V Číně technici oficiálně zahájili stavbu dalších dvou jaderných bloků typu Hualong One. První z bloků se nachází v nové jaderné elektrárně Zhaoyuan, která bude celkem disponovat šesti reaktory. Druhý z bloků vyroste v rámci druhé fáze jaderné elektrárny San’ao. Jaderné bloky čínského designu Hualong One disponují instalovaným výkonem zhruba 1,2 GW. Plánovaná doba výstavby činí 5 let.
Nová výstavba čínských jaderných bloků typu Hualong One zaznamenala dva důležité milníky. Technici v druhé půlce listopadu oficiálně zahájili stavbu prvním litím betonu ve dvou lokalitách. Konkrétně se jedná o první blok nové elektrárny Zhaoyuan v provincii Shandong a třetího bloku jaderné elektrárny San’ao v provincii Zhejiang. Výstavbu obou jaderných bloků schválila čínská vláda v srpnu loňského roku.
„Zjistili jsme, že přípravy třetího bloku San’ao splňují podmínky zahájení výstavby. Společnost China General Nuclear proto může zahájit lití první várky betonu pro základy jaderného ostrova,“ uvedl čínský jaderný regulátor (National Nuclear Safety Administration – NNSA).
V jaderné elektrárně San’ao již probíhá stavba dvojice jaderných bloků, která byla zahájena v letech 2020 a 2021. Ty plánuje společnost China General Nuclear (CGN) uvést do provozu v letech 2026 a 2027. Třetí blok je pak součástí druhé dvoublokové fáze elektrárny. Celkový instalovaný výkon San’ao po dokončení všech tří fází přesáhne 7 GW (brutto) a elektrárna ročně do sítě dodá 54 TWh elektřiny.
„Celkový objem prvního lití betonu je přibližně 8 820 metrů krychlových a předpokládaná doba lití je 57 hodin,“ uvedl Huang Weide, zástupce generálního ředitele společnosti CGN.
První Hualong One s chladicí věží
Nová jaderná elektrárna Zhaoyuan s plánovanými šesti bloky Hualong One je zajímavá tím, že jako první blok typu Hualong One využije v rámci sekundárního okruhu 203 metrů vysokou chladicí věž. Díky chladicí věži nebude blok tolik závislý na mořské vodě a sníží elektřinu potřebnou na její čerpání z několik kilometrů vzdáleného pobřeží. Nainstalovaný zásobník zajistí možnost chlazení pro případy přerušení dodávek mořské vody po dobu nejméně 30 dnů.
„Využitím této technologie rozšiřuje projekt Zhaoyuan možnosti umístění dalších jaderných bloků a poskytuje nové referenční zkušenosti pro budoucí jaderný rozvoj Číny,“ Yu Xiangdong, výkonný ředitel společnosti Shandong Zhaoyuan Nuclear Power.
Stavbu rekordně vysoké chladicí věže u jaderné elektrárny dokončili letos čínští stavbaři v lokalitě Lianjiang. Tato jaderná elektrárna ovšem využívá druhého čínského reaktorového designu CAP1000.
Německá vláda pracuje na rozsáhlé revizi legislativy týkající se rozvoje obnovitelných zdrojů energie (OZE) a chce dosáhnout dohody v rámci vládní koalice začátkem příštího roku. Součástí reformy mají být na jedné straně nové cíle pro rozvoj OZE a na straně druhé nový investiční rámec včetně úpravy schématu provozní podpory. Informoval o tom zahraniční server Clean Energy Wire.
Připravovaná reforma má kromě nových cílů pro rozvoj OZE přinést i úpravy v oblasti financování. Nové zdroje se zřejmě už nebudou moci spolehnout na stávající mechanismus provozní podpory, který zajišťuje minimální garantovanou cenu za dodanou elektrickou energii, ale nijak neomezuje skutečnou cenu, kterou podporované zdroje získají na trhu s elektřinou.
„Konkrétně pracujeme na zavedení oboustranných rozdílových smluv,“ uvedl Christian Schmidt, ředitel sekce elektroenergetiky na Ministerstvu hospodářství a energetiky.
Zahraniční server Clean Energy Wire připomněl, že úpravu schématu provozní podpory požaduje po Německu evropská legislativa, podle které musí nově přidělené provozní podpory pro větrné, solární, geotermální, vodní či jaderné elektrárny po roce 2026 zahrnovat opatření vedoucí k zamezení překompenzace.
Tento časový horizont zhruba odpovídá očekávání německé vládní koalice ohledně platnosti nového rámce. Ten musí být nejdříve schválen v tamním parlamentu a následně musí získat souhlas také od Evropské komise.
„Uvědomujeme si, že developeři chtějí mít co nejdříve jistotu ohledně plánování a že změny mohou vyvolat neklid na trhu. Naším cílem je, aby nový investiční rámec vstoupil v platnost k 1. lednu 2027,“ dodal Schmidt.
Cena tepla pro brněnské domácnosti i podniky se od ledna příštího roku nezmění, přestože teplárnám rostou náklady. Za gigajoule (GJ) tak odběratelé opět zaplatí 1154 korun s DPH. Novinářům to dnes řekl ředitel Tepláren Brno Petr Fajmon. Růst nákladů městská firma pokryje z vlastních zdrojů.
„Část tlaku na náklady kompenzujeme dříve zajištěnými nákupy zemního plynu, vyššími příjmy z prodeje elektřiny a postupnou dekarbonizací, zejména biomasovým zdrojem v Brně-severu a rostoucím využitím tepla ze SAKO Brno,“ uvedl Fajmon.
Kotel na dřevní štěpku, který je zatím ve zkušebním provozu, by měl od příštího roku začít pokrývat 15 procent výroby tepla. Zatím teplárny vyrábějí 80 procent tepla ze zemního plynu, zbylých 20 procent nakupují z městské spalovny odpadu společnosti SAKO Brno.
Biomasa. Autor: PSNH @flickr
Kvůli růstu cen zemního plynu zvýšily Teplárny Brno v listopadu 2022 cenu na 1672 korun za GJ z původních 784 korun. Poté cenu třikrát snížily, naposledy od 1. ledna 2025 o 67 korun za GJ.
Pro letošní rok očekávají teplárny přibližně o sedm procent vyšší prodej tepla než loni kvůli letošní nižší průměrné teplotě.
Aukce na provozní podporu vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET) v příštím roce skončí. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) nyní spustilo poslední aukci, další se už vyhlašovat nechystá. Podle úřadu dosavadní podpora splnila stanovené cíle. ČTK to řekl mluvčí MPO Marek Vošahlík.
