projektů.
Vývoj na trhu s lithiem je ukázkovým příkladem cykličnosti komodit. Nízké ceny v roce 2020 odradily investory od nových kapacit, což vedlo k nedostatku nabídky a raketovému růstu cen v roce 2022. Producenti reagovali masivní expanzí těžby a chemických závodů, jejichž plná kapacita se však projeví až s časovým odstupem. Tento „efekt opožděné reakce“ nyní vyústil v nadprodukci, která tlačí ceny hluboko pod ekonomickou rentabilitu mnoha producentů. Největší roli sehrála Čína, kde dochází k masivnímu rozvoji těžby spodumenu, lepidolitu i solanek a současně k růstu výrobních kapacit lithium-chemikálií.
Portugalsko patří mezi evropské průkopníky využití mořské energie. Po prvních pokusech na Azorech a u pobřeží Póvoa de Varzim nyní země míří k daleko ambicióznějším projektům. Nejnovější investice 40 milionů eur z Inovačního fondu EU do vlnové farmy VianaWave posouvá Lisabon blíže k cíli získávat více elektřiny z vln. Odborníci přitom odhadují, že skutečný potenciál Atlantiku může dosahovat až 15 GW, což by mohlo zásadně změnit portugalskou energetickou mapu. K tomu je ale nejdříve potřeba najít cestu, jak technologii využít v komerčním provozu.
Energie z vodních zdrojů hraje v portugalském mixu výraznou roli. Země z ní celkem vyrobízhruba 30 % elektřiny. V posledních letech se navíc země snaží čím dál více etablovat jako průkopník technologií, které umožňují výrobu elektřiny i jinou než tradiční cestou – z mořských vln.
Energiewende, přerod energetiky našich západních sousedů, začíná dle tamních analytiků narážet na zásadní problém. Pro klíčové zaměstnavatele je stále těžší, navzdory stoupající nezaměstnanosti, hledat kvalifikovanou pracovní sílu. Poptávka po kvalifikovaných pracovnících má přitom v následujících letech dále poměrně prudce růst. Nedostatek pracovníků tak bude stále palčivějším problémem, jak ukazují modelyvypracovanéněmeckým Institutem pro výzkum zaměstnanosti (IAB).
Scházet budou v příštích letech stovky tisíc pracovníků
Dle modelů institutu bude do roku 2030 implementace německé energetické transformace vyžadovat 157 tisíc nových pracovníků, zejména na kvalifikovaných pozicích. Do roku 2040 to má být poté dalších 102 tisíc. Další desítky tisíc zaměstnanců bude přitom potřeba nalézt na pozice spojené s řešením dopadů klimatické změny a adaptačními opatřeními.
Druhá letošní aukce na podporu pro mořské větrné elektrárny v Německu v objemu 2,5 GW skončila fiaskem, když nepřišla jediná nabídka. Podle asociace WindEurope je výsledek aukce jasným signálem, že nastavení aukcí není pro investory atraktivní a je třeba jej změnit.
Systém německých aukcí na podporu pro mořské větrné parky, kdy developeři místo čerpání provozní podpory soutěží o to, kdo nabídne státu za možnost vystavět a provozovat větrný park na moři více peněz, je dlouhodobě terčem kritiky tamních asociací. Ty upozorňují na klesající zájem investorů, který vyvrcholil v poslední aukci, kam nepřišla jediná nabídka.
U Břeclavi letos vznikne jedno z největších bateriových úložišť v Česku. Mělo by přispět ke stabilitě sítě, kapacitu bude mít 31 megawatthodin, uvedli zástupci firmy MND na dnešní tiskové konferenci v Praze. Jeho provoz začne na začátku příštího roku. Společnost má v plánu dokončit dalších šest velkokapacitních bateriových úložišť v ČR a další dvě v Německu.
Energetici začnou od října nově zapojovat do distribuční soustavy v Česku samostatně stojící bateriová úložiště. Podle Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT dosud největší zprovozněné úložiště od společností LG Energy Solution, Siemens a LTW Battery v Česku má kapacitu 29 megawatthodin.
Plzeňská Škoda JS a.s. ze skupiny ČEZ získala svůj první kontrakt v Polsku. Zhruba za 300 milionů korun tam zmodernizuje výzkumný reaktor MARIA, který je součástí Národního Centra pro Jaderný Výzkum (NCBJ) v Otwocku nedaleko Varšavy. Česká firma doufá i v další budoucí zakázky v Polsku,chce se tam dodavatelsky zapojit například do výstavby jaderných bloků. ČTK to dnes řekl Karel Samec, mluvčí Škody JS, která patří v Evropě k předním výrobcům a dodavatelům zařízení pro jadernou energetiku.
