Druhá letošní aukce na podporu pro mořské větrné elektrárny v Německu v objemu 2,5 GW skončila fiaskem, když nepřišla jediná nabídka. Podle asociace WindEurope je výsledek aukce jasným signálem, že nastavení aukcí není pro investory atraktivní a je třeba jej změnit.
Systém německých aukcí na podporu pro mořské větrné parky, kdy developeři místo čerpání provozní podpory soutěží o to, kdo nabídne státu za možnost vystavět a provozovat větrný park na moři více peněz, je dlouhodobě terčem kritiky tamních asociací. Ty upozorňují na klesající zájem investorů, který vyvrcholil v poslední aukci, kam nepřišla jediná nabídka.
Německý systém aukcí kritizuje také evropská asociace WindEurope, podle které jsou investoři vystaveni nepřiměřenému riziku, což vede k dalšímu finančnímu tlaku.
„Výsledek aukce musí být budíčkem pro německou vládu. Záporná podpora zvyšuje náklady, které činí mořské větrné parky dražšími, a snižuje počet společností ochotných nebo schopných se aukcí účastnit. Je na čase upravit aukční model tak, aby Německo splnilo své cíle pro mořský vítr a konkurenceschopnost průmyslu,“ uvedla Viktoriya Kerelska z WindEurope.
Běžnou praxí jsou oboustranné rozdílové smlouvy
Asociace WindEurope připomněla, že většina evropských zemí zavedla za účelem podpory rozvoje mořských větrných elektráren oboustranné rozdílové smlouvy (Contracts for Difference – CfDs). Ty investorům zajišťují stabilitu příjmů a díky tomu snižují náklady financování.
Poslední zemí, která přešla na oboustranné rozdílové smlouvy, bylo Dánsko. To mělo do loňského roku zavedený obdobný model jako Německo. Developeři v aukci nesoutěžili o garantované výkupní ceny pro své zdroje, ale naopak měli soutěžit o to, kdo státu nabídne více za možnost svůj projekt realizovat.
Poslední dánská aukce v roce 2024 nicméně zcela selhala, když nepřilákala ani jednu nabídku. Dánsko, které je v rámci Evropy jedním z lídrů ve využívání energie větru, se proto rozhodlo pro změnu modelu a návrat k aukcím na podporu výstavby mořských větrných parků.
„Německo plave proti proudu. CfDs se osvědčily jako správný model pro financování rozvoje mořských větrných parků. Snižují náklady na financování a zajišťují konkurenceschopné ceny elektřiny pro společnost,“ dodala asociace WindEurope.
Vždycky si vzpomenu, jak jsme z různých zelených úst léta slýchali, že obnovitelné zdroje potřebují podpořit jen na začátku, než se pořádně rozvinou a pak už budou konkurenceschopné a budou Evropě vydělávat. 🙂 Tak určitě. 🙂 Dnes je větrná energetika plně rozvinuté průmyslové odvětví a navíc jsou na fosilní paliva uvalené povolenky. Ale větrníky stále potřebují masivní provozní dotaci, jinak je nikdo stavět nechce.
Ono je to ještě horší. Stejně tak se nestaví ani FVE (asi se již 20 let jedná o „rozjezd“ technologie), pokud na ně není nějaká dotace. A nejhůře je na tom budování záložních plynových zdrojů, kde kromě investiční dotace je nutná i provozní (což je samozřejmé. Jen šílenec by budovat zdroj, u kterého nemá zaručenu výrobu, tedy vyrábí jen za „špatného“ počasí :)).
Paradox je, že se předhazuje, jak je energie z OZE levná, ale tyto související náklady, tedy i cena té podpory pro plyn, je vlastně součástí ceny energie z OZE! Asi by pak vycházela jinak.
PS: z čeho se bude dotovat OZE, až se podaří plně nahradit fosilní zdroje? 😉
Z ceho se budou dotovat? Bude se prodavat vzduch! https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/hallstatt-rakousko-prodava-cisty-vzduch.A250804_141231_kolem-sveta_misl
Další dotace na OZE „ve světlých OZE zítřcích“ by měli hradit vyššími daněmi ti, kteří o nyní nich stále lžou, jak výhodná a levná energetika bude s dominantním OZE podílem. To co lžou bez opory ve faktech a ve statistikách reálného OZE přínosu / celkových nákladů na jejich budování.