Ministerstvo od loňska zorganizovalo několik kol aukcí na podporu KVET. Podporu provozu při nich podle něj získaly desítky subjekty, mezi nimi i velké energetické firmy. Ty v rámci podpory získávají příspěvek na provoz podle vysoutěžené referenční aukční ceny za vyrobenou megawatthodinu (MWh).
„Na konci tohoto roku končí notifikace provozní podpory pro KVET. Průběžně vypisované aukce naplnily stanovený cíl, tedy nahradit zhruba tři gigawatty uhelné kapacity nízkouhlíkovými zdroji a přispět k modernizace teplárenství,“ řekl Vošahlík.
Novou formu podpory podle něj nyní ministerstvo nepřipravuje.
V aktuálně vyhlášené aukci, v níž mohou zájemci podávat žádosti o podporu od 19. prosince do 24. února příštího roku, plánuje ministerstvo podpořit zdroje o celkovém instalovaném výkonu přes 910 megawattů. Aukce je určená pro nové i modernizované výrobny elektřiny a tepla, které využívají zemní plyn, biomasu, bioplyn nebo důlní plyn. Podpořeny mohou být výrobny s výkonem od jednoho megawattu.
Výrobní závod společnosti BASF Schwarzheide je jedním z největších výrobních závodů společnosti v Evropě. V roce 2022 má být v tomto závodě vybudován nejmodernější závod na výrobu katodových materiálů. Závod bude zpočátku využívat energii z vysoce účinné kogenerační jednotky (vlevo) a v budoucnu bude využívat také energii z obnovitelných zdrojů. Zdroj: BASF
Podle oborových zástupců je potenciál kombinované výroby elektřiny a tepla přesto nadále vysoký. „Potenciál využití kogenerace je stále velký a čím dál více se ukazuje, že kogenerace je díky flexibilitě provozu v energetickém mixu skutečně nezastupitelná,“ řekl předseda spolku COGEN Czech Lukáš Dobeš.
V minulých aukcích uspěly desítky projektů. Mezi nimi například modernizace teplárny skupiny EPH Daniela Křetínského v Opatovicích a v Komořanech, dále připravovaný paroplynový zdroj polostátního ČEZ v Mělníku nebo nový zdroj teplárny v Ostravě-Třebovicích firmy Veolia Energie. Podporu získaly například také malé vodní elektrárny či větrná elektrárna.
Plynárenská infrastruktura bývá na první pohled neviditelná – skryté trubky pod zemí, kilometry potrubí, tisíce zařízení a objektů. Přesto jde o jeden z nejdůležitějších systémů, na kterém stojí energetická bezpečnost České republiky. Aby všechno fungovalo přesně, bezpečně a bez přerušení, potřebuje provozovatel přepravní plynárenské soustavy, společnost NET4GAS, nejen spolehlivé technologie v terénu, ale také perfektní přehled o tom, kde se každý prvek nachází, v jakém je stavu a jak spolu jednotlivé části souvisí.
Tímto digitálním nástrojem plynárenské soustavy je Geografický informační systém (GIS) – nástroj, který se stal ve společnosti NET4GAS klíčovým pilířem moderní správy soustavy, prostorové analýzy, bezpečnostního řízení i příprav projektů, jako je transformace plynovodů na přepravu vodíku nebo budoucí případná CO₂ infrastruktura.
GIS propojuje obrovské množství dat, technologie v terénu, analytické systémy i lidi v celé organizaci – a díky tomu umožňuje provozovat jednu z nejzásadnějších energetických sítí v zemi s vysokou přesností, efektivitou a vizí do budoucna.
GIS jako centrální platforma pro správu infrastruktury
Geografický informační systém ve společnosti NET4GAS tvoří digitální základnu pro evidenci, správu i analýzu celé plynárenské infrastruktury. Není to jen software – je to centrální platforma, která spojuje geografická data s klíčovými podnikovými systémy, jako jsou PIMS (Pipeline Integrity Management System), SAP PM, V3S (systém pro vydání Vyjádření vlastníka technické infrastruktury), DIP (Dokumentace investičních projektů) či DMS. Díky této úrovni integrace se GIS stává nástrojem, který podporuje provozní rozhodování, zvyšuje bezpečnost a výrazně usnadňuje plánování rozvoje infrastruktury. Umožňuje rychle spojit technický stav zařízení s jeho přesnou lokalizací a souvislostmi v území, což je klíčové například při opravách, haváriích nebo přípravě investic.
Rozhraní GIS. Zdroj: NET4GAS
Datový model a data: Digitální model plynárenské soustavy
Základem funkčního GIS je robustní datový model. V NET4GAS přesně definuje, jaká data se evidují, jak se ukládají a jak spolu souvisejí. GIS tak obsahuje kompletní digitální obraz – digitální model – celé přepravní soustavy. Díky tomu je možné chápat infrastrukturu nejen jako potrubí, ale jako propojený systém tisíců prvků, jejichž technické a prostorové vlastnosti spolu vzájemně souvisejí.
Tvoří jej především dvě skupiny dat:
Geodetická data – přesně zaměřené trasy plynovodů, technologických objektů, kabelů, prvků protikorozní ochrany či elektropřípojek. Jde o informace o tom, kde přesně se jednotlivé prvky nacházejí a jak jsou umístěny v terénu.
Technologická 2D schémata jednotlivých objektů – logické zobrazení vztahů mezi prvky uvnitř potrubních dvorů a dalších zařízení. Nezobrazují polohu v terénu, ale ukazují, jak systém uvnitř objektu funguje a jak jsou prvky propojené.
Stručně řečeno – GIS NET4GAS uchovává kompletní prostorovou, technickou i dokumentační podobu celé infrastruktury. Díky tomu mohou pracovníci rychle porozumět souvislostem a lépe vyhodnocovat dopady jakékoliv změny.
Díky propojení s digitálním archivem lze jednoduše zobrazit archivní i aktuální dokumentaci. V praxi to znamená rychlejší orientaci v terénu, efektivnější opravy a vyšší bezpečnost provozu – například v situaci, kdy je potřeba okamžitě ověřit parametry konkrétní armatury nebo doprovodné infrastruktury.
Mobilní sběr dat: Když technik stojí přímo u potrubí
Kvalitní data vznikají především v terénu – tam, kde se infrastruktura skutečně nachází. Mobilní pracovníci NET4GAS proto využívají satelitní přijímače s centimetrovou přesností a pracují s tablety či chytrými telefony vybavenými mobilním klientem GIS. Přesné měření a přímé zadávání dat přímo na místě výrazně snižuje riziko chyb i čas potřebný na jejich zpracování.
Představme si technika, který stojí u části potrubí, provádí kontrolu a v reálném čase aktualizuje data. Jakmile údaje uloží, objeví se okamžitě v GIS a jsou dostupné projektantům i dalším týmům. Digitální model infrastruktury se tak obnovuje prakticky nepřetržitě.