NCBJ patří k největším vědeckých ústavům ve střední Evropě. Reaktor MARIA ze 70. let minulého století je nyní jediný polský jaderný reaktor, zaměřuje se na vědecký a lékařský výzkum. Hraje například důležitou roli při výrobě lékařských radioizotopů a poskytuje zázemí pro výzkum v oboru jaderné fyziky, materiálové vědy, jaderné energetiky a také pro školení zaměstnanců pro realizaci polského programu jaderné energetiky. Letos byl reaktor po vypršení dosavadní licence několik měsíců mimo provoz.
Americký ropný a plynárenský sektor zažívá proměnu. Vlna fúzí a akvizic z roku 2024, která dosáhla rekordních 188 miliard eur (206,6 miliardy USD), zredukovala počet největších hráčů z padesáti na čtyřicet. Podle studie EY tím vzniká menší, ale silnější skupina firem připravených formovat budoucnost energetiky USA. První polovina roku 2025 ovšem ukazuje zpomalení byznysu pod tlakem levnější ropy, omezené dostupnosti atraktivních aktiv a politické nejistoty.
Podle studie publikované poradenskou společností Ernst & Young (EY) prochází americký ropný a plynárenský průmysl rapidní transformací. Tu pohání vlna fúzí a akvizic rozběhnutých v minulém roce, v důsledku čehož se snížil počet veřejně obchodovaných společností z 50 na pouhých 40. Velcí hráči přesto stále představují přibližně 41 % produkce ropy a plynu v USA v roce 2024 – což je podíl shodný s předchozími lety.
„Toto je rozhodující okamžik pro americký upstreamový sektor,“ řekl Pat Jelinek, vedoucí divize EY Americas Oil & Gas and Chemicals. „Objevuje se méně, ale silnějších hráčů, kteří jsou lépe kapitalizovaní, efektivnější a silně zaměření na odolný růst. Nových čtyřicet nejlepších společností nejsou jen přeživší; jsou připraveny utvářet budoucnost americké energetiky,“ dodal Jelinek.
Aktivita fúzí a akvizic v roce 2024 ve výši 188 miliard eur (206,6 miliardy USD), tedy o 331 % více než v roce 2023, byla poháněna pěti megaobchody v hodnotě přesahující 9,1 miliardy eur (10 miliard USD). Celkem 42 % hodnoty získaných aktiv přitom připadlo na neověřená ložiska, což naznačuje orientaci na budoucí těžbu a růst.
Podle studie jde navíc o nejvyšší procento akvizic v této oblasti od roku 2020. Tento jev může naznačovat, že společnosti očekávají v následujících letech navýšení exportu americké ropy a plynu. Autoři studie jako jeden z faktorů uvádějí i nižší ceny komodit na začátku roku 2024, které poskytly atraktivní ocenění aktiv.
Po dynamickém roce opět zpomalení
Navzdory datům ve studii EY, která analyzuje roky 2020 až 2024, došlo v první půlce roku 2025 k výraznému útlumu aktivity. Podle komentáře v britském Financial Times je na vině pokles cen komodit spolu s omezenou dostupností „prémiových“ aktiv v Permian Basin – nejvýznamnějším severoamerickém břidlicovém ložisku.
Oblast se nachází na pomezí Nového Mexika a Texasu. Ložiska v této oblasti se v roce 2024 podílela ze 22 % na celkové produkci zemního plynu v USA. V Permian Basin mají silné zastoupení společnosti jako Exxon Mobil, Chevron a Occidental Petroleum, do které v minulém roce významně investoval americký investor Warren Buffett.
Podle květnové zprávy Reuters opatrnost investorů pramení také z obav ohledně Trumpovy obchodní politiky.
„Právě teď se nacházíme v období, kdy je tolik hluku a volatility, že se toho moc nedělá,“řekl finanční ředitel jedné z nejaktivnějších společností na trhu fúzí a akvizic v minulém roce, Diamondback Energy, Kaes Van’t Hof.
„Všechno, na co bychom se podívali, by muselo být extrémně levné a já si nemyslím, že jsme tam dnes ještě,“ dodal.
Češi přeplácejí za elektřinu miliardy korun ročně. Týká se to zejména spotřebitelů, kteří mají u svých dodavatelů staré smlouvy na dobu neurčitou. Těch je v Česku více než polovina. Takové smlouvy často nereagují adekvátně na změny cen na trhu. Vyplývá to z analýzy společnosti bezDodavatele.
Cenové rozdíly mezi sazbami některých dodavatelů a skutečnými cenami na trhu mohou přitom podle analýzy být výrazné. Například v červnu se podle dat bezDodavatele lišil průměrný tržní tarif od běžné ceny na dobu neurčitou o více než 350 korun za megawatthodinu (MWh). Domácnosti s průměrnou roční spotřebou tří MWh by tak mohly každý rok ušetřit až 6000 korun.
