Italská Federacciai varuje: Bez změny politiky EU ztratíme strategickou ocel

Italská ocelářská federace Federacciai varuje, že bez zásadní změny evropské průmyslové politiky hrozí uzavření posledních vysokých pecí na kontinentu, informuje server S&P Platts. Zatímco Itálie apeluje na Brusel, aby zajistil dostupnou energii a účinnou ochranu před levnými dovozy, čeští oceláři v otevřeném dopise nové vládě žádají, aby se Česko v EU ozvalo dříve, než Evropa ztratí schopnost vyrábět strategický materiál vlastními silami. Přechod na výrobu oceli za pomocí vodíku označuje federace jako technologicky i ekonomicky absurdní.

Evropský ocelářský průmysl se ocitá na rozcestí, na což naléhavě upozornila italská ocelářská federace Federacciai, která varuje, že bez zásadní a cílené evropské průmyslové politiky hrozí, že Evropa ztratí svoji strategickou výrobu oceli – klíčové suroviny pro stavebnictví, automobilový průmysl, infrastrukturu i obranný průmysl.

„V Bruselu se musí činit rozhodnutí, jinak Evropa riskuje geopolitickou, ekonomickou i průmyslovou bezvýznamnost,“ uvedl prezident Federacciai Antonio Gozzi při Valném shromáždění v Bergamu dne 10. listopadu.

Uhlíkové clo, emisní povolenky a vysoké ceny energie

Federace upozornila na hned několik problémů, kterým sektor ocelářství čelí, a volá po komplexním balíčku opatření – od účinnějších importních ochran a reformy a zjednodušení mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), až po zajištění levné a stabilní energie. Gozzi upozorňuje, že bez realistického přechodu k nízkoemisní výrobě hrozí uzavírání evropských vysokých pecí. Ocelářství podle něj potřebuje hladkou přistávací dráhu k přechodu na nové technologie, nikoli okamžité odstavení tradiční výroby.

Největší slabinou evropského průmyslu zůstávají vysoké ceny energie. Gozzi vyzval k přehodnocení systému, v němž ceny elektřiny určují náklady plynových a uhelných elektráren zatížené emisními povolenkami. Ocenil připravovaný italský program Energy Release, který má nabídnout průmyslu elektřinu z obnovitelných zdrojů za cca 60–65 EUR/MWh. Upozornil ale, že Evropa jako celek postrádá dlouhodobou a jednotnou energetickou strategii, včetně možností přímých nákupů elektřiny mezi státy nebo přeshraničně.

Federacciai rovněž volá po zavedení principu „Buy European“, který by vyžadoval, aby alespoň 60 % materiálu ve veřejných zakázkách pocházelo z evropské produkce. Tento přístup má podle Gozziho zajistit, že unijní investice skutečně posílí domácí průmysl.

Věnoval se i mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), který označil za nezbytný nástroj, zároveň však upozornil, že pokud nebude doprovázen ochranou trhu a realistickým přechodným obdobím, může paradoxně urychlit uzavírání evropských vysokých pecí. Ukončení bezplatné alokace emisních povolenek by mohlo zvýšit cenu uhlíkových emisí až na 200 USD za tunu, čímž by produ­kce primární oceli v Evropě byla ekonomicky neudržitelná.

„Bez realistického přechodného období směřujeme k uzavření posledních vysokých pecí – a s nimi ztrácíme strategickou kapacitu vyrábět klíčové druhy oceli,“ řekl Gozzi.

Italská federace zároveň kritizuje přehnanou víru v rychlý přechod na zelenou ocel vyráběnou z vodíku, který označuje za technologicky i ekonomicky absurdní, a volá po rozvoji technologií zachycování uhlíku (CCS) v existujících provozech.

Faktorem jsou i americká cla na ocel, která budou mít na Itálii sice jen omezený přímý dopad – export do USA tvoří méně než 1 % italské produkce – ale jejich nepřímé důsledky mohou být rozsáhlé. Problémem je podle něj, že čínská nadprodukce a exportní závislost bude přesměrovávat objemy směrem k Evropě, což zvýší tlak na evropské výrobce.

Postoj českých ocelářů

Podobně varovný tón zaznívá i z České republiky. V otevřeném dopise budoucí vládě České republiky z letošního září zástupci hutí a navazujících odvětví upozorňují, že české ocelářství čelí systémovému kolapsu kvůli drahé energii, emisním povolenkám a nedostatečné ochraně před levnou konkurencí z Asie.

České podniky požadují, aby vláda v Bruselu prosazovala revizi systému EU ETS, oddálení konce bezplatných povolenek, omezení vývozu šrotu a především reálné posouzení dopadů Zelené dohody na průmyslovou konkurenceschopnost. Stejně jako italští oceláři varují, že pokud Evropa nezmění kurz, může ztratit nejen tisíce pracovních míst, ale i strategickou soběstačnost v produkci klíčového materiálu.

Zelená ocel: Cíl, který je zatím v nedohlednu

V debatě o budoucnosti hutnictví se často skloňuje pojem „zelená ocel“ – avšak ta zatím v praxi neexistuje a ani její definice není jasná. Zatímco tradiční šedá ocel vzniká ve vysokých pecích spalováním koksu a uhlí a produkuje kolem dvou tun CO₂ na tunu oceli, nízkoemisní ocel využívá elektrické obloukové pece napájené elektřinou z obnovitelných zdrojů a recyklovaný šrot, čímž může emise snížit až o 90 %.

Skutečně zelená ocel ale půjde ještě dál, má se vyrábět pomocí vodíku získaného z obnovitelných zdrojů (tzv. „zelený vodík“) nebo novými elektrolytickými procesy, které zcela nahradí uhlíkovou redukci železné rudy. Projekty jako švédské HYBRIT či H₂ Green Steel už dosáhly pilotního provozu, masová výroba se však očekává až po roce 2030, pokud bude dostatek vodíku a energie z obnovitelných zdrojů.

Strategická surovina i pro obranu

Evropa tak stojí před paradoxem: tlačí průmysl k dekarbonizaci, ale zároveň mu nenabízí realistické podmínky pro přežití. Ocel přitom zůstává strategickou surovinou, nezbytnou nejen pro stavebnictví, energetiku či automobilový průmysl, ale také pro zbrojní výrobu a obrannou infrastrukturu.

Ztráta schopnosti vyrábět ocel vlastními silami by znamenala ztrátu průmyslové suverenity. Jak se shodují italští i čeští oceláři, Evropa si nemůže dovolit být závislá na dovozu základní suroviny pro svou bezpečnostní i ekonomickou budoucnost.