Takový přístup přináší několik zásadních výhod:
data jsou vždy přesná a aktuální,
při havarijních situacích je reakce mnohem rychlejší,
informace jsou okamžitě sdílené napříč týmy,
technologie efektivně doplňuje zkušenosti terénních pracovníků.
Mobilní GIS tak propojuje fyzický svět infrastruktury s jejím digitálním obrazem a umožňuje přesnější a rychlejší rozhodování.
Zobrazení dat v GIS. Zdroj: NET4GAS
Mapové aplikace a externí zdroje: Informace tam, kde jsou potřeba
GIS specialisté zajišťují zpracování, validaci a aktualizaci prostorových dat, která jsou následně zpřístupněna zaměstnancům prostřednictvím moderního mapového portálu – dostupného jak na počítači, tak na mobilním zařízení. Díky tomu mají pracovníci údržby, projektanti i dispečeři přístup ke stejným informacím, jen v jiném kontextu.
Mapové aplikace jsou navrženy modulárně, podle potřeb jednotlivých útvarů. Aplikace pro měření kvality plynu tedy vypadá jinak než aplikace pro správu telekomunikační infrastruktury nebo monitoring leteckých přeletů nad plynovody. Uživatelé v nich mohou sledovat plánované stavební záměry, rychle vyhledat objekt, ověřit technické parametry nebo koordinovat práce v terénu. To výrazně zjednodušuje komunikaci a snižuje riziko nedorozumění.
Vedle interních dat využívá NET4GAS i externí geoprostorové a geodatové služby, které poskytují informace o záměrech jiných subjektů, ochraně přírody, geologických podmínkách či povodňových územích. V jediném mapovém prostředí je tak možné rychle zjistit, kde se plánují nové stavby, zda se jedná o chráněné území nebo jaké limity se týkají konkrétní lokality. V praxi to znamená například to, že systém včas upozorní na možný střet stavebního záměru s ochranným pásmem plynovodu – ještě dříve, než dojde k zásahu do terénu.
Inovace technologií: Drony a 3D skeny mění způsob, jak infrastrukturu vidíme
NET4GAS postupně rozšiřuje GIS o moderní technologie, které zásadně mění způsob, jakým lze infrastrukturu dokumentovat a analyzovat. To, co dříve vyžadovalo náročná geodetická měření, je dnes možné provést během několika minut díky fotogrammetrii nebo laserovému skenování.
Dronové snímkování umožňuje pořizovat detailní obrazová data technologických objektů, která lze následně převést do přesných 3D modelů. Tyto modely slouží jako vizuálně věrná dokumentace využitelná při údržbě, technickém plánování nebo projekčních pracích. Zvyšují bezpečnost práce, protože pracovníci nemusí vstupovat do rizikových lokalit, a zároveň zrychlují celý proces sběru dat.
Podobně 3D laserové skenování dokáže zachytit konstrukční detaily s milimetrovou přesností. Výsledné digitální modely pomáhají při kontrole zhotovitelů, plánování rekonstrukcí nebo při přípravě investičních projektů. Minimalizují riziko kolizí, zpřesňují projektovou dokumentaci a umožňují simulovat budoucí zásahy v prostoru.
Pro NET4GAS jde o výrazný posun vpřed – rychlejší práci, vyšší bezpečnost, přesnější data a možnost vytvářet realistické 3D digitální modely technologických objektů.
Strategické projekty: Vodík, evropské koridory a CO₂ infrastruktura
Energetický svět se dynamicky mění a GIS je klíčovým nástrojem při přípravě projektů, které budou určovat budoucnost české energetiky.
H2Readiness – příprava sítě na vodík
GIS umožňuje posoudit, které části infrastruktury mohou být upraveny pro přepravu čistého vodíku, vyhodnotit technické a provozní parametry a identifikovat územní či environmentální omezení. Projektovým týmům poskytuje přesná data i analýzy nezbytné pro plánování transformace.
Evropské vodíkové koridory SEEHyC (South-East European Hydrogen Corridor) a CEHC (Central European Hydrogen Corridor)
Tyto projekty mají propojit Českou republiku s evropskou vodíkovou sítí. GIS zde pomáhá s územními analýzami, plánováním tras, posuzováním dopadů na krajinu a zajištěním souladu s legislativou i územními plány. Díky tomu je možné navrhovat trasy, které budou technicky proveditelné, bezpečné a kompatibilní s evropskou infrastrukturou.
CCS a CO₂ infrastruktura
V oblasti možné budoucí přepravy CO₂ by mohl GIS umožňovat analýzu možností využití stávajících plynovodů, navrhovat nové trasy, hodnotit environmentální limity a modelovat dopady na území.
Jihovýchodní evropský vodíkový koridor. Zdroj: NET4GAS
Opatření ke snížení cen energií pro domácnosti a průmysl či výstavba nových zdrojů včetně urychleného zavedení kapacitních mechanismů patří mezi hlavní priority, na nichž se při dnešním jednání shodli zástupci největších tuzemských energetických firem s pravděpodobným budoucím ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem (ANO). ČTK to sdělil Svaz energetiky ČR (SEČR). Havlíček podle svazu při jednání potvrdil například úmysl nové vlády přesunout veškeré poplatky podporovaných zdrojů energie (POZE) na stát či pokračovat v investicích do nových jaderných i obnovitelných zdrojů nebo modernizace sítí.
Svaz sdružuje klíčové subjekty tuzemské energetiky z elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství a dalších odvětví. V současné době má více než 60 členů s více než 100.000 zaměstnanci, včetně největších výrobců, distributorů a dodavatelů energií v ČR.
„Je dobrou zprávou, že jsme nalezli shodu mezi řadou priorit SEČR a programovým prohlášením vlády v klíčových energetických otázkách pro zajištění bezpečných a stabilních dodávek energie. Úspěšná energetická transformace je předpokladem i úspěchu české ekonomiky jako celku,“ řekl předseda představenstva SEČR a šéf energetické společnosti ČEZ Daniel Beneš.
Stožár Dunaj provozovatele přenosové soustavy, společnosti ČEPS. Zdroj: ČEPS
Havlíček při jednání zopakoval energetické priority nastupující vlády, mezi něž má patřit cenová dostupnost energií, zajištění energetické bezpečnosti, modernizace infrastruktury, podpora nízkoemisních zdrojů a nových technologií či rozvoj investičního prostředí a technického vzdělávání. Společným cílem bude podle svazu také vytvoření předvídatelného regulačního rámce, zjednodušení a výrazné zrychlení povolovacích procesů a snížení byrokracie.