„Více než polovina českých domácností má stále staré, původní smlouvy na dobu neurčitou, které v sobě skrývají velmi nevýhodné tarify. Přesto je zákazníci mění za pružnější a výhodnější tarify jen výjimečně. Jak už to tak bývá, důvodů je více. Obavy ze změny, z neznámého anebo nechuť se tomu věnovat kvůli pár korunám,“ řekl výkonný ředitel bezDodavatele Libor Holub.
Podle dat společnosti bezDodavatele mohli spotřebitelé s průměrnou spotřebou při využití tzv. flexibilních tarifů které jsou vázané transparentně na aktuální vývoj na trhu, v období od ledna 2023 do července 2025 ušetřit téměř 23 miliard korun. Úspora jedné domácnosti pak v tomto období vychází na více než 11.000 korun.
Vývoj cen energií na komoditních trzích je v posledních týdnech poměrně klidný. V červenci se podle dat společnosti E.ON Energie ceny elektřiny s dodávkou na příští rok pohybovaly mezi 93 a 98 eury (2325 – 2450 korun) za MWh a ceny zemního plynu mezi 35 a 38 eur (875 – 950 korun) za MWh. „Jde o nejklidnější období od začátku roku, kdy se trhy stabilizovaly na úrovních srovnatelných s rokem 2024,“ uvedl vedoucí oddělení pořizování energií E.ON Energie Tomáš Plocek. Připomněl, že v dubnu sice ceny energií po oznámení celních opatření USA klesly ještě níže, v současnosti je ale podle něj trh stabilní. Klíčové faktory jsou přitom počasí a geopolitický vývoj ve světě.
Švédské plány s jádrem nabývají jasnějších obrysů. Zatímco v květnu tamní parlament schválil legislativu umožňující financování nových jaderných reaktorů, nyní energetická společnost Vattenfall oznámila dvojici kandidátů, kteří připadají v úvahu pro jejich realizaci. Přednostně se má jednat o malé modulární reaktory (SMR), informovala agentura Reuters.
Švédsko se k jádru vrací po více než 40 letech. Hlavním aktérem projektu bude národní energetický gigant Vattenfall, dosud však nebylo jasné, kterou technologii zvolí. Z původních 75 kandidátů se výběr zúžil na dva, přičemž to bude jeden z dvojice Rolls-Royce SMR a GE Vernova. Britská firma navrhuje výstavbu tří modulárních reaktorů, zatímco GE Vernova přišla s projektem pěti reaktorů typu BWRX-300.
„Naším cílem je úspěšný projekt na poloostrově Värö. To pro nás znamená, že existují podmínky pro zahájení provozu v rozumném časovém horizontu i rozpočtu na lokalitě, kterou máme k dispozici. Úspěšný projekt zároveň položí základ pro další rozvoj jaderné energetiky,“uvedla generální ředitelka Vattenfallu Anna Borg.
Hlavními kritérii při výběru dodavatele byly technologie, vhodnost pro danou lokalitu a komerční hlediska. Švédsko sází na koncept SMR, který však v Evropě zatím nebyl realizován, a může tedy představovat určitou nejistotu. Podle Vattenfallu ale tzv. „náklady na učení“ mohou přinést významné výhody: modulární reaktory lze stavět v sérii a zkušenosti z každé dokončené jednotky lze využít při výstavbě následujících.
Nové bloky mají vzniknout na poloostrově Värö, kde již stojí jaderná elektrárna Ringhals. Lokalita byla vybrána z několika důvodů: nabízí kvalitní napojení na rozvodné sítě a další infrastrukturu, disponuje odborným zázemím díky stávající elektrárně a navíc ji Švédská energetická agentura označila za místo národního zájmu pro výrobu energie.
Důležitým faktorem při volbě dodavatele je schopnost přizpůsobit se stísněným podmínkám a šetrně využít pozemky, které částečně spadají do přírodní rezervace Biskopshage. Současně budou v Ringhals probíhat složité logistické operace spojené s prodloužením životnosti stávajících reaktorů z 60 na 80 let.
Z komerčního hlediska si Vattenfall od SMR slibuje menší nároky na stavební plochu, nižší potřebu personálu a lépe zvládnutou logistiku, což by mělo výrazně omezit riziko překročení nákladů. Analýzy společnosti navíc ukazují, že vybraní dodavatelé nabízejí relativně nižší cenu elektřiny a existují dobré vyhlídky, že projekt na poloostrově Värö bude realizován v rozumném čase i rozpočtu.
Kanadská společnost Deep Sky, která podniká v oblasti odstraňování uhlíku z atmosféry, nedávno oznámila, že jejich projekt s názvem Deep Sky Alpha oficiálně zahájil provoz. Tento významný milník představuje vůbec první fungující projekt tohoto druhu v severní Americe.
Deep Sky Alpha se nachází v průmyslovém parku v Innisfailu v Albertě. Společnost Deep Sky si vybrala tuto lokalitu zejména kvůli dostupné a kvalifikované pracovní síle, silnému regulačnímu systému a závazku k odpovědnému rozvoji.