Nebo ti, kteří z toho dnes mají jen byznys a kašlou na souvislosti a na náklady vyvolané začleňováním OZE zdrojů do energetického mixu a navíc ještě cíleně masírují svými bláboly veřejnost.
Podobně by „si“ ty „jejich“ OZE zdroje měli ve zvýšeném podílu hradit „odborníci“ z institucí „vznešeného názvu“ jako jsou např ti z „Fakta o klimatu“, z organizace, která o OZE zdrojích lže naprosto systematicky! Fakta nepřinášejí ani o energetice a z velké části ani o tom klimatu. Přesto je naivní redaktoři stále zvou do médií, aby pak tam ve vzájemném souznění překrucovali realitu nebo plácali nesmysly.
A co navrhujete pane Sedláku , těžbu uhlí , dovoz ropy a plynu. Kde budu ty nové doly ? a kdo nás bude vydírat že nám nedá plyn Ukrajina , která útočí na plynovody , Vladimír Putin, Donald Trump nebo náboženské totality ze středního východu ?
Navrhuji nelhat o nákladech na žádné zdroje a snažit se o technicko – ekonomicky vyvážený energetický mix vycházející z přírodních podmínek každého státu – dle statistických dat. Pro Českou kotlinu to zkrátka logicky znamená velmi nízký podíl VTE, větší podíl FVE a velký podíl jádra. Nezaplevelit střechy jen fotovoltaikou, ale na ohřevy používat levnější termické (nebo dokonce hybridní) kolektory s násobně vyšší účinností. Termiku používat i pro předehřevy pro tepelná čerpadla. Využívat tepelné zásobníky, které by umožnily zvýšit topný faktor tepelných čerpadel, protože by natápěly zásobník přes den (při nejvyšších vnějších teplotách) a při nízkých teplotách v noci by se teplo odebíralo ze zásobníku.
V německých větrných rovinách (a v pobřežních zejména) je u větru daleko vyšší výrobní potenciál. To, že němečtí soudruzi někde udělali chybu (zejména odstavením jádra a sněním svého vodíkového snu) lze krásně vidět na Electricity Maps, kde je vidět, že jsou prakticky 10x větším emitentem CO2 / kWh než jaderná Francie. A to ještě ta statistika Electricity Maps nezahrnuje jaderné a fosilní dovozy Německa a OZE vývozy Německa. Skutečný SPOTŘEBNÍ energetický mix Německa by tu měrnou produkci CO2 měl ještě vyšší!
Sice to bylo na p. Sedláka, ale odpovím:
Bez ropy se neobejdeme ještě dlouho. Spotřeba ZP minimálně krátkodobě ještě hodně vzroste, jako náhrada za uhlí.
1) Urychleně stavět JE („včera bylo pozdě“).
2) Přestat podporovat samotné FVE. Ke každé FVE povinná akumulace na X hodin provozu instalovaného výkonu (X kWh).
3) Budovat „velké akumulace“, včetně PVE.
4) Aby se elektřina z decentrálních zdrojů (včetně nárazové výroby), bude kromě samostatné akumualace také násobně posílit celou síť.
5) Při posuzování vhodnosti a výhodnosti jednotlivých zdrojů je potřeba posuzovat i enviromentální a ekonomické vynucené náklady: Např. FVE + krátkodobá i dlouhodobá akumulace a enviromentální důsledky výroby zařízení (spotřeba oceli, betonu, hliníku, skla, aj. na jednotku vyrobené energie).
6) V legislativě a podporách důsledně dodržovat technickou a technologickou neutralitu všech nízkoemisních řešení. Laicky řečeno: je jedno, jak to uděláš, hlavně když ta vyrobená energie bude nízkoemisní a levná (investice i provoz).