„Diskutovalo se také o výstavbě nových zdrojů včetně urychleného zavedení kapacitních mechanismů pro nové zdroje. Máme společný zájem na funkčním nastavení spolupráce v energetice mezi státem a SEČR, například v rámci komise pro strategii v oblasti energetiky a klimatu, a také na prosazování úprav evropských pravidel,“ uvedl Havlíček.
Výkonný ředitel SEČR Josef Kotrba doplnil, že českou energetiku čekají obří investice, které vyžadují stabilní proinvestiční prostředí. „Jsou před námi ale také úkoly v podobě legislativních úprav nebo prosazování návrhů revize evropských pravidel tak, aby byly plně v souladu se zájmy České republiky. Jako příklad lze uvést prosazení požadavku na prodloužení taxonomické přípustnosti jaderných a plynových zdrojů,“ dodal.
Skupina producentů ropy OPEC+ schválila nový mechanismus hodnocení maximální produkční kapacity členských zemí. Od roku 2026 budou všechny členské státy každý rok podstupovat nezávislý audit, který nastaví férové těžební kvóty podle jejich skutečné kapacity. Členové věří, že nový přístup odstraní dlouhodobý rozpor mezi teoretickými limity a skutečnými možnostmi těžby a posílí důvěru investorů i celého ropného trhu v budoucí dohody.
Nový systém počítá i s pravidelnou aktualizací dat. Po úvodním auditu v roce 2026 budou státy vždy na začátku roku předkládat aktuální data o kapacitě. OPEC+ pak v březnu údaje vyhodnotí a upraví kvóty pro další období. Tím bude moct lépe reagovat na situaci, kdy má většina producentů jen minimální volnou kapacitu a navýšení těžby často trvá měsíce.
Motivace změny: rostoucí rozpory uvnitř OPEC+
V posledních letech se rozdíly mezi kvótami a skutečnou produkcí dál prohlubovaly. Podle dat S&P Global Platts v říjnu 2025 těžilo 12 zemí méně, než jim umožňovaly jejich limity. Rusko zaostávalo o 101 tisíc barelů denně, zatímco jiné státy, například Kazachstán, své kvóty překračovaly.
Napětí rostlo i kolem požadavků na těžební limity. Řada afrických producentů kvůli úbytku kapacit a slabým investicím nedokázala své cíle plnit. Naproti tomu třeba Spojené arabské emiráty do rozvoje těžby výrazně investovaly a žádaly vyšší kvóty. Spory podle OPEC+ vedly i k odchodu Angoly v roce 2024. Organizace věří, že nový auditní systém těmto konfliktům předejde.
Audity povedou nezávislí poradci. OPEC+ oslovil například americkou firmu DeGolyer and MacNaughton, která má posoudit kapacity devatenácti členů. Zbývající tři země, Rusko, Írán a Venezuela, americké auditory kvůli sankcím odmítly, a proto pro ně organizace vybere nejspíš auditora z Indie, případně tyto země použijí vlastní data. Podle vedení OPEC+ jde o nutnou flexibilitu, která umožnila uzavřít dohodu.
Saúdský ministr energetiky Abdulaziz bin Salman označil rozhodnutí o auditu za „jeden z nejúspěšnějších dnů své kariéry“ a věří, že nový mechanismus pomůže stabilizovat trhy a odměnit země, které investují do růstu kapacit.
Druhý blok jaderné elektrárny Doel v belgickém Vlámsku byl po 50 letech provozu definitivně odpojen od sítě. Stalo se tomu tak poté, co v září tohoto roku Belgie odstavila první blok jaderné elektrárny Tihange. Ukončení výroby elektřiny v rámci tohoto reaktoru bylo plánováno na základě vnitrostátní politiky postupného odklonu od jaderné energie. Doel 2 je pátým belgickým reaktorem, který bude uzavřen, po Doel 3, Tihange 2, Doel 1 a Tihange 1.
Odstavení tlakovodního reaktoru o výkonu 445 MWe bylo provedeno pod dohledem belgické Federální agentury pro jadernou kontrolu. Před započetím samotné demontáže reaktoru bude nejdříve odstraněno palivo z reaktoru a následně ochlazeno v skladovacím bazénu, aby mohlo být přepraveno do dočasného skladu.
Belgický federální zákon ze dne 31. ledna 2003 vyžadoval postupné odstavení všech sedmi jaderných reaktorů v zemi. V souladu s touto politikou měly být reaktory Doel 1 a 2 původně vyřazeny z provozu v roce 2015, kdy uplynulo 40 let od jejich uvedení do provozu.
V letech 2013 a 2015 byl však zákon novelizován tak, aby reaktory Doel 1 a 2 mohly zůstat v provozu dalších 10 let. Reaktor Doel 1 byl vyřazen z provozu v únoru tohoto roku. Reaktor Doel 3 byl uzavřen v září 2022 a reaktor Tihange 2 na konci ledna 2023. Reaktor Tihange 1 byl odpojen od sítě 30. září tohoto roku.
Belgie přehodnocuje postoj k jádru
Poslední dva belgické reaktory – Doel 4 a Tihange 3 – měly být uzavřeny také minulý měsíc. Po vypuknutí konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou v únoru 2022 nicméně vláda a společnost Electrabel zahájily jednání o proveditelnosti a podmínkách provozu reaktorů po dobu dalších deseti let, do roku 2035, a v prosinci bylo dosaženo konečné dohody s vyváženým rozložením rizik.
Pro pokračování provozu reaktorů Doel 4 a Tihange 3 musela společnost Electrabel předložit rozsáhlou dokumentaci LTO (Long Term Operation) obsahující bezpečnostní studie a akční plán pro další zvýšení bezpečnosti nejmladších reaktorů. Tato dokumentace byla předložena v prosinci 2024 pro oba reaktory.
Reaktor Tihange 3 byl 5. dubna odpojen od sítě kvůli rozsáhlé inspekci a údržbě s cílem zajistit bezpečný dlouhodobý provoz reaktoru. Po důkladné analýze Federální agentura pro jadernou kontrolu (FANC) a její technická dceřiná společnost Bel V stanovily, že reaktor splňuje podmínky pro bezpečný restart, a reaktor o výkonu 1020 MWe byl 10. července znovu uveden do provozu. Reaktor Doel 4 byl odstaven 30. června z důvodu generální opravy a znovu spuštěn 8. října.
V květnu tohoto roku belgický federální parlament velkou většinou hlasů zrušil zákon z roku 2003, který stanovil postupné ukončení jaderné energetiky a zákaz výstavby nových jaderných elektráren. Federální agentura pro jadernou kontrolu vyzvala k vyjasnění v průběhu tohoto legislativního období ohledně možného prodloužení provozu Doel 4 a Tihange 3 po roce 2035.