Od zahájení výstavby po spuštění provozu uplynulo pouze 12 měsíců, což podporuje argument možnosti rychlého nasazení tohoto typu infrastruktury. Zařízení spojuje několik technologií přímého zachycování CO2 ze vzduchu (Direct Air Capture), což umožňuje škálovatelnost, rychlost a inovace. Alpha umožňuje reálný provoz a optimalizaci několika technologií za identických podmínek, což urychluje cestu průmyslu k nákladově efektivnímu a škálovatelnému odstraňování uhlíku.
Zachycený CO₂ pochází z několika jednotek DAC z celého světa. V lokalitě je prostor pro celkem až 10 jednotek. Mezi jednotky, které jsou v současné době uváděny do provozu, patří britské společnosti Airhive a Mission Zero Technologies a quebecká společnost Skyrenu. Další jednotky DAC budou instalovány na podzim a v zimě tohoto roku.
Deep Sky Alpha Direct Air Capture, zdroj: Deep Sky Alpha
Strategická poloha projektu Deep Sky Alpha byla zvolena také na základě snadného přístupu k obnovitelné energii a blízkosti trvalého geologického úložiště. Zařízení, které je zcela napájeno solární energií, zachytí ročně 3 000 tun CO₂. Projekt vytvořil více než 110 pracovních míst ve stavebnictví a zaměstná přibližně 15 operátorů na plný úvazek. Monitorování pokroku zachycování a sekvestrace v Alpha bude prováděno průběžně pomocí proprietárního softwaru a bude k dispozici na webových stránkách Deep Sky.
Deep Sky Alpha představuje první krok v celosvětovém úsilí o odstranění uhlíku, které vyvíjí společnost Deep Sky, přičemž rozsáhlé projekty již probíhají v Albertě, Quebecu a dalších oblastech. Tento milník navazuje na nedávnou dotaci ve výši 40 milionů dolarů, kterou společnost Deep Sky získala od Breakthrough Energy Catalyst, a na smlouvy o nákupu kreditů za odstranění uhlíku s kupujícími, mezi nimiž jsou Microsoft a Royal Bank of Canada.
Korea Hydro & Nuclear Power (KHNP) oznámila plány na zlepšení účinnosti chlazení svých jaderných elektráren. Důvodem jsou rostoucí teploty mořské vody způsobené změnou klimatu, které se blíží k projektovaným limitům, uvedla Korejská komise pro jadernou bezpečnost a zabezpečení (NSSC). Projektovaná teplota mořské vody představuje maximální hodnotu, při níž mohou být reaktory bezpečně provozovány na nominálním výkonu.
KHNP dosud využívala provozní rezervy a postupně navyšovala limitní hodnoty teploty mořské vody, aniž by měnila samotná zařízení. Do budoucna však plánuje modernizace chladicích systémů, které mají zajistit dlouhodobou spolehlivost.
Podle analýz společnosti by se k maximálním projektovaným teplotám vody mohly některé bloky přiblížit již na počátku příští dekády – Shin Wolsong 1 a 2 v roce 2030, Hanbit 3 a 4 v roce 2031 a bloky Hanbit 1, 2, 5 a 6 v roce 2034.
Dosavadní a plánované modernizace
Na blocích Shin Wolsong 1 a 2 již KHNP dokončila výměnu tepelných výměníků za větší deskové, čímž zvýšila jejich chladicí kapacitu. Společnost nyní připravuje navýšení projektované limitní teploty mořské vody pro provoz těchto bloků.
Korea Wolsong Nuclear Power Plant. Zdroj: Flickr
V elektrárně Hanbit plánuje provozovatel do první poloviny roku 2029 nahradit stávající trubkové výměníky modernějšími zařízeními. U ostatních elektráren se s modernizacemi počítá ve střednědobém až dlouhodobém horizontu, přičemž konkrétní kroky budou vycházet z pravidelných hodnocení výkonnosti chlazení.
Postoj regulátora
NSSC při společném jednání vyzvala KHNP k rychlejším a proaktivnějším krokům. Předseda komise Choi Won-ho zdůraznil, že zařízení je nutné modernizovat tak, aby bylo možné problém s rostoucí teplotou vody řešit systémově, a zároveň zajistit schopnost okamžité reakce při mimořádně vysokých teplotách.
Komise proto bude provádět pravidelné kontroly, aby měla jistotu, že realizace opatření probíhá bez zdržení.
Oteplování mořské vody
KHNP uvedla, že zavede systém každoročního sledování teploty mořské vody a jejího dlouhodobého trendu pro jednotlivé elektrárny. Tento systém bude vycházet ze skutečných měření i z vědeckých studií o tempu oteplování mořské vody.
Podle Korejského institutu pro oceánskou vědu a technologie se průměrná teplota vody ve Východním moři zvýšila mezi lety 1980–2010 o 8,3 °C. Jen v období 2021–2023 pak vzrostla o další 1 °C. Tento trend představuje zásadní výzvu pro provoz jaderných elektráren využívajících k chlazení mořskou vodu.