Ale ten mix s velkým podílem jádra , malo větru a FVE se staví, ale nemylte se ČR má velká větrný potenciál můžete vyrobit zhruba 20TWh elektřiny z větru , z toho většinu v chladné části roku. Německo jádro odstavilo proto má větší emise CO2 z výroby elektřiny než Francie, byla to chyba Němců , kdyby si nechali jádro , měli 180TWh bezemisní elektřiny tu teď vyrábí z fosilních paliv.
Ad Petr Karásek, 24. srpen 2025, 00:56
Teoretická možnost „vybavit“ všechny hřebeny České kotliny vrtulemi (včetně CHKO Krkonoše, Jeseníky…) samozřejmě existuje. Nevím ale kdo (kromě byznysu některých) by to chtěl, když tu energii můžeme bezemisně vyrobit jinak a výhodněji. Další otázkou zůstávají ale přírodní a fyzikální principy související s VTE. Proklamace a lhaní „borců“ z Fakta o klimatu o tom, že v Česku fouká stejně jako v Německu (přímořské roviny), ale neodstraní závislost výkonu VTE na třetí mocnině rychlosti větru a na větrných mapách (statistikách). A na nich pak závisí problematičnost umoření celkových nákladů takového projektu výrobou elektrické energie za cca 25 let, což bývá jejich životnost. O měrných (a enviromentálních) nákladech na každou jednu MWh vyrobené elektřiny ani nemluvě!
Zajímavá diskuse pánové , co se týče větrného potenciálu pak ten počítá ústav fyziky atmosféry. V ČR fouká dost pro velké stroje. Těm se totiž vyplatí dát mnohem vyšší stožár než starým 1MW stojům no a tím získáte vyšší průměrné rychlosti větru Takové stroje lze u nás stavět fakticky kdekoli v otevřené krajině například: Vestas V172-7.2 MW se stožárem 199 m , taková VTE má díky tomu stožáru o 14,8% vyšší rychlost větru a jak víte při 3 mocnině rychlosti vychází výroba vyšší o 52% na instalovaný výkon proti 1MW stroji na 100 metrovém stožáru. A to ještě se zvýší o ty hodiny , kdy je ve 100 metrové výšce příliš malý vítr ke spuštění turbíny ale ve 200 metrech už ne. Situace je zcela jiná než byla před 20 ti lety. Při dnešní technice je ČR větrnou zemí. Krom toho podle mě jsou právě hory dobrá místa pro instalaci VTE protože stoje na hřebech hor jsou tak vysoko že neohrožují ptáky a nikdo tam nebydlí.
Ústav fyziky atmosféry potenciál počítá, ale neříká že je 20 TWh ročně, to je pouze jejich optimistický scénář, např. za předpokladu „silné společenské a politické podpory pro využití větrné energie“, která v ČR rozhodně není, takže tenhle potenciál je ve skutečnosti jen iluze. Hřebeny hor jsou až na výjimky chráněná území, takže se tam větrné elektrárny stavět nemohou.
To Petr Karásek 24. srpen 2025, 23:07
Pro vyšší VtE je ovšem třeba započítat kromě většího potenciálu výroby také vyšší cenu. Když už neuvažujete větší úplav za ní (nutné větší rozestupy ve větrném parku) a viditelnost opravdu zdaleka.
Na mapku německých VtE s výpočty rentability jsem tu už dával odkaz: Skoro všechny by ekonomicky „nepřežily“ bez provozní podpory.
ústav Fyziky atm. to počítal bez těch hor, ale já bych naopak v těch CHKO ty VTE postavil . Pokud jsou na 200 metrovém stožáru , pak o přírodě nevadí a ptáků je tam také méně. Navíc výroba roste s 3 mocninou rychlosti a na hřebenech hor mají VTE na 200 metrovém stožáru větší výrobu než VTE na pobřeží severního moře.
Je to složitější. Problém není v tom, že by větrné elektrárny nebyly konkurenceschopné. Problém spočívá v tom, že se celé odvětví vyvíjí příliš rychle – každý rok se staví větší elektrárny s vyšším výkonem a nižšími provozními náklady.