Maďarsko přijme právní kroky kvůli plánu EU na ukončení dovozu plynu z Ruska, uvedl dnes jeho ministr zahraničních věcí Péter Szijjártó podle agentury Reuters. Šéf maďarské diplomacie zmínil, že přidat se má i Slovensko, premiér Robert Fico ale uvedl, že v této věci zatím nerozhodl. Noční dohodu členských zemí sdružených v Radě EU a zástupců europarlamentu na podobě plánu musí obě instituce ještě formálně potvrdit.
„Pro Maďarsko je nemožné přijmout a zavést rozhodnutí EU o ukončení dodávek energie z Ruska,“ uvedl Szijjártó v Bruselu, kde se účastní ministerského jednání NATO.
Věc podle něj ohrožuje energetickou bezpečnost země. Maďarsko chce společně se Slovenskem podniknout právní kroky u Soudního dvoru Evropské unie, jakmile bude text dokončen, doplnil ministr.
Slovenský premiér Fico uvedl, že zatím není jasné, zda se Slovensko připojí k maďarským krokům, jeho vládní strana Směr-sociální demokracie (Směr-SD) ale takový postup podporuje. Stát má navíc podle něj dostatečný základ pro to, aby o žalobě uvažoval.
„Považujeme toto rozhodnutí za škodlivé pro Slovensko a celou EU,“ zdůraznil Fico.
Vláda chce podle něj prozkoumat také na to, do jaké míry splnila unie závazky, které Slovensku dala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v dopise zaslaném před schválením 18. balíčku sankcí.
Odcházející český ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) dnes novinářům sdělil, že považuje za správné, aby zákaz dovozu ruského plynu platil striktně pro celou EU. „Česká republika má splněno, ta opatření jsme už udělali v průběhu posledních dvou let,“ uvedl.
EU chce postupně ukončit dovoz ruské ropy a plynu ve snaze připravit Kreml o příjmy, které využívá k financování války na Ukrajině, na což upozornil i Jurečka. Chce také, aby členské státy EU získaly nezávislost na dovozu energie z Ruska a byly tím méně náchylné pro vydírání. Nová pravidla doplňují stávající sankce o omezení dovozu plynu.
Nařízení zavádí postupný a právně závazný zákaz dovozu jak zkapalněného zemního plynu (LNG), tak dovozu potrubního plynu z Ruska. Plný zákaz dovozu LNG začne platit od 1. ledna 2027 a zákaz dovozu plynovody nejpozději od 1. listopadu 2027.
Skončilo jednání mezi Spojenými státy americkými a Saúdskou Arábií o spolupráci v oblasti civilní jaderné energie. Ta má umožnit americkým firmám zapojit se do tamního jaderného programu. Navzdory dlouhotrvajícímu zájmu Saudů a historii vyjednávání těchto zemí se stále nepodařilo odstranit hlavní překážku spojenou s nešířením jaderných zbraní.
Americký ministr pro energetiku Chris Wright a jeho saúdský protějšek, princ Abdulaziz bin Salman Al Saud, podepsali Společné prohlášení o dokončení jednání o civilní jaderné spolupráci. Současně s tím se země domluvily na prohloubení spolupráce v dalších oblastech. Jedná se například o strategické minerály a zpřístupnění amerických technologií souvisejících s umělou inteligencí.
Podle sdělení z Bílého domu prohlášení vytváří „právní základ pro desetiletí trvající partnerství v oblasti jaderné energie“.
„Společně, s bilaterálními dohodami o zajištění bezpečnosti, chceme rozvíjet naše partnerství, přinést americkou jadernou technologii do Saúdské Arábie a zachovat pevný závazek k nešíření jaderných zbraní,“prohlásil Chris Wright.
Dohoda o nešíření zbraní jako brzda spolupráce
Článek 123 Zákona o jaderné energii upravuje, za jakých podmínek lze do zahraničí vyvážet americké civilní jaderné technologie, zařízení a materiály. Uzavření dohody o mírové jaderné spolupráci obsahující závazky o nešíření jaderných zbraní je nezbytnou podmínkou pro významný export. Podléhá ale vyjádření Kongresu. Mluvčí amerického ministerstva pro energetiku serveru Bloomberg potvrdil, že tato formální dohoda zatím nebyla podepsána.
Již v roce 2008 obě země podepsaly memorandum o porozumění, v němž vyjádřily záměr spolupracovat na různých jaderných projektech v oblasti medicíny, průmyslu a výroby elektřiny. V následujících letech probíhala jednání o dvoustranné dohodě o civilní jaderné energii, ale pokrok brzdily právě spory o podmínky nešíření zbraní. Zejména pak požadavek USA, aby Saúdská Arábie uzavřela Dodatečný protokol s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE), který umožní rozšířenou kontrolu civilních jaderných zařízení, a přijala omezení obohacování a přepracování uranu.
Saúdský civilní jaderný program
V roce 2011 informovala agentura Reuters o skutečnosti, že království plánuje do roku 2030 vybudovat 16 jaderných reaktorů. O čtyři roky později pak oznámila úpravu harmonogramu, podle níž by dosažení instalovaného výkonu 17 GW mělo nastat až v roce 2040. Podle serveru World Nuclear News byla v roce 2017 výzva k podání nabídek na realizaci výstavby snížena na 2,9 GW. Při té příležitosti byly osloveny společnosti z Číny, Francie, Jižní Koreje a Ruska. Paralelně s tím země uzavřela v průběhu let dohody o spolupráci pro možnou výstavbu malých a středních modulárních reaktorů s Jižní Koreou, Čínou a Ruskem.
Dostupnost jaderného paliva a možnosti jeho získávání hrají při plánování programu klíčovou roli. Společnost Nucnet sdílela odhad, že by Saúdská Arábie mohla vytěžit přes 90 000 tun uranu ze tří hlavních ložisek v zemi. Zdroj uvádí toto množství jako dostačující nejen pro zajištění paliva pro jaderné elektrárny, které chce vybudovat, ale i pro vývoz. Při průzkumu a využití uranu pro jadernou energii spolupracovala s čínskými geology a MAAE, navzdory omezenému přístupu inspektorů k zařízením a údajům, jak uvedla agentura Bloomberg.
Konečně příležitost pro Westinghouse ?
Zájem o realizaci jaderných projektů v Saúdské Arábii má již řadu let společnost Westinghouse Electric Co. Ta platí za jedničku mezi americkými firmami v rámci odvětví jaderné energetiky. Svůj záměr projevila v roce 2013 po oznámení plánů na výstavbu jaderných elektráren ze strany Saudů. Za účelem získání zakázky se spojila s Toshiba Corporation a Exelon Nuclear Partners (ENP). Toshiba byla v té době její mateřskou společností původem z Japonska a ENP vlastnil největší provozovatel jaderných elektráren v USA. Společně nabízely dodání technologie AP1000 nebo reaktorů z řady ABWR.