Emise skleníkových plynů v zemích Evropské unie vzrostly v letošním prvním čtvrtletí meziročně o 3,4 % na 900 milionů tun. Růst byl zaznamenán u 20 členských států, zatímco zbývajících 7 členských států zaznamenalo pokles. Informoval o tom evropský statistický úřad Eurostat.
Eurostat uvedl, že za růstem emisí skleníkových plynů v EU v prvním čtvrtletí roku 2025 stojí dva sektory, a to energetika (meziročně + 13,6 %) a domácnosti (meziročně +5,6 %). Ve třech sektorech naopak došlo k poklesu, a to ve zpracovatelském průmyslu (meziročně -0,2 %), dopravě (meziročně -2,9 %) a zemědělství, lesnictví a rybolovu (meziročně -1,4 %).
Celkově došlo k meziročnímu růstu emisí skleníkových plynů ve 20 členských státech, přičemž 6 zemí (Bulharsko, Česká republika, Kypr, Polsko, Maďarsko a Řecko) zaznamenalo více než 5% nárůst. Naopak nejvyšší pokles emisí byl zaznamenán na Maltě (meziročně -6,2 %), ve Finsku (meziročně -4,4 %) a v Dánsku (meziročně -4,3 %).
„Ze 7 zemí, které zaznamenaly pokles emisí skleníkových plynů, zaznamenaly 3 také pokles HDP (Estonsko, Lotyšsko a Lucembursko). Zbylé 4 země EU (Dánsko, Finsko, Malta a Švédsko) snížily emise při růstu HDP,“ dodal Eurostat.
Meziroční vývoj emisí skleníkových plynů a HDP v prvním čtvrtletí 2025 v EU a v jednotlivých členských státech. Zdroj: Eurostat
Významný pokles produkce byl způsoben nepříznivými povětrnostními podmínkami, zejména neobvykle slabým větrem v únoru a březnu. To mělo v prvním kvartále velmi silný dopad na produkci z větrných turbín jak na pevnině, tak na moři.
Zatímco výroba německých onshore turbín klesla o 22 %, na moři to bylo dokonce o 31 %. Celková produkce mohutné německé flotily větrných turbín dosáhla 33,3 TWh, což je o 14 TWh méně než v prvním čtvrtletí roku 2024. Přesto větrné turbíny pokryly 25 % spotřeby elektřiny.
Pokles výroby z větrných elektráren musely nahradit elektrárny spalující fosilní paliva. Výroba elektráren spalujících zemní plyn tak v Evropě vzrostla o 8 %, zatímco výroba uhelných elektráren vzrostla o 6 %.
Ukrajinské drony znovu zaútočily na ropovod Družba v Brjanské oblasti na západě Ruska, informují dnes média s odvoláním na velitele ukrajinských sil bezpilotních systémů Roberta Brovdiho. Drony podle něj zasáhly přečerpávací stanici Uneča. Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó ráno na facebooku informoval, že dodávky ropy do Maďarska ropovodem Družba jsou opět přerušeny.
Brovdi zveřejnil záběry požáru, který podle něj nálet způsobil. O ohni, který podle něj vzplanul v důsledku ukrajinských raketových a dronových útoků, pak informoval i gubernátor Brjanské oblasti Alexander Bogomaz. Požár už byl podle něj uhašen, píše agentura Reuters.
„V noci jsme dostali zprávu o novém útoku na ropovod Družba na rusko-běloruské hranici – už potřetí za krátkou dobu. Dodávky ropy do Maďarska jsou opět zastaveny!“, napsal Szijjártó.
Dodávky ropy, ropovod. Zdroj: Unsplash
Bogomaz už ve čtvrtek pozdě večer informoval o sestřelu dvou ukrajinských dronů, aniž by podle něj způsobily škody, napsal server BBC News.
Na stanici Uneča zaútočily ukrajinské drony už v noci na 13. srpna. V noci na 18. srpna pak zasáhly přečerpávací stanici Nikolskoje v ruské Tambovské oblasti, kde vypukl požár a úplně se zastavila přeprava ropy ropovodem Družba.
Szijjártó informoval o přerušení dodávek ruské ropy přes ropovod Družba už v pondělí a spolu s ním také slovenský přepravce ropy Transpetrol. Dodávky ropy na Slovensko prostřednictvím ropovodu Družba se obnovily v úterý večer, jak uvedlo slovenské ministerstvo hospodářství.
Druhá letošní aukce na podporu pro mořské větrné elektrárny v Německu v objemu 2,5 GW skončila fiaskem, když nepřišla jediná nabídka. Podle asociace WindEurope je výsledek aukce jasným signálem, že nastavení aukcí není pro investory atraktivní a je třeba jej změnit.