Postavit elektrárnu dnes znamená investovat obrovské prostředky nejen do samotné technologie větrníků, ale také do vývoje a výroby specializovaných lodí, jeřábů a montážních linek. Jenže už za rok může přijít jiná firma s ještě větším větrníkem, který nabídne vyšší výkon, nižší provozní náklady a dokáže dodat elektřinu na trh levněji. Investor tak odepíše draze vyvinuté montážní technologie, protože pro stavbu větších větrníků jsou potřeba nové, a navíc je pod tlakem, že cena elektřiny velmi brzy klesne pod jeho vlastní výrobní náklady. Za takových podmínek prostě nikdo stavět nebude.
Stanovení minimální výkupní ceny je sice řešením, ale zároveň do budoucna fixuje cenu elektřiny vysoko, i když by se mohla snížit. Nikdo však dosud nevymyslel lepší způsob – pokud se to neudělá, výstavba nebude probíhat vůbec.
Problém tedy není v tom, že by technologie byla nekonkurenceschopná, ale v tom, že se příliš rychle zlepšuje.
Ad Petr Hrdý, 22. srpen 2025, 14:05
A kde se projevuje ta konkurenceschopnost VTE? Třeba na drahé ceně elektřiny „větrného leadera“, Dánska? Podívejte se na ENERGOSTATu na výrobu Dánska, na jeho výrobní manka, na jeho ceny.
O té konkurenceschopnosti německých VTE existuje spousta přednášek. „Kupodivu“ souvisí především s třetí mocninou průměrné rychlosti větru a s větrnými mapami.
To, že se bude VTE vychvalovat samo o sobě „neodpáře“ k jejich faktorům 20% (onshore) nutné zálohy, nezajistí jinou produkci na minimálně (80%(!!) ) hodin v roce. Ve skutečnosti jsou zálohy nutné po ještě víc hodin v roce (i když s menším výkonem), protože faktor ročního využití v sobě integruje i doby provozu s nízkým výkonem. Žádný zdroj (a OZE zejména) totiž nestřídá jen časy 100% instalovaného výkonu a klid (0% výkonu), ale i produkční doby se sníženým výkonem.
O faktorech 40% a více, které dosahují offshore VTE se nám v Česku může jen zdát.
Navíc taková off-shore mořská VtE je nejen dražší, ale díky soli má také podstatně kratší životnost, než on-shore. Takže faktory využití 40/20 rozhodně nedávají poloviční cenu elektřiny z VtE off-shore.
Koukněte na odkaz: nzz.ch/visuals/windkraft-in-deutschland-grosse-versprechen-kleine-ertraege-ld.1710681
Jen cca 15% německých VtE by bez provozních dotací ekonomicky přežilo.
Bob 24. srpen 2025, 10:54
„..Jen cca 15% německých VtE by bez provozních dotací ekonomicky přežilo…“
Ani tých spomínaných 15 % veterných elektrární by v realite neprežilo bez absolútnej preferencie odberu (priority dispatch) a špeciálnych výnimiek v pripojení. Na rozdiel od klasických elektrární totiž OZE nemusia niesť plnú zodpovednosť za stabilitu, predikciu výkonu ani za náklady redispečingu – tie sa prenášajú na systém a spotrebiteľov. Keby museli fungovať v rovnakých podmienkach ako jadrové či plynové zdroje, ich konkurencieschopnosť by bola veľmi otázna.
On existuje nějaký velký zdroj, který nepotřebuje dotace a podporu? Jaké zdroje by se stavěly, kdyby nebyly emisní povolenky?
Rozdiel je v tom, že nie všetky zdroje fungujú na rovnakých pravidlách. Klasické zdroje mohli mať investičnú podporu (napr. štátne záruky pri jadre – pozor záruky nie dotácie), ale po spustení museli fungovať bez garancie odberu. OZE majú úplne iný režim – okrem dotácií dostávajú aj absolútnu prioritu v odbere a náklady na ich nestabilitu sa prenášajú na celý systém. To deformuje trh a zhoršuje ekonomiku klasických zdrojov, ktoré musia stále zabezpečovať stabilitu. Inými slovami – problém nie je existencia nejakej podpory, ale jej forma a dopad na fungovanie celého energetického mixu.