„Tato společná iniciativa, spojující osvědčené technologie Toshiby a Westinghouse a provozní know-how Exelonu, nám umožňuje vypracovat nabídky pro Saúdskou Arábii s nejmodernějšími a nejbezpečnějšími jadernými technologiemi na světě,“ deklaroval v tiskové zprávě Yasushi Igarashi, výkonný viceprezident Toshiby.
Tato spolupráce tří společností ovšem nikam nevedla. Následovaly roky restrukturalizace vlastnické základny po ohlášení bankrotu společnosti Westinghouse. Nejprve v roce 2018, kdy se výrazně ztrátového podniku ujala společnost Brookfield. Další změna z hlediska vlastnické struktury nastala v roce 2022. Od té doby je z 51 % vlastněná společností Brookfield a ze zbylých 49 % společností Cameco. V obou případech se jedná o firmy s kanadským původem.
Z tendru na výstavbu 2,9 GW byla podle serveru Energy Intelligence v roce 2022 společnost Westinghouse vyřazena. Oficiálně ale nedošlo ze strany Saúdské Arábie k jejímu vyloučení ani k oznámení vítězného dodavatele.
Spolu s oživením diplomatických jednání mezi zeměmi tak ožívá i šance Westinghousu na zapojení se do saúdského jaderného programu. Bez podepsané dohody o nešíření jaderných zbraní však zůstává jen hypotetickou.
Ukrajina v ruské Tambovské oblasti v pondělí zasáhla ropovod Družba, uvedl podle několika ukrajinských médií zdroj z ukrajinské vojenské tajné služby HUR. Podle agentury Reuters jde letos o pátý útok na toto potrubí, kterým teče ruská ropa na Slovensko a do Maďarska. Slovenský přepravce ropy Transpetrol neeviduje žádné výpadky dodávek.
Podle deníku Ukrajinska pravda se útok na ropovod odehrál 1. prosince nedaleko obce Kazinskije Vyselki v Tambovské oblasti jižně od Moskvy. Podle zdroje z HUR byla k odpálení použita výbušnina s dálkovou aktivací a s přídavkem hořlavých směsí, což mělo zajistit intenzivnější explozi.
Ukrajinska pravda rovněž zveřejnila video, které má výbuch na ropovodu zobrazovat. Podle listu místní obyvatelé na sociálních sítích zveřejňovali vlastní snímky exploze a uváděli, že ji doprovázely jasné záblesky.
Dodávky ropy, ropovod. Zdroj: Unsplash
Ropu z Družby stále odebírá Slovensko a Maďarsko a jejich vlády dříve reagovaly negativně na přerušení dodávek způsobené ukrajinskými útoky. V tuto chvíli není zřejmé zda a jak pondělní útok dodávky narušil. Kyjev také loni v létě zastavil tranzit ruské ropy přes své území.
Slovenský přepravce ropy Transpetrol uvedl, že neeviduje žádné výpadky dodávek ropovodem Družba. „Situace momentálně nemá žádný vliv na tranzit ropy na slovenském území a Transpetrol řídí přepravu ropy pro svého zákazníka v souladu s jeho požadavky,“ sdělil agentuře Reuters Transpetrol, který přepravuje ropu do jediné slovenské rafinerie Slovnaft.
Ukrajina, která se brání rozsáhlé ruské vojenské agresi už čtvrtým rokem, se snaží zničit infrastrukturu, kterou pokládá za klíčovou pro vojenské snahy Moskvy. Cílem jejích útoků se tak stávají ruské elektrárny, plynovody i ropovody.
Češi požadují, aby stát byl energeticky soběstačný, závislost na dovozu energií by podle většiny z nich zvyšovala riziko růstu cen i nestability dodávek. Za optimální v energetickém mixu přitom považují kombinaci jádra a obnovitelných zdrojů, naopak podpora produkce z uhlí nebo plynu slábne. Vyplývá to z průzkumu agentury Ipsos pro energetickou společnost ČEZ.
Na nutnosti soběstačnosti země při výrobě elektřiny se podle průzkumu, kterého se zúčastnilo 500 respondentů, shodlo 93 procent dotázaných. „Požadavek energetické soběstačnosti je v České republice dlouhodobě velmi silný, a to napříč všemi socio-demografickými skupinami. Názor ještě posílil v období po začátku války na Ukrajině a během následné energetické krize,“ řekl konzultant Ipsos pro výzkumy z oblasti energetiky Michal Straka.
Nezastupitelnou roli v otázce energetické soběstačnosti přitom podle většiny lidí hrají jaderné elektrárny. Jako hlavní zdroj energie je podle průzkumu preferovala více než polovina respondentů. Obnovitelné zdroje pak upřednostňovalo 36 procent z nich. Jako optimální přitom většina obyvatel považuje kombinaci obou zdrojů. Naopak plyn či uhlí má podle průzkumu podporu pouze v jednotkách procent.
Češi tak požadavkem na energetickou soběstačnost odmítají případnou závislost tuzemské energetiky na dovozu elektřiny. Podle 65 procent respondentů by především vedla k vyšším cenám, část lidí se v toto souvislosti obává také nestabilních dodávek. Více než čtvrtina dotázaných by pak závislost na dovozu vnímala jako bezpečnostní riziko.
Jaderná elektrárna Temelín. Zdroj: Flickr / centralniak / CC BY 2.0
Postoj české veřejnosti k jaderné energetice je dlouhodobě pozitivní. „Rozvoj jaderné energetiky aktuálně podporuje 77 procent dospělé populace, což představuje růst oproti minulým rokům. Zájem o téma posiluje také jeho medializace, mimo jiné v souvislosti s dostavbou jaderné elektrárny Dukovany i dalšími tématy,“ podotkl Straka.
Hlavními důvody podpory jaderné energetiky jsou podle dotázaných zejména očekávané ekonomické úspory, ekologičnost a také posílení energetické soběstačnosti. Jako hlavní důvody proti rozvoji jaderné energetiky část veřejnosti nejčastěji uvádí obavy z bezpečnostních rizik, nakládání s radioaktivním odpadem a vysoké náklady na výstavbu a provoz jaderných elektráren.
Jaderná energetika by se spolu s obnovitelnými zdroji měla v budoucnu stát hlavními zdroji tuzemského energetického mixu. Stát v současnosti počítá s výstavbou dvou nových reaktorů v Dukovanech, které má postavit korejská společnost KHNP. První z nových reaktorů by měl být hotový v roce 2036. Náklady při aktuálně preferované výstavbě dvou reaktorů jsou při současných cenách 407 miliard korun. Kromě toho ovšem bude stát vyjednávat i o opci na další dva bloky v Temelíně. Vedle klasických bloků by v Česku měly v příští dekádě vzniknout i modulární reaktory.