Systém německých aukcí na podporu pro mořské větrné parky, kdy developeři místo čerpání provozní podpory soutěží o to, kdo nabídne státu za možnost vystavět a provozovat větrný park na moři více peněz, je dlouhodobě terčem kritiky tamních asociací. Ty upozorňují na klesající zájem investorů, který vyvrcholil v poslední aukci, kam nepřišla jediná nabídka.
„Výsledek aukce musí být budíčkem pro německou vládu. Záporná podpora zvyšuje náklady, které činí mořské větrné parky dražšími, a snižuje počet společností ochotných nebo schopných se aukcí účastnit. Je na čase upravit aukční model tak, aby Německo splnilo své cíle pro mořský vítr a konkurenceschopnost průmyslu,“ uvedla Viktoriya Kerelska z WindEurope.
Běžnou praxí jsou oboustranné rozdílové smlouvy
Asociace WindEurope připomněla, že většina evropských zemí zavedla za účelem podpory rozvoje mořských větrných elektráren oboustranné rozdílové smlouvy (Contracts for Difference – CfDs). Ty investorům zajišťují stabilitu příjmů a díky tomu snižují náklady financování.
Poslední zemí, která přešla na oboustranné rozdílové smlouvy, bylo Dánsko. To mělo do loňského roku zavedený obdobný model jako Německo. Developeři v aukci nesoutěžili o garantované výkupní ceny pro své zdroje, ale naopak měli soutěžit o to, kdo státu nabídne více za možnost svůj projekt realizovat.
Poslední dánská aukce v roce 2024 nicméně zcela selhala, když nepřilákala ani jednu nabídku. Dánsko, které je v rámci Evropy jedním z lídrů ve využívání energie větru, se proto rozhodlo pro změnu modelu a návrat k aukcím na podporu výstavby mořských větrných parků.
„Německo plave proti proudu. CfDs se osvědčily jako správný model pro financování rozvoje mořských větrných parků. Snižují náklady na financování a zajišťují konkurenceschopné ceny elektřiny pro společnost,“ dodala asociace WindEurope.
Energiewende, přerod energetiky našich západních sousedů, začíná dle tamních analytiků narážet na zásadní problém. Pro klíčové zaměstnavatele je stále těžší, navzdory stoupající nezaměstnanosti, hledat kvalifikovanou pracovní sílu. Poptávka po kvalifikovaných pracovnících má přitom v následujících letech dále poměrně prudce růst. Nedostatek pracovníků tak bude stále palčivějším problémem, jak ukazují modelyvypracované německým Institutem pro výzkum zaměstnanosti (IAB).
Scházet budou v příštích letech stovky tisíc pracovníků
Dle modelů institutu bude do roku 2030 implementace německé energetické transformace vyžadovat 157 tisíc nových pracovníků, zejména na kvalifikovaných pozicích. Do roku 2040 to má být poté dalších 102 tisíc. Další desítky tisíc zaměstnanců bude přitom potřeba nalézt na pozice spojené s řešením dopadů klimatické změny a adaptačními opatřeními.
„Musíme nabírat dostupnou pracovní sílu a také ji školit a vzdělávat tak, aby byl co možná nejlépe využit pracovní potenciál z klesajících ekonomických odvětví,“ uvedl výzkumník IAB Christian Schneemann.
Institut předpokládá, že bude stále obtížnější najít kvalifikované pracovníky v mnoha profesních skupinách, které jsou klíčové pro realizaci energetické transformace. Akcelerující demografické změny budou znamenat, že počet obsazených pracovních míst v příslušných odvětvích bude spíše klesat než růst. Nejvýznamnější překážkou německé Energiewende tak mohou být v nejbližších letech právě lidské, a nikoliv materiální zdroje.
Trh práce je přitom již nyní v několika oblastech spjatých s energetikou extrémně napjatý. Průměrná doba náboru v klíčových odvětvích činí 112 dní u „energetických technologií“ a 114 dní u elektrotechniky, což je nejdelší interval na německém trhu práce a jasný signál strukturálního napětí. Hledání pracovníků v souvisejících odvětvích jako „stavebnictví“ a „produkce nerostů a stavebních materiálů“ není o mnoho kratší. Profese spojené s energetickou transformací tak ze statistik vycházejí zdaleka nejhůře.
Řešením podpora technických oborů či kvalifikovaná imigrace
Nedostatek pracovníků pro energetickou transformaci přichází paradoxně navzdory tomu, že nezaměstnanost v Německu po třech letech ekonomické stagnace roste. V červenci, podle údajů německého statistického úřadu Destatis, dosáhla 6,3 %.
IAB ve spojitosti s problémem navrhuje několik typů opatření. Doporučuje spolkové vládě mnohem více a systematičtěji podporovat zaměstnanost v oborech jako stavební inženýrství, elektrotechnika nebo energetika. Zmiňuje snazší imigraci kvalifikovaných pracovníků či jednodušší uznávání kvalifikací získaných v zahraničí. Spolková vláda by měla cílit na snižování míry předčasného ukončování studia nebo zvýšení účasti žen a starších osob na přehřátém trhu práce.