Rafinerie v srbském Pančevu v úterý oznámila, že kvůli nedostatku surové ropy přerušuje provoz. Její provozovatel, společnost NIS většinově vlastněná ruskými subjekty, se ocitl pod americkými sankcemi uvalenými kvůli ruské invazi na Ukrajinu. Firma o tom informovala v tiskovém sdělení.
„V Rafinerii ropy Pančevo dnes začíná odstávka provozních zařízení z důvodu nedostatku surové ropy pro zpracování, který vznikl jako důsledek sankcí uvalených Ministerstvem financí USA na společnost NIS,“ uvedla v úterý večer společnost NIS.
Dodala, že srbský trh bude nadále zásobovat ropnými produkty ze svých zásob.
Srbský prezident Aleksandar Vučić v úterý připustil, že se Spojenými státy se nepodařilo vyjednat výjimku z amerických sankcí vůči NIS. Srbská vláda podle něj přechodně umožní platby firmě NIS, čímž se ale vystavuje hrozbě sekundárních amerických sankcí.
Minulý týden dal Vučić ruským společnostem Gazprom a Gazprom Něfť, které v NIS drží nadpoloviční podíl, lhůtu do 15. ledna, aby našly kupce pro své podíly. Pokud kupce nenajdou, Srbsku podle něj zbývá možnost ruský podíl převzít a následně prodat třetí straně.
Moskva dříve možnost zestátnění ruského podílu v podniku odmítla. V polovině listopadu však srbská ministryně Dubravka Djedovičová Handanovičová uvedla, že ruská strana je připravena „přenechat kontrolu a vliv“ v podniku třetí straně.
Srbsko v roce 2008 prodalo 51 procent ve firmě NIS ruské firmě Gazprom, a to za 400 milionů eur (9,7 miliardy Kč), což bylo podle kritiků hluboko pod skutečnou cenou tohoto podniku. NIS je v Srbsku jediným podnikem na zpracování ropy, má kolem 13.000 zaměstnanců. Od letošního února vlastní ruská firma ovládaná Gazpromem v NIS 11,3 procenta, Gazprom Něfť pak 44,9 procenta. Podíl srbského státu činí méně než 30 procent. Kapacita rafinerie v Pančevu je 4,8 milionu tun ročně.
Spojené státy uvalily sankce na NIS letos v lednu, v říjnu po několika výjimkách začaly sankce vůči společnosti uplatňovat. Kvůli hrozbě sekundárních amerických sankcí pak přestal firmě NIS dodávat ropu provozovatel chorvatské přepravní soustavy, společnost JANAF.
Dění kolem NIS a možného zestátnění ruského podílu vystavuje zkoušce Vučičovu zahraniční politiku, která usiluje o dobré vztahy s Moskvou a Západem zároveň. Srbsko s Ruskem spolupracuje v řadě oblastí a nepřipojilo se k protiruským sankcím, které Západ uvalil na Rusko za jeho invazi na Ukrajinu. Současně Vučičovo Srbsko deklaruje cíl vstoupit do Evropské unie.
Dodávky zemního plynu z Ruska do EU skrz plynovody nadále pokračují, přičemž v listopadu byly srovnatelné s objemy z října. Po ukončení tranzitu přes Ukrajinu na začátku roku je poslední trasou, kudy do EU proudí ruský plyn, plynovod TurkStream přivádějící plyn skrz Turecko do Bulharska a dále. Rusko do Evropy dále dodává další plyn ve zkapalněné podobě (LNG), nicméně v obou případech se EU plánuje v blízké budoucnosti dodávek zbavit.
S postupným náběhem zimní poptávky po plynu v období topné sezóny jsou dodávky plynu skrz plynovody jedním ze zásadních parametrů pro ceny na evropských trzích. Po postupném propadu toků z Ruska, které bylo před zahájením války na Ukrajině majoritním dodavatelem plynu do Evropy, však rovněž roste podíl a význam dodávek zkapalněného zemního plynu (LNG).
V případě Ruska je nyní již jedinou aktivní plynovodní trasou do EU spojení skrz Turecko a navazující plynovod do Bulharska. Touto trasou podle agentury Reuters teklo v průběhu listopadu v průměru 54,3 milionu metrů krychlových plynu denně, tedy objem srovnatelný s předchozím měsícem.
Od začátku letošního roku tak do Evropy přiteklo skrz TurkStream 16,3 miliardy metrů krychlových plynu. Oproti loňskému roku tak toky skrz tuto trasu vzrostly zhruba o jednu miliardu kubíků. Celkové dodávky ruského plynu skrz plynovody nicméně meziročně klesly, kdy Gazprom v období od ledna do listopadu do EU dodal bezmála 30 miliard kubíků. Důvodem letošního propadu bylo zastavení tranzitu plynu přes Ukrajinu.
Společnost Gazprom, která od roku 2023 přestala zveřejňovat vlastní měsíční statistiky, na dotazy agentury Reuters nereagovala. Při udržení současného tempa dodávek by podle agentury Reuters mohl celkový objem dodaného plynu z Ruska skrz plynovody dosáhnout 18 miliard kubíků. Historicky nejvyšší objemy Gazprom dodával do Evropy v letech 2018 a 2019, kdy dodávky dosahovaly 175 až 180 miliard kubíků, tedy desetinásobku letošních hodnot.
Rada Evropské unie, která zastupuje členské státy, se dohodla s Evropským parlamentem na ukončení dovozu plynu z Ruska do podzimu 2027. Rada to oznámila v dnešním prohlášení. Dohoda musí být ještě formálně potvrzena Evropským parlamentem a členskými státy Rady EU.
Toto opatření „přispěje k ukončení jakékoliv závislosti na ruském plynu a posílí energetickou bezpečnost EU“, uvádí se v prohlášení.
„Je to začátek nové éry. Éry úplné energetické nezávislosti Evropské unie na Rusku,“ řekla dnes ráno novinářům předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Připomněla také, že EU už významně omezila dovozy energie z Ruska. Na začátku ruské invaze na Ukrajinu platily měsíčně evropské státy až 12 miliard eur (přibližně 290 miliard Kč) za ruské energie, nyní je to přibližně 1,5 miliardy eur (36 miliard Kč) a cílem je podle ní je srazit tyto výdaje na nulu.
Komisař pro energetiku Dan Jörgensen dnešek označil za dobrý den pro Evropu a velmi špatný den pro Rusko. Ruský prezident Vladimir Putin podle něj zneužil energie jako zbraň proti Evropě. Jörgensen doplnil, že na začátku příštího roku plánuje EK předložit také legislativní návrh na ukončení dovozu ruské ropy.