Čísla institutu IAB přitom prozatím nezohledňují dopady letos schváleného finančního balíku, jenž má Německu zajistit stovky miliard eur na obranu a investice do infrastruktury. Ten s sebou přinese další potřebu pracovní síly a do značné míry ovlivní také pracovní trhy například ve stavebnictví. To by mohlo ještě více zkomplikovat realizaci energetické transformace a nezbytné adaptace na změnu klimatu.
Před podobným problémem varovala již na konci loňského roku Německá průmyslová a obchodní komora (DIHK). Podle ní pro jádro Energiewende – solární, větrné a vodíkové projekty – chybí až půl milionu odborníků ve 250 různých profesích, od stavebních mistrů a řidičů až po inženýry a IT specialisty.
Plzeňská Škoda JS a.s. ze skupiny ČEZ získala svůj první kontrakt v Polsku. Zhruba za 300 milionů korun tam zmodernizuje výzkumný reaktor MARIA, který je součástí Národního Centra pro Jaderný Výzkum (NCBJ) v Otwocku nedaleko Varšavy. Česká firma doufá i v další budoucí zakázky v Polsku,chce se tam dodavatelsky zapojit například do výstavby jaderných bloků. ČTK to dnes řekl Karel Samec, mluvčí Škody JS, která patří v Evropě k předním výrobcům a dodavatelům zařízení pro jadernou energetiku.
NCBJ patří k největším vědeckých ústavům ve střední Evropě. Reaktor MARIA ze 70. let minulého století je nyní jediný polský jaderný reaktor, zaměřuje se na vědecký a lékařský výzkum. Hraje například důležitou roli při výrobě lékařských radioizotopů a poskytuje zázemí pro výzkum v oboru jaderné fyziky, materiálové vědy, jaderné energetiky a také pro školení zaměstnanců pro realizaci polského programu jaderné energetiky. Letos byl reaktor po vypršení dosavadní licence několik měsíců mimo provoz.
„Tato prestižní zakázka zahrnuje komplexní obnovu systému kontroly a řízení výzkumného reaktoru, dodávky ionizačních a štěpných komor a nové sady pohonů regulačních orgánů. Celý projekt máme dokončit v prosinci 2027,“ uvedl obchodní ředitel Škoda JS Petr Altschul.
Specialisté Škoda JS zpracují pro reaktor i kompletní projektovou dokumentaci. Plzeňská firma je také zodpovědná za integraci celého nového systému, jeho zavedení na reaktoru a následné uvedení do provozu. Součástí dodávky je rovněž proškolení operátorů na práci s novým systémem. V plzeňských strojírnách též vyrobí novou sadu pohonů včetně zapouzdřených štěpných a ionizačních komor, uvedl Samec. Spolu se Škodou JS se na zakázce podílí jako subdodavatel komponent řídicího systému společnost dataPartner z Českých Budějovic.
Pohled do reaktoru JE Temelín během odstávky pro výměnu paliva s charakteristickým namodralým Čerenkovým zářením. Zdroj: ČEZ
„Premiérový vstup na polský trh je pro nás referenčně důležitý i vzhledem k potencionálním obchodním případům. V Polsku už je příprava výstavby nových jaderných bloků hodně daleko a my bychom byli rádi v pozici dodavatele některých komponent u toho,“ řekl generální ředitel Škoda JS František Krček.
Firma aktuálně zaměřuje své exportní aktivity mimo jiné na Ukrajinu po skončení válečného konfliktu, nebo na Slovensko, kde se plánuje výstavba nových jaderných elektráren. Škoda JS také dodává zařízení například pro právě budované jaderné elektrárny ve Velké Británii. V Česku chce uspět s dodávkami pro nové bloky v Dukovanech. Nedávno také uzavřela memorandum se společností Rolls-Royce SMR o partnerství při výrobě a dodávkách malých modulárních reaktorů (SMR) pro Česko i zahraniční trhy.
Škoda JS zvýšila loni meziročně provozní zisk o 16 procent na 287 milionů Kč. Tržby se zvedly téměř o 20 procent na 3,92 miliardy Kč. Loňský export tvořil necelou polovinu, hlavně na Slovensko a na Ukrajinu. Strojírny meziročně zvýšily objem podepsaných zakázek o 34 procent na 5,13 miliardy Kč.
Rozmach umělé inteligence je v Evropě politickou prioritou, zároveň však vyvolává obavy o dostupnosti klíčových zdrojů — vody i elektřiny. Datová centra, nezbytná infrastruktura pro trénování a provoz AI, se stávají žíznivým i energeticky náročným článkem digitálního ekosystému, píše server Euractiv.
Politické ambice vs. environmentální limity
Evropská unie usiluje o rozvoj umělé inteligence (AI) na evropském trhu a plánuje do roku 2032 ztrojnásobit kapacitu datových center. Francie, s více než 300 stávajícími centry, má ambici stát se hlavním magnetem pro investice do AI, což prezident Macron podpořil plánem na zjednodušení povolovacích procesů.
Evropská komise chce v rámci iniciativy AI Continent vybudovat pět „gigatováren“ pro nejnáročnější tréninky AI, přičemž o projekty se přihlásilo už více než 70 zájemců. Připravovaný Cloud and AI Development Act má zároveň zjednodušit povolování datových center a podpořit jejich efektivnější provoz.
Tyto plány ale vyvolávají odpor veřejnosti a ekologických organizací. Francouzská NGO La Quadrature du Net volá po moratoriu na nová datová centra, dokud se neprovede širší veřejná debata o jejich dopadech. Podobné iniciativy se objevují také v Německu, Irsku či suchém španělském regionu Aragón.
V Česku funguje několik desítek datových center, nejvíce v Praze. Odborníci odhadují, že jejich kapacita by se mohla do konce desetiletí zhruba zdvojnásobit, i když tempo růstu je pomalejší než v západní Evropě. Stát sice přijal Národní strategii pro umělou inteligenci 2030, ale konkrétní politika zaměřená přímo na datová centra zatím chybí.
Kolik vody a elektřiny centra spotřebovávají?
AI vyžaduje masivní výpočetní výkon a s tím i vysoké nároky na chlazení. Studie z roku 2023 odhadla, že 10–50 dotazů do modelu GPT-3 odpovídá spotřebě vody ve výši jedné půllitrové lahve, mimo náklady na trénink modelu. Evropská asociace pro vodu uvádí, že spotřeba vody v datových centrech vzroste mezi roky 2024 a 2030 o 52 % — z 62 na 94 milionů litrů ročně.
Konkrétní data o spotřebě chybí a jejich sběr bývá nekonzistentní. Přesto víme, že Google ve své environmentální zprávě za rok 2024 uvedl spotřebu 31 miliard litrů vody, což odpovídá zavlažování zhruba 54 golfových hřišť po celý rok. Datové centrum Microsoftu v Nizozemsku využilo až 75 milionů litrů pitné vody.
Roste i spotřeba elektřiny potřebné pro datová centra. Podle zprávy Mezinárodní energetické agentury (IEA), má globální spotřeba elektřiny v datových centrech do roku 2030 překročit 945 TWh, což je více než současná roční spotřeba celého Japonska. Největší díl tohoto růstu připadá na umělou inteligenci, která patří mezi nejnáročnější digitální technologie. Nejvýraznější skok se čeká ve Spojených státech, kde by datová centra mohla do konce desetiletí spotřebovávat více elektřiny než tradiční těžký průmysl dohromady – od výroby oceli a hliníku až po cement a chemikálie. Druhým největším tahounem růstu je Čína. Podle základních scénářů by se pak světová spotřeba elektřiny v datových centrech mohla do roku 2035 vyšplhat až na 1 200 TWh.
Slíbená řešení
Naprostá většina technologických gigantů tvrdí, že v suchých regionech využívají vzduchové chlazení místo vodního — sice náročnější na elektřinu, ale účinnější ve vodním hospodářství. Zároveň se zavázali, že do roku 2030 vrátí do přírody více vody, než spotřebují, například prostřednictvím mokřadních projektů. Kritici však poukazují na to, že tato nápravná voda nemusí končit tam, kde byla spotřebována.
Od května 2024 také platí povinnost, aby velká centra hlásila spotřebu vody a energie podle směrnice o energetické účinnosti (EED), avšak první data zatím nebyla zveřejněna. Kritici navíc upozorňují, že povinný reporting nemusí být dostatečně podrobný pro reálné rozhodování na místní úrovni. V rámci strategie Water Resilience plánuje Komise zvýšit transparentnost a zavést kritéria spotřeby vody do hodnocení udržitelnosti.
Co se týče energetické náročnosti, řešením pro vysokou spotřebu elektřiny by mohlo být přímé napojení na malé modulární reaktory (SMR), které by mohly nabídnout stabilní a udržitelné řešení díky možnosti přímého napojení mimo hlavní síť. Jejich širšímu využití však zatím brání vysoké náklady a složitá infrastruktura, takže odborníci nepředpokládají nasazení v praxi dříve než po roce 2030. V Německu provozovatelé datových center zvažují výstavbu vlastních plynových elektráren kvůli pomalému připojení k elektrizační soustavě.
Evropský trh s AI má růst průměrně o 26 % ročně v letech 2025–2031. Přestože se zvyšuje účinnost datových center, celková poptávka pravděpodobně převáží úsporné efekty. Evropa tak čelí zásadnímu dilematu mezi ambicemi stát se lídrem digitální revoluce a realitou omezených zdrojů a klimatických cílů.