EU chce postupně ukončit dovoz ruské ropy a plynu ve snaze připravit Kreml o příjmy, které využívá k financování války na Ukrajině. Chce také, aby členské státy EU získaly nezávislost na dovozu energie z Ruska a byly tím méně náchylné pro vydírání. Nová pravidla doplňují stávající sankce o omezení dovozu plynu.
Nařízení zavádí postupný a právně závazný zákaz dovozu jak zkapalněného zemního plynu (LNG), tak dovozu potrubního plynu z Ruska. Plný zákaz dovozu LNG začne platit od 1. ledna a zákaz dovozu plynovody nejpozději od 1. listopadu 2027.
Proti novému nařízení se stavěly Maďarsko a Slovensko, které stále odebírají ruský plyn i ropu. Při jednání ministrů energetiky EU na konci října ale jejich zástupce ostatní země přehlasovaly. Budapešť a Bratislava kvůli sporům s EU o dovoz ruských energetických surovin už vícekrát blokovaly plány na podporu Ukrajiny v její obraně proti ruské agresi, připomíná agentura DPA. Podotýká, že na rozdíl od protiruských sankcí, které členské státy musí schvalovat jednomyslně a obnovovat každého půl roku, mají nová právní opatření platit trvale.
Dohoda obsahuje i bezpečnostní pojistku pro případ, že by zásobování plynem v jedné nebo více členských zemích mělo být ohrožené. V takových podmínkách by mohla Evropská komise těmto státům povolit, aby surovinu v Rusku nakoupily. Časově omezené dodávky ruského plynu by byly možné jen tehdy, pokud by nějaká země vyhlásila stav nouze.
Podle analýzy Evropské komise nebude úplné opuštění ruského plynu znamenat riziko pro bezpečnost dodávek. Na trhu je podle Bruselu dostatek jiných dodavatelů a spotřebitelé by se neměli obávat růstu cen.
I po téměř čtyřech letech války Rusko nadále vydělává miliardy na dodávkách energie do EU. V letošním prvním pololetí země EU podle údajů Eurostatu odebraly z Ruska zkapalněný zemní plyn za 4,5 miliardy eur (108,6 miliardy korun). Loni odtamtud dovezly potrubní plyn a LNG za 15,6 miliardy eur. Ve Spojených státech nakoupily plyn v hodnotě 19,1 miliardy eur, uvádí DPA. V říjnu se však Rusko na dovozu plynu do EU podílelo už jen 12 procenty, což je pokles z 45 procent před invazí na Ukrajinu v roce 2022. Mezi země, které stále odebírají ruský plyn, patří kromě Slovenska a Maďarska také třeba Francie a Belgie.
Loni země EU dovezly z Ruska 52 miliard metrů krychlových plynu, což odpovídalo přibližně jedné pětině celkového dovozu plynu. Dále koupily také 13 milionů tun ropy a více než 2800 tun uranu v obohacené formě nebo jako jaderné palivo.
Kanadský předseda vlády Mark Carney a premiérka kanadské provincie Alberta Danielle Smithová podepsali memorandum o porozumění, které připravuje půdu pro stavbu nového ropovodu. Ropovod má mít délku 1100 km a má přivádět ropu z vnitřku provincie na kanadské západní pobřeží, odkud bude směřovat na asijské trhy. Přesné detaily však zatím nejsou známy.
Alberta je jedním z kanadských států, kde fosilní průmysl hraje masivní roli. Podle některých dat z této provincie pochází až 90 % kanadské ropy. Alberta vděčí za své bohatství hlavně masivním ložiskům na severu provincie. K západnímu pobřeží už vede jeden ropovod, ovšem většina kanadské ropy je vyvážena do Spojených států – v roce 2023 to bylo až 97%.
Carney a Spojené státy
Předseda vlády Carney, jehož strana relativně překvapivě vyhrála volby letos v dubnu, pravděpodobně i díky jeho relativně ostrému vymezení vůči současnému vedení USA, nebude mít s prosazením tohoto ropovodu snadnou práci. Proti projektu se, stejně jako v minulosti, postavily environmentální organizace a především původní obyvatelé, kteří mají zvláštní práva na území, jímž by ropovod musel procházet.
Carney má sice v minulosti historii jako příznivec environmentální politiky, jako bankéř stál za vznikem aliance „net-zero banking alliance“, ale poslední kroky jeho vlády naznačují, že prioritou je diverzifikace exportů mimo USA, a to i za cenu oslabení environmentálních závazků.
Od jeho nástupu do funkce ropný průmysl v Albertě postupně „svádí“. Pozastavil plánovaná omezení emisí z ropy a plynu, připravená jeho spolustranickým předchůdcem. Také byly pozastaveny některé politiky podporující elektrická auta. Carney v podstatě hned po znovuzvolení otevřeně uvedl, že nové ropovody k odklonu od USA jsou „na stole“. Nyní to vypadá, že své plány posouvá do další fáze.
Podle memoranda budou emise vytvořené ropovodem vyrovnány projektem „the pathway alliance“. Jde o projekt na zachytávání uhlíku za necelých 12 miliard USD. Alberta se také zavázala snížit emise metanu o 75%.
Je to ale možné?
Ropovody a ropný průmysl jsou v kanadské společnosti jedním z hlavních rozdělujících témat. Politici (hlavně z vládnoucí Liberální strany) k nim přistupují opatrně, ale často volí pragmatismus. Kanada už má zkušenosti s odporem vůči podobným projektům. Environmentální skupiny a zástupci původních obyvatel se ohrazují proti tomuto plánu hned od začátku. Podle deníku Financial Times předsedkyně iniciativy First Nations „velkého medvěda“ (Great Bear Initiative) a náčelnice kmene Heiltsuk uvedla: „Nikdy nedopustíme, aby bylo naše pobřeží vystaveno riziku katastrofické ropné skvrny… Tento projekt se nikdy nestane.“
Je tedy pravděpodobné, že projekt bude čelit soudním sporům kvůli narušení práv původních národů a zároveň kvůli své environmentální problematičnosti. Navíc kanadští environmentalisté mají tradici pasivního i aktivního odporu vůči takovým projektům a občanskou neposlušnost – například v roce 2020 proběhla série protestů proti návrhům nových plynovodů.
Premiér Britské Kolumbie (kterou by jakékoliv takové potrubí muselo procházet) se navíc vyjádřil proti jakékoliv takové stavbě. V reakci na tento projekt také rezignoval z Carneyho kabinetu ministr kultury s tím, že vláda nekonzultovala první národy a že projekt poškodí životní prostředí.
